Dnes nevíme, jakým výzvám budou naše děti čelit za deset či dvacet let, až se zapojí do pracovního procesu, nicméně jisté je, že k tomu dojde. Pro psychický proces zvládání stresu mají psychologové dokonce speciální termín, nazývají jej resilience. Jedná se o schopnost jedince odolávat i velmi těžkým a stresujícím situacím. Není to tak, že ji někdo má a jiný ne, spíše ji lze objevit a posílit v každém z nás, ideální je samozřejmě začít odmala.
Zdroj: Flickr.com
Vše začíná již v útlém dětství
Děti potřebují bezpečí. Od prvních dní svého života žijí v těsném sepětí s rodiči a to, co cítí, je hluboce ovlivňuje. Během prvního roku se rozvíjí nervová spojení, která umožňují dítěti zvládat stres. Cítí-li se dítě v bezpečí, rozvinou se dobře, ovšem pokud ne, může se dostat až do stavu naprostého zhroucení. Jak uvádí americký biolog John Medina, i děti mladší 6 měsíců mohou, jsou-li vystaveny stresu, vykazovat zvýšení krevního tlaku, tepové frekvence i zvýšenou hladinu stresových hormonů.
Nikdy není pozdě
Vývojová psycholožka Emmy Wernerová zkoumala 40 let téměř 700 dětí a zjistila, že jak se dalo očekávat, děti, které byly v útlém dětství vystaveny rizikovým faktorům, měly později v dospělém životě častěji potíže se zákonem a s psychickým i fyzickým zdravím. Ovšem překvapivé bylo zjištění, že zhruba třetina těchto dětí se i navzdory nepříznivým okolnostem vyvíjela dobře a vyrostli z nich schopní a zodpovědní dospělí. Pozitivně je totiž ovlivnili lidé a okolnosti, s nimiž se v dalším životě setkali. Čili na výchovu k odolnosti není nikdy pozdě, můžeme ji rozvíjet u sebe i u svých dětí.
Zapojte tatínky
Psychické odolnosti dětí prospěje, když si mohou zkoušet, na co stačí, a postupně překonávat samy sebe. V tomto ohledu bývají lepšími průvodci tatínkové, kteří se o děti méně bojí a pouští se s nimi do dobrodružnějších aktivit více než opatrné maminky. Tím, že dětem tolik nepomáhají, je učí vytrvat i přes počáteční neúspěchy. Výborným tréninkem jsou i nejrůznější stolní hry, kdy se dítě tím, že občas prohraje, naučí zvládat frustraci.
Na co při výchově nezapomínat
- Posouzení vlastních schopností, budování zdravého sebevědomí
- Dovednost řešit konfliktní situace, nehroutit se z chyb, ale brát je jako zdroj poučení
- Zvládat vlastní emoce a impulzivitu a rozumět emocím druhých
- Schopnost realisticky plánovat a podle plánů postupovat
- Základní psychohygienické návyky – naučit děti relaxovat, meditovat, cvičit, chodit do přírody atd.
Dnes často vidíme, jak jsou děti nekriticky chváleny za sebemenší výkon. Rodiče to dělají proto, že sami v dětství byli spíše kritizováni, a bojí se, aby neudělali stejnou chybu jako jejich rodiče. Ale ani tento opačný přístup nevede k úspěchu. Děti by již od útlého dětství měly být vedeny k objektivnímu hodnocení vlastních schopností, stanovit si realistické cíle a naučit se, jak se z případných chyb poučit. Jen zdravě sebevědomý jedinec dokáže přiznat svou chybu a jít dál. Umí si říct o pomoc, přijmout ji a také ji poskytnout. Ke konfliktům dochází už v mateřské školce, a pokud dítě naučíme, jak je řešit, určitě se mu bude tato dovednost v dospělém životě hodit.
Zdroj: Flickr.com
Jen člověk, který rozumí sám sobě, dokáže porozumět emocím druhých lidí. Když jim rozumí a chápe jejich pohnutky, nedostává se tak často do konfliktů. S tímto tématem také úzce souvisí základní péče o duši. Již malé dítě se může naučit si vyhovět, odpočinout si, vnímat, že má hlad, a proto je rozmrzelé, vědomě se rozhodnout pro činnost, která mu přinese radost. I v těch nejtěžších životních chvílích je přítomno hodně pozitivních okamžiků, všímejte si jich a naučte to i své děti, protože to jsou přesně ty momenty, kdy můžete vnímat problém s odstupem.
