A proč o tom vůbec mluvím? V naší společnosti je stále zakořeněná představa, že tanec je něco, co dělají dívky a ženy. Zkrátka je vnímaný většinovou společností jako něco feminního. A já bych tohle chtěl změnit.
Tanec je pro všechny!
Stejně jako si společnost zvykla na řidičku tramvaje, pilotku nebo třeba prezidentku, měla by stejným metrem přistupovat i k chlapcům/mužům, kteří tančí. Protože tak jak instalatérku baví opravovat vodovodní potrubí, tanečníka těší pohyb, hudba a taneční sály.
Kdyby za vámi váš syn přišel s tím, že chce chodit na balet, měli byste radost, nebo byste se báli, že bude zženštilý a ostatní děti se mu budou smát? Dobře si svou odpověď promyslete. Vaše reakce je totiž naprosto zásadní. Pokud se necháte ovlivnit zarytými společenskými názory, celou tuhle myšlenku sami podpoříte a svého syna možná připravíte o super koníček. Jestli váš syn chce chodit na lekce baletu, nerozmlouvejte mu to. Naopak, ukažte mu, že na tom není nic špatného a že má vaši plnou podporu.
Kauza, která roztančila i Times Square
I když si myslíme, že žijeme v moderní a civilizované společnosti, občas se objeví informace, která nás posadí na zadek. Stejně tak tomu bylo před dvěma lety, kdy médii proběhla kauza, ve které se moderátorka americké show Good Morning America Lara Spencerová veřejně vysmála britskému princi Georgovi za to, že chodí na lekce baletu. Možná byste nad jejím komentářem mávli rukou. Proč je ale dobře, že se tak nestalo?
Prince George, syna prince Williama a jeho manželky Kate, zná téměř každý. Proto když někoho takového televizní moderátorka zesměšňuje, jde příkladem ostatním a ukazuje, že vysmívat se chlapcům, kteří baletí, je v pořádku. A právě v tom je ten problém.
Málokdo ale čekal, že jedna hloupá poznámka rozhýbe celosvětové hnutí s názvem #boysdancetoo. Choreografové a tanečníci doslova zaplavili sociální sítě svými příspěvky, kde tančí po boku známých zpěváků a zpěvaček a vysvětlují, že kluci tančí taky.
Celá situace vyústila v baletní flashmob pod taktovkou světoznámého choreografa Travise Walla na newyorském náměstí Times Square, kde 300 baleťáků ukázalo, že stojí za princem Georgem! Zpráva obletěla svět, moderátorka se veřejně omluvila a já doufám, že se lidé alespoň trochu poučili.
https://www.instagram.com/p/B1oQa6vBZek/?utm_source=ig_embed
Proč mě mrzí, že jsem nechodil na balet, ale na keramiku?
Z pohledu profesionálního tanečníka vám můžu říct, že doteď lituji, že jsem jako dítě balet promeškal.
I když jsem celkem pružný, ve svých 30 letech už bych baletní techniku doháněl opravdu těžko. Rozumím jejím základům, poznám některé názvy, ale kdybych měl hrát prince Siegfrieda v Labutím jezeře, byl by s mou kariérou jednou provždy konec.
Můj pohybový slovník je složený z úplně jiných technik a pohybů, které s baletem vůbec nesouvisí. Vím však, že jeho základy jsou skvělými stavebními kameny pro všechny tanečníky. Pokud člověk včas začne prokládat balet jinými technikami, může se stát skvělým univerzálním a multižánrovým tanečníkem.
U nás taneční výuka takhle systematicky moc nefunguje. V zahraničí je běžné, že balet patří k základům veškerého tancování, a pokud se člověk chce tancem živit, měl by baletní lekce absolvovat stejně jako lekce všech ostatních stylů. Z těch si pak vybere ten, který ho baví, a brousí ho k dokonalosti.
4 tipy, se kterými poznáte, jestli dát dítě na balet
Když doma zapnete hudbu, začne se hned hýbat: Hudba je základním hnacím motorem tance. Když je písnička pěkná, rozhýbou se boky i vám, no ne? Pokud to hýbe také s vaším dítětem, je na čase jeho talent rozvinout.
Dokáže se držet základních pokynů: Ne každé dítě je schopné poslouchat a už vůbec ne pokyny „cizích“ lidí. Když řekne paní učitelka, co má dělat, musí být schopné poslouchat.
Ví, která je levá a která pravá: Někdo má obě nohy levé a jiný zase vždy používá tu druhou pravou ruku. Aby váš malý tanečník lekce v pohodě zvládl, musí umět rozlišit, která je levá a která pravá.
Je malé, ale soběstačné: Na kroužcích, kde je více než pět dětí, se učitelka/lektorka musí věnovat všem stejně… Pokud je váš malý tanečník samostatný a nezávislý na pozornosti rodičů a jiných dospělých, pak je už zralý na baletní piškoty.
Já jsem jako dítě chodil na „tanečky“ a v pubertě na street dance, do kterého jsem se zamiloval, ale ať jsem byl kdekoliv, s posměšky jsem se setkal všude. A i tak bych nic neměnil. Vím, že tohle je něco, co dokážeme jako společnost změnit, když začneme každý sám u sebe. Nejde totiž jen o tenhle konkrétní případ. Stejnou logiku můžeme aplikovat na různé každodenní situace. A my, jakožto (budoucí) rodiče, máme tu moc tohle změnit.
V dobré náladě za deštivých a chladných dní
Vyberte svým nejmenším dobrodruhům nepromokavé a hřejivé kousky, ve kterých je nezastaví nepředvídatelné počasí.
