„Zrovna tu někde plánuju připravit pro děti stezku s úkoly. Bezkontaktní samozřejmě. A lov medvědů znáš?“ ukazovala kamarádka s dvoumetrovým odstupem a rouškou přes půl obličeje na les kolem nás. Byl začátek března a měly jsme pocit, že karanténa bude trvat ještě tak rok. Stezka i lov medvědů mi přišly jako super nápad! A došlo mi, že drobné radosti pro kolemjdoucí je prima dělat, ať už je napjatá situace, nebo můžeme normálně chodit ven.
Záměr je jednoduchý. Když dělám radost ostatním, serotonin funguje i mně a mám hned lepší den. A to ty ostatní ani nemusím znát. Funguje to i s dětmi! Nabízím několik způsobů, jak na to.
Dárek jen tak
Jednou jsem potkala sousedku a měla jsem zrovna vážně špatný den. Když jsem odpoledne odcházela z bytu, našla jsem na klice zavěšenou taštičku s maličkostí pro radost a milým vzkazem. Hned mi to zvedlo náladu.
To mě inspirovalo občas udělat někomu jen tak radost malým dárečkem, který se vzkazem nechám třeba na lavičce v parku. Někdy zůstanu opodál a mám radost z toho, když vidím, že se dárku někdo ujal a odchází s úsměvem na rtech. Pro sousedy občas něco upeču a stejně jako připravila sousedka překvapení mně, nechám jim zavěšenou taštičku na klice jejich bytu i já.
Medvědi vědí
…že tůristi nemaj zbraně! A tak vyhlížejí za okny kolemjdoucí a dělají radost dětem, které se je vydají hledat.
Nápad se rychle rozšířil po světě právě v době pandemie – dva ušáky vystavila za svým oknem třeba i premiérka Nového Zélandu. Lidé si i nadále instalují do oken plyšáky a organizují tak dětem bezpečný „lov“. Procházka je pro ně o to zábavnější – i když se synovi zrovna nechce ven, tohle lákadlo většinou zafunguje :-) Jen je potřeba rozšířit tento „úkol“ i do ostatních rodin v okolí, aby to mělo správný účinek.
Umění z kousků přírody
Čas venku se dá strávit kreativně, i když jsme jen na louce nebo v lese. S dětmi skládáme obrázky z kytek, šišek, listů a kamení.
Děti baví proces a mě stejně tak rozesměje, když jdu po chodníku a v trávě najdu něčí pokus o obrázek bagru z oblázků. Na internetu jsem se inspirovala například TADY. V našem lese jsme objevili i nápisy ze šišek – můžeme si tak navzájem popřát třeba hezký den, nebo sdělit světu i něco šokujícího. Třeba, že za dalším stromem se skrývají… putovní kameny! O těch se dočtete hned v dalším bodu. :-)
Putovní kameny
Podobnou kratochvílí, jakou jsou obrázky z přírodnin, jsou i pomalované kameny ponechávané venku – ty jsou dokonce spojené i s poselstvím dobrých skutků.
Sympatická mi přijde iniciativa malujemekaminky.cz. Nabádá k tomu, abychom pomalované kameny nechávali v okolí nejen pro radost, ale když nějaký sami najdeme, abychom to spojili s přispěním i třeba jen 10 korun na námi zvolenou charitu. Moje 14letá ségra si k narozeninám přála velké barvy právě na tuhle činnost, takže už začínám na všechny ty dobročinné příspěvky šetřit.
Jakými barvami malujeme na oblázky?
Nejlepší je použít akrylové barvy nebo fixy, které pak přestříkáme bezbarvým lakem. Zkusit můžete ale i obyčejnou lihovku nebo lak na nehty. Vaše umělecká díla pak přežijí i déšť :-)
Bunkry a schovky
Pamatujete, jak jste je rádi stavěli jako malí? V obýváku mezi křesly, pod stolem nebo v lese z větví? Je to sranda i v dospělosti! Zkuste to třeba až půjdete venčit psa. Určitě se ještě ten den najde nějaké (velké) dítě, kterému tím rozjasníte jeho procházku.
(P)opletené město
Že je pletení jen pro babičky? Že se plete doma v křesle? Tak to se pletete!
Oplétačky totiž frčí světem a přízí se zdobí stromy, lavičky, sochy, a dokonce i autobusy. V Praze najdete už taky pár opletených nebo obháčkovaných míst – pořádně se dívejte, pokud půjdete třeba kolem Žižkovské věže. Nebo vytaste jehlice a přidejte se – nemusí to být hned něco velkého, stačí třeba malý „náramek“ na zábradlí :-) Z tepla domova si můžete „popletené město“ prohlédnout TADY.
Překvapení do schránky
Když není čas se potkat, když zrovna není vhodná doba na návštěvu nebo platí zákaz shromažďování, jsou tu poštovní schránky.
Letos se nám v ní objevila knížka od kamarádů, omalovánky se zvířaty, hračka k zapůjčení pro děti nebo jen lístek s pozdravem od sousedů. A bylo to tak prima, že to chci taky posílat dál. Co by se vešlo do schránky třeba babičce a dědovi?
Radost pro prarodiče
Inspirujte se, jak udělat radost babičce nebo dědovi v jednom z mých předchozích článků.
Guerilla gardening
Jedná se o „partyzánské zahradničení“, úpravu zanedbaného kousku přírody třeba ve městě.
Na první pohled bohulibá činnost má lehce nelegální háček, kterým je zasahování do cizího (často městského) majetku. Z mojí zkušenosti se ale stačí na městě domluvit a nabízenou proaktivitu málokteří zastupitelé odmítnou. Pokud tedy už dlouho chodíte kolem zarostlého křoví ve vaší ulici, doporučuju vzít motyku nebo zahradnické nůžky a udělat radost sobě i spoluobčanům.
Volně k odběru
Když majitel obchůdku s oblečením v našem městě oznámil sousedům, že postaví k rozebrání před krámek krabici plnou roušek, které s rodinou ušili, byli jsme všichni dojatí. Přece jen je svět ještě v pořádku!
Tak přesně tenhle pocit můžeme taky šířit dál. Ne každý má asi kapacitu ušít 300 roušek, ale i málo stačí, třeba pro sousedy v bytovém domě. Volně k odběru takhle necháváme třeba i přebytečné knížky nebo CD. Zatím všechny zmizely, ať už jsme je umístili do krabice před dveře nebo do knihpoličky ve městě. (A pokud takovou knihpoličku v obci ještě nemáte, je to skvělá věc. Stačí se zase dohodnout s městem a někam umístit regál s cedulkou vybízející k přinesení i odnesení knih. U nás funguje na nádraží a čtivo se tam pořád mění.)
Bezkontaktní stezka s úkoly
Nakreslit a zaskákat si panáka nakresleného na chodníku. Zazpívat nahlas písničku. Popřát třem kolemjdoucím hezký den. Postavit u stanoviště komínek z kamenů nebo v zimě sněhuláka. Skákat žabáky až k další lampě.
Fantazii se meze nekladou – stačí napsat pár úkolů a rozvěsit je po městě nebo po lese. Dobré je vytipovat si hezké počasí nebo kartičky zatavit či zabalit do eurodesky – a po pár dnech samozřejmě stezku projít a úkoly po sobě zase uklidit.
Už jste naladění na rozdávání radosti? Já musím vždycky začít něčím jednoduchým, třeba medvědy v okně, aby mě neodradila složitost. Ale protože radost způsobuje další radost a její rozdávání bývá návykové, možná se příště potkáme i u oplétání autobusové zastávky :-)
