Moje vlastní zkušenost s předčítáním pohádkových příběhů je veskrze pozitivní, a to nejen proto, že verše, pohádky a knihy vůbec jsou mi nadevše (ostatně patří to tak nějak k mému oboru), ale především právě pro ony vzácné chvíle, kdy máte před sebou zvědavé a vámi milované posluchače, totiž vaše děti. Mohu potvrdit, že se předčítání pohádek opravdu vyplácí, a to jak dětem, tak i nám, rodičům. O benefitech z toho plynoucích pro děti tedy netřeba pochybovat – a prosím neberte je na lehkou váhu –, ale u těch rodičovských, pokud dovolíte, bych se rád na chvilku přece jen zastavil.
Původní klasické pohádky jsou nositelé moudrosti, ponaučení, přístupu k řešení různých situací a morálních dilemat. Pracují hodně se symbolikou a naší imaginací. Často se za nimi skrývají možné reálné situace, kterými si procházíme i my sami v našich životech. – Jana Růžičková, maminka a psycholožka
Rozvíjením rituálu rozvíjíte i jejich lásku ke čtení
Rozhodnete-li se pro opravdu pravidelné každodenní předčítání, rozvíjíte tím velmi důležitý rituál, na který se budete spolu s dětmi těšit a který nebude prospěšný jen z důvodu zdravého spánkového režimu vás i vašich dětí, a tedy spokojených večerů a poklidných nocí, ale vytváříte tím také bohulibý předpoklad pro jejich budoucí lásku ke knihám a k pozornému čtení.
Navíc vás může velmi příjemně překvapit, kam až jste ochotni zajít ve snaze zaujmout náruživé dětské uši, jak prapodivně dokážete měnit svůj hlas, jak se pitvořit a jak pomalu, ale čím dál hlouběji začínáte objevovat a cítit plasticitu daného literárního textu. A to je dar, který není samozřejmostí ani pro skutečné spisovatele. Mám obavu, že tahle prastará dovednost se ze světa poněkud vytrácí, jako by šlo o cosi nadbytečného, trapného a překonaného. Je přitom doslova oblažující vejít do textu a naučit se vnímat melodii a rytmus jazyka. Jazyka, do něhož jsme vrozeni a který je nám tak vlastní. Myslím, že docela postačí, necháte-li se rodnou řečí vést, jako se děti nechávají vést svými rodiči. Je to prosté a opravdu přirozené. Dětem tím pokládáte k nohám bájný a odvěký poklad příběhů plných lásky a moudrosti a sobě tajuplnou skříňku netušených schopností, od níž vám visel její klíč celá ta léta na krku.
Základní tipy pro čtení dětem
- Můžeme začít s předčítáním miminku v bříšku. Miminko si tak zvyká na hlas maminky.
- První knížky můžeme dávat miminkům už od 3 měsíců na dumlání. Jedná se o měkké, kousací knížky, které si mohou maminky i samy vyrobit. Zatímco si dítě bude hrát s knížkou, vy své vyprávění opřete o obrázky, které vašeho posluchače nejvíce učarovaly.
- Od 5. měsíce můžete děťátku nabídnout tzv. quiet book, která rozvíjí jemnou motoriku.
- Pro děti do 3 let je dobré vybírat odolné knížky, které mají hezké obrázky, kde jsou kratší příběhy a pro děti snadno pochopitelné.
- U předškoláků je už důležitý příběh.
Vyprávění bez knížky? Brnkačka!
Vyprávění příběhů nebo společné vymýšlení pohádek je skvělý způsob zábavy, ať se jí oddáváme večer před spaním, nebo se chceme zabavit během delší cesty autem. Vlastně se spolu pouštíme do dobrodružství, ve kterých mají hlavní roli oblíbení plyšáci, ale i obyčejní lidé, které na svých výletech potkáváme. Důležité je nevymýšlet nic složitého, ale prostě jen něčím začít – se pak dostanete třeba i k zajímavé pointě.
- Nevíte, čím začít? Podívejte se kolem sebe, určitě během pár vteřin narazíte na zajímavého hrdinu příběhu – dinosaura na zdi, plyšáka nebo třeba traktoristu, kolem kterého jste právě projeli autem.
