Původně byly pohádky určené pro dospělé. Šlo o příběhy, které odrážely stav doby a které se vyprávěly za dlouhých zimních večerů. Díky nim se lidé dozvídali, jaké nástrahy je mohou v životě potkat, jak si poradit, jak se chovat a co je opravdu důležité. V případě dětí to funguje dodnes.
Čím děsivější, tím lepší
Mnoho pohádek začíná smrtí matky nebo otce, hlavní hrdina musí překonávat děsivé nástrahy a setkává se s příšerami. Rodiče při čtení často váhají, zda není pohádka v původní podobě příliš drastická. Pro děti je to ale naopak dobrá příležitost setkat se v bezpečí rodičovské náruče s traumaty, která život provázejí (rodiče mohou umřít, kolik je dnes rozvedených rodin, kdy vztahy mezi rodiči nejsou ideální, noví partneři preferují své děti, jeden z rodičů vážně onemocní atd.).
Chránit děti před těmito skutečnostmi znamená, že jim neumožníme odžít si postupně a opakovaně určité elementární strachy.
To může mít za následek, že ve chvíli, kdy se s takovou nepříznivou situací setkají, nebudou se s ní umět vyrovnat. Nehledě na to, že rodiče nebývají ve své snaze uchránit děti před krutostí světa důslední – děti sice ochrání před pohádkami, ale pak je nechají sledovat násilí v televizi nebo hrát nejrůznější „střílečky“ na počítači.
Jen je nechte, ať se bojí
Strach má nicméně v pohádkách své místo: hrdina ho musí překonat, čímž se stává lepším. A člověk, který se nebojí, je nebezpečný sám sobě i svému okolí.
Několik praktických tipů pro boj se strašidly pod postelí
- Neapelujte na dětskou statečnost a neříkejte jim, že „už jsou na to velké“. Jen situaci zhoršíte, protože dítě začne mít pocit, že jeho strach je jeho chyba. Berte noční můry vážně.
- Vymyslete si pohádku, jak strašidlo zmizelo. Třeba po použití kouzelného spreje či zaříkávadla. Sprej použijte, zaříkávadlo řekněte nahlas. Strašidlo bude pryč.
- Zkuste strašidlo zhmotnit. Můžete je vyrobit z plastelíny, nakreslit či vytvořit třeba z lega.
- Před spaním nechte svítit v dětském pokoji malou lampičku nebo svítící zvířátko, přisuďte jí kouzelnou moc k zahánění strašidel.
- Společně s dětmi vyrobte maňáska nebo jinou postavičku, která bude jejich ochráncem. Tu pak umístěte do postýlky či pověste k postýlce. Pomoci může i indiánský lapač snů.
Samozřejmě, dětem se musí pohádkové hrůzy dávkovat. V nejútlejším věku jim rozhodně nečteme ty nejhororovější pohádky, k nimž patří pohádky bratří Grimmů, Erbenovy pohádky, Hans Christian Andersen nebo francouzský klasik Charles Perrault.
Začínáme pohádkami s jednoduchým dějem (O neposlušných kůzlátkách, O Smolíčkovi, O Červené karkulce), později přidáme složitější pohádky (Sněhurka a sedm trpaslíků, Princ Bajaja). Teprve v mladším školním věku je čas na Andersena či Perraulta.
Děti pohádkový příběh vnímají jinak než my dospělí. Mají velmi bohatou fantazii, do 7 či 8 let věku nemají problém s personifikací zvířat či předmětů. V Červené karkulce vlk sice sežere babičku i Karkulku, sám je pak rozpárán myslivcem, ale nakonec zvítězí dobro nad zlem a rozum nad hloupostí. Děti se bojí rády, když vědí, že bude následovat příjemný pocit úlevy. Drak je zabit, princezna zachráněna, Karkulka vyskočí i s babičkou z vlkova břicha živá a zdravá.
Nezastupitelná je ale i role vypravěče, který si s dítětem po přečtení pohádky popovídá, zdůrazní poselství, přidá svou vlastní zkušenost. V těch nejstrašidelnějších momentech není dítě samo, ale v bezpečí u svého milého člověka.
Co je na pohádkách cenné?
Hlavním přínosem pohádek je to, že jednoduchým způsobem popisují okolní svět, v němž dnes stejně jako kdysi existují dobré a zlé síly, lidé mají dobré i špatné vlastnosti. I současné děti mají problémy se sourozenci či nevlastními rodiči (Popelka), jsou potrestané, když neposlouchají (Budulínek, Smolíček), ale také zvítězí, když překonají samy sebe a pomohou ostatním (Perníková chaloupka, Sedmero krkavců). V pohádkách je zlá vůle potrestána a vítězí dobré srdce.
Pohádky, pohádky, pohádky!
Pohádka vede dítě k poznání základních životních křižovatek, které zůstávají po staletí stejné (vztahy mezi lidmi v rodině, závist, lenost, smrt rodičů atd.). Hrdinové se vydávají na cestu, překonávají překážky a nakonec díky své vytrvalosti vítězí nad nepřízní osudu. Lidové pohádky vedou děti k přemýšlení o přírodě, o lidech, k pochopení příčiny a následku, přestupku, po němž následuje oprávněný trest.
Postavy v pohádkách se stejně jako v reálném životě vyvíjejí. Dítě se prostřednictvím pohádky učí, že boj proti krutým nesnázím je těžký a je neodmyslitelnou součástí lidského života. Když se člověk boji nevyhýbá a čelí tvrdošíjně nečekaným a nespravedlivým útrapám, přemůže všechny překážky, vyjde nakonec jako vítěz. Pohádky, i když jsou plné strašidel a strašidelných situací, v sobě vždy nesou naději.
