Ačkoli na Vánoce toužíme nejvíce po klidu, pohodě a příjemném pozastavení se v kruhu nejbližších, tak právě naopak jsou tyto svátky často úzce spojené se stresem. Ten je zpravidla způsoben tím, že máme sami od sebe (potažmo naše okolí od nás) velká očekávání, co všechno musíme udělat a stihnout, s kým vším se stihnout setkat a bez čeho by to nebyly „ty pravé Vánoce“.
Vánoční stres vyplývá z nadměrných očekávání a snahy o dokonalost.
Mnohé z toho, co děláme, se přirozeně váže ke kouzelným tradicím, sváteční atmosféře a zvykům, které máme rádi. Ale v jejich provedení a podobě na nás tlačí komerční aspekt a obtížně dosažitelný obraz „dokonalých Vánoc“ jako z reklamy: šťastně se objímající široká rodina u stromečku, který je jako ze žurnálu, pod ním hory drahých dárků na půjčku, bezchybně prostřený vánoční stůl s dokonale vyvedenými tradičními chody a doma upečenými třiceti druhy cukroví, to vše na pozadí vyblýskaného pokoje, kde nenajdeme jediné smítko.
Jistě se v duchu shodneme na tom, že náplní adventního času nemá být hektické a vystresované usilování o dosažení takového „obrazu“. Naopak. K jemně nostalgickému a klidnému pozastavením a poodstoupení od komerčních ideálních Vánoc nás vždy může dovést připomínka podstaty a symboliky Vánoc.
Vánoce jsou svátky pokoje a klidu, svátky lásky, lidské a rodinné soudržnosti a též svátky štědrosti, velkorysosti a dobré vůle.
Žádný čas není jen dokonalý ‒ ani ten vánoční
Každý máme trochu jinou představu Vánoc. Začít se zamýšlet nad její změnou a přehodnocením bychom měli ve chvíli, kdy se z příjemného času stane předem obávané období plné stresu a nechtěných povinností.
Je úlevné s nedokonalostmi prostě počítat, nebrat je jako pohromu a umět se jim zasmát. Kouzlo Vánoc totiž nezmizí kvůli neumytým oknům, spálenému lineckému, nutnosti koupit z finančních důvodů menší dárky nebo kvůli výměně kapra za kuře.
Leckdy stres vzniká už ze samotných obav ze stresu a z očekávání, že všichni musí být o Vánocích šťastní. Ve snaze (nebo dokonce až pocitu povinnosti) „být šťastní a veselí“ můžeme snadno zapomenout na to, že i během Vánoc jsme stále lidmi. Je přirozené a normální, že se něco nepovede, že děti mohou rošťačit a „blbnout“, puberťáci koulet očima anebo se dospělí při rodinné sešlosti chvíli handrkují a dohadují. Kdy jindy než právě o Vánocích máme možnost tyhle momenty velkoryse přejít, neřešit je a užít si to, co nás o svátcích dělá spokojenými? :-)
Když se dosavadní podoba Vánoc až příliš liší od vašich představ
Člověk je leckdy tak zaměřený na činění radosti ostatním a naplňování vnějších očekávání, až zapomíná na své vlastní potřeby a přání. Ani jeden z těchto extrémů vánoční pohodu nepřináší a je třeba začít nacházet zdravé kompromisy.
Když si něco takového u sebe uvědomíte nebo vnímáte, že něco prostě není „OK“, potom je na místě zamyslet se nad tím, čím to je, co byste potřebovali jinak a co byste rádi změnili. Jsou potom různé cesty k vedoucí ke změně, např. „svolat“ vánoční poradu nejužší rodiny, kde se vzájemně podělíte o reflexe dřívějších svátků, o přání do budoucna a kde můžete hledat řešení ke spokojenosti vás všech. Je prima, když jsou na poradě i děti, které mají trefné postřehy a jejichž přání jsou důležitá.
Co můžete probrat na vánoční poradě?
