A budu k vám 100% upřímná. Jsem žena s kilogramy navíc. Do sportu jsem se musela v pubertě nutit a dneska je z toho moje nejoblíbenější část dne.
Domácí cvičení mě během lockdownů drželo jakž takž pohromadě, jakmile se ale otevřely bazény, vrátila jsem se k plavání. Pak jsem zkusila aqua aerobic (ano, to cvičení, které v rezortech na dovolené cvičí hlavně důchodci a vy jste se tomu určitě taky nejednou smáli) a od té doby uběhly už tři roky. Pořád mě to baví!
Vím ale, jak vypadaly moje první hodiny na různých lekcích. Mohla bych vám vyprávět o zážitku s aerojógou nebo jak jsem doma cvičila podle videí na YouTube. Dneska už vím, že kdybych dostala pár rad do začátku, bylo by to pro mě o dost jednodušší.
Pomaleji dál dojdeš
I když to možná zní otřepaně, méně je někdy více. Trenérka Lenka Soukupová, která se mnou na tomto článku spolupracovala, to vidí takhle: „Pro úplného začátečníka bych klidně volila cvičení jednou do týdne, doplněné jiným pohybem, třeba jen chůzí.” Podstatné je to hned ze začátku nepřepálit. Myslím, že spousta lidí se pouští do sportu s velkou dávkou odvahy a odhodlání, ale malou dávkou trpělivosti a vědomostí. Chceme všechno zkusit hned teď, tréninky si dáváme blízko po sobě a tělo nemá kdy si odpočinout. Pak přijde bolest, „svalovice“ a někdy i zranění.
První krok k tomu, abychom neztratili odhodlání a nebyli frustrovaní z toho, že se nám nedaří, je vědět, co je pro nás dobré. A občas to znamená jít na to pomalu.
S trenérem, nebo bez?
Na tuhle otázku se odpovídá těžko. Já jsem třeba věděla, že aqua aerobic pro mě bude vhodný, protože tolik nezatěžuje až tolik klouby. Konzultovala jsem to i se svým fyzioterapeutem, který se mi už roky stará o věčně zaseknutou krční páteř. „S trenérem bude cesta téměř vždycky jednodušší a pro úplného nesportovce rozhodně bezpečnější,“ dodává Lenka.
Sportování je cesta. Občas z ní můžete sejít, občas trefíte do cíle na první dobrou. Podstatné je, abyste se zbytečně nestresovali. Klidně na začátku vyzkoušejte víc druhů sportu, choďte plavat, zkuste si zaběhat ve skupině začátečníků, vyzkoušejte silové cvičení nebo kruháč. Hlavně ale opatrně, a pokud vám nesedne ani jedno, není to konec světa. Pořád jsou další možnosti, tak se nenechte odradit.
Porovnávejte se se svým včerejším já
No, pokud chcete zhubnout, doporučila bych porovnávání spíš s vaším před-měsícem-já, ale víte, co tím myslím. Každý jsme na lekci na jiném místě a z jiných důvodů. Někdo se snaží zhubnout, někdo zpevnit, někdo potřebuje vybít nebo dobít energii.
Se mnou na aqua aerobic chodí věkově i váhově různorodá skupina žen a klidně se přiznám, že u některých si až říkám „proč sem vůbec chodí?”. To ale přeci vůbec není můj problém. Tak jako já dělám jeden cvik jinak než paní vedle mě, tak ona ho zas dělá rozdílně od dalších tří v řadě. Není důvod sledovat cvičení někoho jiného, spíš se zaměřit na sebe a poslouchat svoje tělo.
Důležitý není jen trénink, ale i před a po
A tím nemyslím zapisování měr a váhy. „Začínající sportovci také často zapomínají na zahřátí a protáhnutí před sportem, aby se tělo připravilo a předešli úrazům, stejně jako na „cool down” po výkonu, kterým svaly uvolní a ty se pak rychleji regenerují,” vysvětlila Lenka.