- Hrdinou můžete být i vy sami v rouchu tygřím nebo jednorožčím. U nás doma frčí opičky, není divu, že se pak po večerech měním v pana Opa a přibarvuji si, co jsem dneska všechno zažil.
- Pokud už se vaši malí posluchači rozpovídali, zapojte je do příběhu. Jejich fantazie je neuvěřitelná – kolikrát mě překvapí, co všechno neskutečného jsem během dne jako pan Op stihl zažít.
Proč je dobré dětem vyprávět a číst pohádky
Abych vám tu jenom já nepohádkařil, poprosil jsem o doplnění svoji milovanou ženu Janu, která se mnou sdílí lásku ke čtení a vyprávění pohádek našim dvěma dětem. Hlavně ale jako dětská psycholožka vnímá jejich pozitivní vliv na vývoj dítěte z více důvodů.
Náš životní prostor neokupují pouze klasické pohádky, ale setkáváme se i s moderními pohádkami a příběhy. Pokud rozšíříme náš úhel pohledu, pak jsou pohádky vlastně všechny příběhy, které čteme, chodíme na ně do divadla a sledujeme je v kině a v televizi. Je zjevné, že vyprávění příběhů a jejich konzumace jde s lidstvem od nepaměti. Potřebujeme příběhy nejen jako zábavu, ale prostředek k získávání informací a zkušeností a rozšiřování našeho spektra vnímání světa.
1. Vyprávěním a čtením pohádek budujeme náš vztah s dítětem trochu jinak, hravě
Při čtení pohádky má dítě dospělého jen pro sebe. Je v tom velká intimita a vzájemnost. Společný čas se dá využít pro sdílení emocí a myšlenek, pro zjištění, co dítě v daném období prožívá, čím se trápí a co jej těší.
2. Vytváříme rituál zklidnění před spaním
V současné zrychlené, mediální a virtuální době dostává reálný svět a s ním spojené rituály hlubší význam a důležitost. Pokud si s dítětem vybudujeme rituál, ve kterém ho naučíme chystat se do postýlky, zklidnit se, omezit osvícení modrým světlem, vytváříme dobrý základ spánkové hygieny pro zbytek života.
3. Pomáháme rozvíjet jejich verbální schopnosti
Naše verbální schopnosti se rozvíjejí třemi cestami, a to mluvením, čtením a posloucháním. Při čtení pohádek dětem nenásilně pomáháme rozvíjet verbální schopnosti, aktivní a pasivní slovní zásobu.
4. Děti získávají aktivní schopnost zpracovávat čtené informace a interpretovat je
Čtením také děti učíme porozumět textu, schopnosti vytáhnout z textu důležité informace a umět jej stručně převyprávět. Také se čtením rozvíjí jejich verbální paměť. To jsou schopnosti a dovednosti, které se jim ve škole, ale i v životě budou jistě hodit.
5. Čtením a vyprávěním jim napomáháme v rozvíjení jejich imaginace
Imaginace neboli obrazotvornost či fantazie je skvělý způsob, jak obohatit svůj život o kreativitu, vize a inovativnost v myšlení. Pokud se imaginace spojí s racionálním myšlení, naše děti budou schopny lépe tvořit a uskutečňovat své vize v realitě a jejich život bude díky imaginaci velmi bohatý.
…
A tak se odvažuji a apeluji: nebojte se trapnosti, nebojte se vlastního hlasu, vždyť před vámi nesedí nikdo jiný než vaše vlastní děti dychtící po dobrodružství a pořádné švandě, a nemyslete si, myslím to vážně! Ale už dost a dobrou noc.
„Tatínku, kdy začít?“
„Dnes večer!“
„Maminko, čím začít?“
„Čímkoliv, co nám přijde pod ruku. Ale mělo by nás to bavit a měli bychom se na to těšit.“
Hodně štěstí!
David Růžička je dvojnásobný tatínek, vášnivý vypravěč a předčítač, publicista a básník. Od roku 2008 mu knižně vyšlo 8 sbírek básní, se kterými veřejnost živě seznamuje během svých autorských čtení s hudebním doprovodem významného jazzového saxofonisty Marcela Bárty. V prosinci 2023 vydal pod pseudonymem Román Douděra pohádkovou knížku Klára Luna, která podle jeho slov obsahuje sedm pohádkových vyprávění, jako je sedm dní, vlastně večerů v týdnu, sedmkrát na dobrou noc.