- co pro koho z vás Vánoce znamenají a co si při nich připomínáte (nebo připomínat přejete)
- co byste si přáli z adventních a vánočních příprav, zvyků a činností ponechat, co byste vynechali, a co byste naopak nově začlenili
- kde, kdy a s kým trávíte Vánoce, jak je v tom kdo spokojený, co by kdo navrhoval jinak a jak to jde dohromady se zvyklostmi v širší rodině
- jak mohou u vánočních příprav a zařizování přiložit „ruku k dílu“ všichni (děti podle věku).
Nezavděčíte se všem. A je to v pořádku.
Je jen na vás, jaká bude vaše „ideální“ podoba Vánoc. Ke spokojenosti někdy vedou i změny, které se lidé obávají udělat kvůli očekáváním svého okolí, „aby někoho nezklamali“.
Přesto může nastat čas udělat kroky, které nebudou populární po všechny, například:
- Vymezit si jeden den jen pro nejužší rodinu a na odpočinek, zábavu, pohádky…
- Zvyky a tradice pojmout i střídměji ‒ neznamená to, že je ošizujeme.
- Návštěvy rozplánovat zvladatelně a příjemně, a to jak časově, tak co do jejich podoby.
- Komornější způsob trávení svátků ‒ např. nezúčastnění se všech rodinných či přátelských sešlostí.
Je důležité při každém „vymezení se“ zohlednit potřeby a situaci ostatních i to, abychom tím někoho nepoškodili (např. osamělého staršího příbuzného, rodiče či prarodiče v obtížné životní situaci, kteří nás potřebují), ale pokud nic takového „nehrozí“, má každý právo slušně odmítnout některá pozvání anebo změnit dosavadní zvyklost.
Řekněte ne ‒ je to v pořádku
Vždy je důležité umět hledat kompromis, ale i citlivě a asertivně říci „ne“. Respekt k potřebám a přáním svých a své nejužší rodiny není projev sobectví, a to ani ve chvíli, kdy tím nenaplníme některá z vnějších očekávání.
Na Boží hod k našim, na Štěpána k vašim
Nejsložitější situaci mívá nejmladší generace ‒ mladé páry s dítětem, které budou trávit první Vánoce jako nová samostatná rodina.
Právě u nich začíná vznikat nová podoba vánočních oslav, tradic a zvyků. Je směsicí toho, co si oba přinesli ze svých původních rodin, ale i kombinací nových prvků.
Už během samotného plánování a domlouvání může dojít k nesouladu nebo ke konfliktu, ať už mezi partnery samotnými, nebo mezi nimi a rodiči z jedné či druhé strany. Příčinou může být, že se zvyklosti z původních rodin odlišují, anebo že je na „mladou“ rodinu velký tlak v tom, kdy a s kým má svátky slavit.
Pro prevenci neshod je dobré mít na vědomí, že:
- Rozhodnutí by mělo být ideálně kompromisem, kdy oba partneři vytvoří nejprve prostor pro „novou“ rodinu a vlastní podobu Vánoc. Sjednotí se a domluví se na „svých“ zvyklostech a tradicích, až poté najdou prostor pro oslavy v širší rodině.
- Důležité je si vzájemně naslouchat, snažit se porozumět si navzájem a říkat si otevřeně své potřeby a názory.
- Jako první se potřebují domluvit partneři v nové rodině, posléze by měli citlivě, ale jednoznačně říci o svém rozhodnutí rodičům, potažmo dalším příbuzným.
Dejte mladým prostor
Rodičům a prarodičům „mladých“ bych doporučila dát mladé rodině prostor pro vlastní domluvy a respektovat jejich volbu. Nejvíc nové rodině uleví, když budou vědět, že se může svobodně rozhodnout a že se nemusí cítit pod tlakem očekávání z jakékoliv strany.
Specifickou skupinu tvoří úplně nové podoby rodiny ‒ vzniklé rozvodem v rodinách. Pokud tam přetrvávají konfliktní vztahy a rodiče se nemohou domluvit sami, doporučuji rozložení času s dítětem mezi oba rodiče a jejich rodiny řešit u odborníků (pokud to už není stanoveno soudně). Hlavní je brát v potaz situaci očima dítěte, pro které je tato proměna rodiny velmi náročná sama o sobě, natož o Vánocích.
