Proměnlivý přístup podle období i „typu“ dětí
Uspávání je proměnlivé, nelpěte na jednom stylu. Někdo uspává kojením, jiný chováním, další hlazením nebo třeba jen svou přítomností. Často se uspávání liší podle vývojové fáze, ve které se děťátko nachází.
Příklad ze života
Emička jako miminko usínala rychle a spokojeně v náručí. Později to přestalo stačit a rodiče přidali čtení. Když začala chodit, uspávání se změnilo na akční nahánění po bytě, než si zase s rodiči upravili večer tak, aby byl pro všechny klidnější. Později zjistili, že i když vždy uspávají v sedm, holčička usne až po osmé – jednoduché posunutí večerky pak zklidnilo celý večer.
1. Děti, které potřebují vyskákat všechnu energii
…jinak nemohou usnout. Večer byste je jen marně přemlouvali na klidnou masáž. :-) Důležité je, jak akční měly den, ale můžete si i po večeři třeba společně zatančit, zlechtat se nebo miminku dovolit kopat nožičkou do postele, když se snaží usnout. Možná právě rytmický pohyb mu paradoxně pomáhá tělo zpomalit.
2. Děti citlivé na slova a situace
Mohou být bázlivé mezi novými lidmi, pusinkují vás a objímají nebo se pořád pevně drží ve vaší blízkosti. Usínání a spánek pak může ulehčit obyčejné zadívání se do očí se slovy: „Mám tě moc ráda“, případně pravidelná večerní masáž nožiček či tváře. Nebo dávka objetí navíc.
3. Kombinace všeho najednou
Neumí vypnout myšlenky a nehybně ležet. Může pomoci jít příkladem – lehnout si, zavřít oči, zhluboka dýchat a na nic nemyslet, případně rekapitulace dne nebo terapeutická pohádka.
Různé děti, různé rituály
Nemusím chodit daleko, mám dvě dcery a každá je od narození jiná.
Moje první dcera od narození miluje mluvené slovo, vše prožívá v myšlenkách a fantazii. Uklidňovalo ji slyšet nás nablízku, uspávalo ji tiché povídání. Ted už usíná sama, sama k tomu dozrála. Pořád ale nesmí chybět společné večerní povídaní. Druhá dcerka byla zase od narození velmi kontaktní. Dobře vnímá své fyzické potřeby a vždy nám dávala jasné signály, kdy se jí chce spát, zatímco u první dcery to šlo poznat jen těžce. Ke zklidnění po náročném dni jí pomáhá nejvíce objetí nebo hlazení, masáž nožiček a povídání o tom, jak unavené nožičky a ručičky usínají.
Jako spousta rodin, i my jsme prošli různými změnami a obdobími. S ukončováním kojení, kdy jsme hledali nové způsoby uklidňování i čas usínání, po přestěhování do jiného města nebo třeba s nástupem do školky. Nové výzvy se projevovaly různě, právě i ve večerním prožívaní a usínání.
Děti nejsou jiné než my
Stejně jako nám, i jim stres a změny někdy brání usnout. Zrovna tak jim do spánku může vstupovat přetažení nebo naopak přemíra nevyužité energie. I proto mám ráda večerní rituály a uspávání. Pomáhají nám i dětem do uspěchaného života vnést klid a společně se učíme odpočívat a zklidňovat mysl i tělo. Kdybych měla vybrat jen jednu věc, která může ovlivňovat délku usínání dětí, bylo by to zrcadlení.
Naše emoce se zrcadlí
Dokonalý rodič ani dokonalá domácnost neexistují. Je normální, že jsme někdy unavení, nervózní, zmítají námi emoce a najednou to všechno večer bouchne.
Pak z nás mohou padat věty typu: „Tak už konečně spi!“, ale přiznejme si, ani my dospělí nedokážeme usnout na povel. :-) Dítě většinou usne, až když je rodič klidnější, „emoční bouře“ utichne a ono zjistí, že je zase všechno v pořádku. Děti naše emoce cítí. První roky jsme jejich barometrem, jestli je prostředí kolem bezpečné. Pokud z nás cítí nejistotu, nervozitu nebo strach, reagují podobně. Mohou se pak bránit usínání i přes velkou únavu.
Proč tomu tak je?
