Zaměstnané ženy
Průmyslová revoluce na konci 19. století zavedla do mnoha odvětví stroje a tím změnila charakter lidské práce. V zemědělství tradičně pracovaly celé rodiny, sedláci najímali děvečky a chasníky na sezonní práce nebo na celoroční výpomoc. Pracovní dobu určovala sezona a počasí, se zavedením strojů potřeba lidské práce mírně ubyla, ale pracovní síly ubývaly hlavně kvůli silnému vábení města.
Pracovní doba
Pracovní doba se od začátku 20. století pozvolna zkracovala, ale stále se pracovalo i v sobotu (až do roku 1968). Zejména v průběhu první světové války a po ní do továren nastoupilo mnoho žen, které zajišťovaly kontinuální výrobu. I v mírových dobách v zaměstnání zůstaly, protože jejich příjem by rodině citelně chyběl. Zejména první roky po skončení války a po hospodářské krizi ve 30. letech byly dělnické rodiny nejvíce ohroženy hladem a chudobou.
Veřejné stravování tehdy ještě nefungovalo tak, jak jsme zvyklí dnes, ženy vařily pro celou rodinu a denně připravovaly dvě teplá jídla – oběd, který rodina jedla doma (zejména střední a vyšší třída) nebo si jej muži a ženy nosili v bandaskách do továren, a večeři. V kombinaci s nákupy na trhu či u jednotlivých obchodníků dosahovala příprava jídla a péče o domácnost několika hodin denně. Ve středostavovských rodinách tyto práce zajišťovaly zpravidla pomocnice, které řídila paní domu.
Elegance především
Dříve dámy dbaly na svůj zevnějšek až úzkostlivě, zejména ty ze střední a vyšší třídy si dávaly záležet na každém detailu. Krejčovských salónů fungovalo jen v Praze několik desítek, dámy si nechávaly šít šaty, kabáty, sukně, halenky i kostýmy podle francouzské módy. Ta se objevovala pravidelně v časopisech pro ženy a doplňovala ji i móda anglická. Punčochy a spodnička bývaly nutnou součástí oděvu elegantní dámy. Tehdejší móda brala v potaz už i praktičnost a pohodlí, ale přesto většinu šatníku dam tvořily šaty a sukně. Velmi oblíbeným doplňkem bývaly perly či démanty – dnes bychom řekli brilianty a drahé kovy. Klobouček či čelenka zdobívaly vytvořené účesy.
Tanec, film a procházky
Ač velkou část dne a života vůbec vyplňovala práce, čas na zábavu si lidé našli v jakékoliv době. Koncem 19. století se objevil film a 15. září 1907 otevřel Viktor Ponrepo první kino v Praze – v domě U Modré štiky v Karlově ulici. Hrálo se každý den vyjma pátku. Návštěva biografu byla kulturní událost, na kterou se dámy a pánové vyšňořili.
Popovídat si s přítelkyněmi chodily dámy do cukráren – na kávu a dortík či zákusek, muži se setkávali spíše v kavárnách, jejichž součástí bývaly i salonky, nebo večer ve vinárnách či restauracích. Dělníci a nižší třída dávali přednost hospodám. Volný čas vyplňovaly i různé spolkové aktivity, spolky různých zaměření fungovaly v každé vsi a městě.
Délka života
Zlepšovala se také zdravotní péče a prodlužovala délka života. V letech 1929–1932 se ženy dožívaly 55 let (muži 52 let) a v roce 1938 už 60,8 roku (muži 56,5 roku). Dnes je délka dožití u žen 82 let a mužů 76 let. Důvodem je zdravější způsob života, lepší a dostupnější lékařská péče i čistější životní prostředí.
Práci nám usnadňuje mnoho vynálezů a přístrojů, které stačí zapnout jedním knoflíkem, volného času máme mnohem více než naši předkové. Stačí si to jen uvědomit a užít si život tak, abychom byli spokojení a šťastní. Ostatně ženy před sto lety si jistě přály totéž.