Kázeň a disciplína
Dnes trochu nepopulární pojmy, které ale stále mají svou váhu. Jak uvádí světoznámý americký psychiatr a spisovatel M. Scott Peck ve svém stěžejním díle Nevyšlapanou cestou (po celém světě se ho prodalo více než 10 milionů výtisků): „Základním souborem nástrojů potřebným ke zvládnutí problémů v životě je kázeň. Bez kázně můžeme zvládnout jen některé problémy. S naprostou kázní můžeme zvládnout všechny.“ Základním kamenem sebekázně je vědomí vlastní ceny, protože ten, kdo ho má, se o sebe po všech stránkách stará tak, jak je potřeba.
Děti preferují disciplínu. V početných výzkumech bylo zjištěno, že nejoblíbenější mezi dětmi různého věku je tzv. induktivní rodičovství (dítě ví, co má dělat, chápe, že je potrestáno a proč). Nejméně oblíbené bylo odnětí rodičovské lásky a naprostý liberalismus. Děti potřebují hranice, cítí se v nich bezpečně, tak se nebojte jim je nastavit.
Změna je život
Čínský znak pro slovo krize se skládá ze dvou symbolů – nebezpečí a dobrá příležitost. Již staří Číňané věděli, že krize je šance. Svět se neustále mění, je to vlastně jedna ze základních lidských jistot – to, co bylo včera, už nemůže být dnes a to, co je dnes, se již zítra nebude opakovat. Přijmeme-li tedy tuto prostou pravdu, náš život se hodně zjednoduší, protože nebudeme vydávat zbytečnou spoustu energie na to, aby věci zůstaly stejné, což z principu není možné. Naučte své děti kontrolovat to, co kontrolovat mohou, a smířit se s faktem, že život je změna. Kdysi mi jedna terapeutka řekla krásnou větu – co jste nerozbila, to nemůžete spravit. Až po letech jsem pochopila, jak je hluboce pravdivá a kolik zbytečné energie jsem vyplýtvala na „spravování“.
Bez bolesti nejdeme dopředu
Všichni se učíme díky bolesti, jež provází naše setkání s problémy a jejich řešeními. Lidé, kteří měli tzv. lehký život, neumí zvládat ani jednoduché problémy, mají často blízko ke zhroucení, rozhodí je i poměrně banální starosti. V lidském životě se střídají příjemné a nepříjemné události, radosti s problémy.
Pokud si toto střídání uvědomíme a zprostředkujeme je našim dětem, neuvidí jednotlivé problémy jako fatální krizi, ale spíše jako jednu z událostí, která je sice nepříjemná, ale po níž zase přijde příjemnější nebo úspěšnější období. Dokážeme-li dětem vštípit určitý odstup od konkrétních situací, velmi jim tím pomůžeme v jejich každodenním životě. To, co se dnes jeví jako tragédie zásadního významu, bude zítra překryto jinou událostí, ať už příjemnou či nepříjemnou. Lidé, kteří se poprali se závažnou chorobou či zažili velmi těžké životní období, často s odstupem říkají, že jim to v životě hodně dalo a bylo to důležité. I když si samozřejmě v tu chvíli velice zoufali, protože to bylo těžké.
Zdroj: Flickr.com
Odpovědnost
Problémy nemůžeme vyřešit, pokud se nepustíme do jejich řešení. Je tedy potřeba již od útlého dětství učit děti přijmout zodpovědnost za vlastní činy. Vlastně je to pořád karmická příčina a následek. Pokud uděláš A, stane se B. Pokud nechceš, aby se stalo B, nedělej A. Je až překvapivé, kolik dětí i dospělých podle tohoto principu nežije, pak jsou překvapeni následky svých činů a zcela zbytečně se dostávají do stresu, v němž by se nemuseli ocitnout, pokud by si tuto prostou souvislost připustili. Život je řetězec vzájemně propojených událostí, nikoliv řada jednotlivých situací, které spolu nesouvisí.
Chceme-li vychovat psychicky odolné děti, je nejlepší s nimi podle toho jednat. Když svému dítěti věnujete plnou pozornost, zjistíte, že je pozoruhodnou osobností. Budete-li o něm víc vědět, budete je schopni víc naučit. Jak uvádí M. Scott Peck – „Ten, kdo své děti zná málo, je obvykle učí něco, na co ještě nejsou zralé, anebo naopak to, co už vědí a čemu možná rozumějí lépe než on.“ Čím více děti cítí, že si jich vážíte, tím více budou ochotny vám naslouchat. Když se něco naučí, budou zase o kousek pozoruhodnější. Je to vzestupná spirála.
Žít a vědět proč
Všechno je to vlastně o vědomém životě. Rodiče jsou pro své děti vzorem, v prvních letech života jediným. Je tedy důležité, aby pracovali sami na sobě, čím budou šťastnější a vyrovnanější, tím lepší život připraví pro své děti. Psychicky odolným dětem se žije lépe a lépe se s nimi žije i jejich rodičům.