Instinktivně je pro dítě večer nejzranitelnější částí dne. Ztrácí nás z dohledu a vydává se do neprobádaného světa spánku, ve kterém jsou jeho smysly pomalejší, navíc se ve tmě hůř orientuje. Večer je jiný než ten akční den. Je těžké se najednou přepnout z aktivity do nehybného usínání. Proto dítě hledá „uzemnění“ a pocit bezpečí. Tím mohou být právě společné večerní rituály (skládačky, písničky, masáž, mazlení…). Vyzkoušejte, na co vaše dítě nejlépe reaguje.
Tým spánkových vědců provedl zajímavý výzkum. Na video zaznamenávali večerní interakci a uspávání v rodinách a zjistili například, že spánek se odvíjel právě i od způsobu uspávání. Jako nejzásadnější vyplynulo emoční naladění rodiče na své dítě. To znamená, že rodič vnímal, jak se dítě chová, jak projevuje známky únavy a tomu přizpůsobil večerní zklidnění. To také znamenalo, že reagoval na strach, pláč a volání dítěte.
Tři kroky ke klidnějšímu uspávání
Po náročném dni je samozřejmě těžké vnímat potřeby lidí kolem nás nebo je vůbec odhalit. Z mé praxe z poradenství v rodinách můžu říct, že nejvíce pomáhá:
1. Myslete na to, že děti si berou klid a emoce i od vás
Jeden z Murphyho zákonů by mohl znít takto: „Když potřebujete, aby dítě usnulo co nejrychleji, bude mu to trvat dvakrát tak dlouho.“ Nejsme roboti a emoce jsou přirozené. Uspávání by je ale nemělo vyhrocovat. Pokud uspáváte déle než půl hodiny, odložte to. Povolejte například tatínka, aby si s děťátkem četl, případně nechte dítě si ještě uložit všechny hračky ke spánku a dejte si pauzu – najezte se, dejte si sprchu… Cokoliv, co vám přeladí váš neklid nebo aktuální pocity. Až se všichni zase uklidníte, uspávání bude vypadat úplně jinak.
2. Večerní procházka
Máte pocit, že večer je nejdivočejší období vašeho dítěte? Zkuste zařadit před všemi večerními zvyklostmi a rituály ještě jeden navíc – podvečerní procházku. Dávka čerstvého vzduchu dokáže kouzlit, i když je doma emočně vypjatá atmosféra nebo když se sourozenci pořád hádají. Prostě spolu vyrazte na chvíli ven. Smysly se příjemně nasytí, hlava dostane podnět, že ze zacykleného kruhu vystoupila, a tělo přirozeně reaguje na stmívání a tím můžete u děťátka podpořit jeho přirozený biorytmus těla a únavu.
3. Jděte příkladem
Děti se teprve učí zklidňovat. Málokteré dítě dokáže usnout okamžitě po položení do postýlky nebo si vzít plyšáka, rozloučit se s rodiči a odejít samo do pokoje spát. I to jednou přijde. Zatím ale může usínání být spíše odrazem jeho denního a vnitřního prožívání. I ti největší milovníci spánku mají období, kdy se jim hůře usíná a potřebují pomoci. Pomozte jim s učením se, jak s emocemi pracovat, jak umlčet neustále se objevující myšlenky po ulehnutí do postele, jak se vypořádat se strachem ze tmy nebo jak zklidnit tělo, které je ještě plné energie.
Stačí si uvědomit, že my dospělí máme s usínáním léta praxe. Víme, co nás uklidní a jak se nám příjemně spí. Pokud jsme v tom mistři, můžeme se o svá zjištění podělit i s dětmi. Mluvit s nimi o příjemných asociacích s odpočinkem nebo jim představit rituály, které pomáhají nám.
I když my, dospělí, máme s usínáním spoustu zkušeností, s nástupem obliby mobilních telefonů, sociálních sítí a vyšších nároků na pracovní výkon i my sami znovu hledáme, jak klidněji spát. I když se to zdá jako paradox, děti nás vlastně vrací zpátky k hledání odpočinku a rituálů ke zklidnění. Když chceme uklidnit je, musíme začít u sebe. To bývá ten nejčastější vzorec úspěchu. Proto se někdy (nebo i docela často) stává, že u uspávání usínají i samotní rodiče.
Mgr. et Bc. Lenka Medvecová Tinková – antropoložka, která se dlouhodobě specializuje na dětský spánek. Je také autorkou populárních knih pro rodiče a děti. V současnosti působí jako doktorandka na anglické univerzitě v Durhamu v oboru medicínská antropologie se zaměřením na výzkum dětského spánku a je autorkou projektu Prosím spinkej.
Udělejte radost vašim nejmenším
Výbavičku od oblečení, hraček až po nábytek do dětského pokoje najdete na Tchibo.cz