Ale když mně se nechcééé
Vytvořit si návyk trvá prý asi tři měsíce. Někomu se zdá, že je to příliš dlouhá doba, popravdě to ale uběhne tak rychle, že ani nebudete vědět. Samozřejmě že i po třech měsících se vám občas nebude chtít. Ten čas mezi začátkem a návykem je ale potřeba „přežít” a vytrvat. Jak bojovat s pocitem, že se vám nechce a přepadá vás lenost?
Pokud se ti dnes nechce, nahraď to něčím jiným: Já osobně to mám tak, že pokud zrovna nechci jít do vody, řeknu si, že místo toho aspoň půjdu pěšky domů. Nebo o víkendu půjdu na delší procházku. Mám stanoveno, že potřebuji mít aktivní pohyb alespoň 3-4x do týdne, ale nemusí to být nutně zrovna plavání.
Pokud se ti dnes nechce, možná tě nudí jednotvárnost: Nebaví mě jedna věc a to je monotónnost. Proto čím více druhů sportu vás baví, tím lépe. Pokud jeden vynecháte, druhý vám to vynahradí. U mě je to chůze. Lenka nabízí ještě jeden pohled na věc – pokud se vám zrovna na lekci nechce jít, nechoďte. Můžete se těšit na tu následující a nemusíte si nic vyčítat.
Pokud se ti dnes nechce, zkus se překonat: Opět asi budu mluvit z vlastní zkušenosti. Občas se stane, že se mi vysloveně nechce. Nic mi nebrání jít cvičit. Vím, že z práce odejít můžu, protože mám všechno hotové. Nic mě nebolí, nic netáhne, i věci jsem si vzala. Občas si stačí uvědomit, proč to všechno děláme. Pro sebe. A pokud sami sebe odkládáte, jenom protože se vám nechce, tak to není úplně nejlepší. Lenka k tomu všemu dodává super mantru: „V hlavě bychom měli mít nastaveno, že jít na cvičení platí, zrušení je výjimka. Ne naopak.“
Hodinky hlásí málo spálených kalorií!
Pokud jste na začátku koupili i fitbit náramek, nebo konečně začínáte využívat těch funkcí hodinek, které sledují počet kalorií a počítají kroky, nebuďte jejich otrokem. Použijte to jako motivaci, ne bič. „Smart hodinky jsou fajn pomocník, ale vždy by měl mít navrch selský rozum. Například stanovený počet kroků může být dobrá berlička k aktivnějšímu životnímu stylu,“ dodává Lenka.
Nové oblečení jako odměna
Jídlo jako motivace? Ano, občas se mi sice stane, že pokud vím, že dnes nebo zítra půjdu cvičit, v rámci svého jídelníčku trošku zhřeším, ale vůbec si to nevyčítám. Jako motivaci spíš používám nákup nového oblečení nebo nových pomůcek. Pamatuji si, jak jsem na první hodiny „akváče“ šla v plavkách, ve kterých jsem předtím byla na dovolené. Po přibližně půl roce pravidelné docházky jsem si koupila plavky určené přímo k tomuto cvičení. Teď si, po dvou letech plánuji koupit pomůcky v podobě pěnových činek, které používáme na jiné lekci, protože vím, že si tím ztížím cvičení a víc mě to baví.
Věřím, že někdo to bude mít opačně. Nakoupí si dopředu a bude se motivovat tím, že má nové „vybavení“ a bude se mu snáze cvičit. Lenka má pro vás ještě jedno dobré doporučení – někomu pomáhá například pořídit si předplatné nebo permanentku! Pak byste totiž vynecháním lekce přicházeli o už investované peníze.
Sportu zdar!
Přečtěte si také:
Série cviků na doma pro děti a rodiče
Příští rande – na badmintonu: Jak jsem se zamilovala do pinkání
