Na Tchibo Blogu se ptáme maminek, co je naučilo mateřství. Tady je pohled Evy, kterou znáte z „instagramového blogu“ Mateřství bez přetvářky.
Postupem času jsem ale přišla na to, že trpělivost, aspoň v životě ženy, má zvláštní vývoj. Místo pěti minut čekáte osm týdnů na to, až vám doktor potvrdí, že jste skutečně těhotná a pak se obrňujete trpělivostí každé čtyři týdny, kdy chodíte na vyšetření. Někdy i pět! Kdo to má, sakra, vydržet? Jenže to zdaleka není to nejhorší.
Přichází, jak tomu já s oblibou říkám, level expert, kdy musíte všem trpělivě vysvětlovat, že vám je nepříjemné sahání na břicho, že nečekáte dvojčata, nebo že nejste nemocná, jen těhotná, takže vám nemusí všichni, když se rozhodnete na chvíli se svévolně postavit a protáhnout, uvolňovat svoje místo. Ne, dokonce ani ty, babi. Seď, prosím tě. Co se týče otázek „už rodíš“? To je kapitola sama o sobě, a proto doporučuju preventivně mlžit ohledně data porodu ideálně až do dne D.
Ovšem když se to malé narodí, nastává naprostý zlom. Trpělivost už není jen slovo, ale je to čin. Z experta povýšíte na mastera. Je to 15× denně přebalovat, v noci nosit, houpat. Trpělivě čekat, kdy si odkrkne, nebo sedět celý den v jedné poloze a jen střídat polohy u kojení a pokusit se neusnout s dítětem v náručí. To slovo nabylo úplně jiného významu a hodně z nás dodnes nechápe, jak nám dřív něco mohlo připadat nekonečné.
Protože nekonečné jsou hodiny a dny, dokonce měsíce nebo roky strávené stavěním, hledáním a následným šlapáním na lego. Trpělivost je vědět a čekat, že jednou, třeba za dva roky, přijde den, kdy se konečně vyspíme aspoň půlku noci bez dítěte v podpaží. Že jednou pochopí, že holubi z nosu nejsou k jídlu, nebo že některé věci spíš než na sedačku patří do nočníku. Vysvětlovat, čekat, být klidný. Jednou to přijde. Když budeme trpěliví.
Jednou určitě ano.
Autorkou titulní fotografie je ZuzanaD Photo.
