Měla jsem to štěstí/smůlu, že jsem se narodila s obočím jako uhel a celé dětství poslouchala mamku (tou dobou kosmetičku), jak jsem to vyhrála. „Jiné ke mně chodí na permanentní barvení, ty to máš od přírody!“ Mám. Kromě toho jsem taky od přírody dostala středně až světle hnědé vlasy, takže mi málokdo věří, že tam tu barvu fakt nepřidávám.
Taky je moje obočí přirozeně tak tlusté, že bych Caru Delevingne strčila do kapsy. „To je super, z toho vytrháš jakýkoli tvar,“ byla druhá věc, co jsem o svém obočí slýchala. Než jsem si nadělala dvě jizvy, které mi jedno z nich osekaly seshora i zespoda, možná by to byla pravda. :-)
Každopádně jsem dlouho žila v tom, že teď je sice trend si obočí (přirozeně) domalovávat, ale to já teda dělat nemusím. Mám ho tmavé, výrazné (až moc), takže mě se to netýká. Nakonec jsem podlehla a nechala si ukázat, co všechno se dá pár tahy tužkou nebo kartáčku upravit. A je to docela rozdíl! Ostatně, jak moc dělá obočí v celkovém výrazu, ukazují docela legrační obrázky lidí s odretušovaným obočím. :-)
Tvrzení „Radši jít z domu bez řasenky než bez dotaženého obočí“ jsem pochopila, když jsem poprvé zkusila barvu obočí sladit k vlasům a dopomohla vytrhanému tvaru malým dokreslením, které zamaskovalo drobný zub a napravilo, co zapříčinily jizvičky. Za řasenku jsem to tedy pořád nevyměnila, ale rozumím tomu, že někdo klidně ano.
Pokud se sama sebe ptáte, co všichni s tím obočím mají, zkuste si jen tak nanečisto, doma, obočí učesat kartáčkem a přetáhnout nějakou barvou z paletky očních stínů nebo dokreslit tužkou, co zrovna máte. Ven se s tím asi nevydáte, ale možná zjistíte, že i vy byste chtěla péči o obočí zařadit do svého líčení (minimálně když si chcete dát fakt záležet – takhle to teď mám já).
Základ je respektovat vlastní obličej
Předělat své obočí na úplně jiný tvar, než kterým se ubírá, to v domácích podmínkách nedopadá dobře. Pokud potřebujete pomoct, vždycky je lepší cesta nechat to na kosmetičce a pak její dílo udržovat (naučí vás, jak na to). Když se netrefíte, zdálo by se, že to zase doroste – to ale nemusí platit. Moje pozůstatky pokusů v pubertě mít začátek obočí dál od kořene nosu jsou znát dodneška…
Jste-li se základem spokojená a chce to jenom trochu upravit, obvykle je dobrý odrazový můstek toto:
Trhání pinzetou známe asi všechny. Existují i další možnosti: voskové proužky nebo třeba tato indická metoda pomocí nitek. Nespěchat, pravidelně se zastavit a zkontrolovat celý výraz obličeje a netrhat ten velký trčící chloupek uprostřed (co udělá akorát díru) – to je základ, který nejspíš nemusím opakovat.
Na dlouhé chloupky se mi hodně osvědčil elektrický zastřihovač speciálně určený na obočí. Má nástavec, který, na rozdíl třeba od nůžek, zabrání tomu, abyste někde fikla moc. (Jo, i to už se mi kdysi stalo a dorůstalo to protivně dlouho.) Používám ho už roky. A mezi námi: zkrotit Brežněva se s ním nakonec odhodlá i kdejaký muž.
Když nestačí trhání, přichází barvičky
Možná vám opravdu stačí jen vytrhat obočí. Já to tak pořád řeším, když se mi nechce se moc malovat. :-)
Osobně se mi moc nelíbí „instagramové obočí“, které má snad víc barvy než chloupků (pokud neznáte, mrkněte na obrázky), ani ostrý, rovný začátek u kořene nosu. Tak ale práce s barvou vůbec vypadat nemusí. Základem je, že nekreslíte souvislou čáru, ale snažíte se nasimulovat jednotlivé chloupky krátkými tahy. Je fajn nechodit za linii toho, kde nějaké chloupky přirozeně máte, a to ve všech směrech – u kořene nosu, na ocásku obočí, nahoře i dole.
Čím obočí dokreslovat?
- Tužka na obočí: měla by být vždycky ostrá, protože s kulatým koncem hezké chloupky nenakreslíte. Výsledek je méně výrazný, stačí pár čárek na místě, kde obočí neroste tak hustě.
- Gelové barvy (nanášejí se zkoseným štětečkem, ideálně s tvrdšími vlákny): můžete jak dokreslit chybějící kousek obočí, tak i trochu upravit celkový odstín. Trochu trvá, než se s ní naučíte pracovat, aby to nebylo ani moc, ani málo, ale jak to dostanete do ruky, máte vyhráno. Navíc se vyrábí i ve voděodolné verzi.
- „Řasenka“ na obočí: používá se v zásadě podobně jako klasická řasenka, tedy učeše a nanese barvu. Takový produkt většinou vyhovuje těm, kdo chtějí obočí jenom trošku dotáhnout.
- Stín/pudr (nanáší se také štětečkem): je menší šance, že to přeženete, ale taky to chce trošku praxe, jako asi všechno. Prodávají se i s aplikátorkem, ale ten přirozený výsledek opravdu neudělá.
- Průsvitný gel/vosk: hodí se, pokud máte neposedné obočí. Pokud žádnou barvu nepotřebujete, vosk pojistí, že bude obočí hezky učesané po celý den.
Jaký odstín vybrat?
Pravidlo vizážistek zní: nejpřirozeněji vypadá obočí v odstínu vlasů, nebo o 1–2 odstíny tmavší. V případě zrzek bude přirozenější hnědá s červeným podtónem než ohnivé barvy, pro blondýnky většinou doporučují světle hnědou, tmavší právě o ty 1–2 odstíny. Já naopak domalovávám a přemalovávám trošku světlejší barvou, než je to moje černočerné.
Výsledkem by mělo být to, že obočí bude vidět, bude mít pěkný tvar a nebude se příliš bít s vlasy.
A hotovo. :-)
