Právě čtete

Co mě naučilo mateřství? Nastavit si priority

4141  
Sdílet: 

Co mě naučilo mateřství? Nastavit si priority

Vždy jsem říkala, že život je otázka priorit a když jsem se stala mámou, tak se mi to víc než potvrdilo.

13. 7. 2020 3 min. čtení Tereza Melišová
Co mě naučilo mateřství? Nastavit si priority

Na Tchibo Blogu se ptáme maminek, co je naučilo mateřství. Tady je pohled Terezy, kterou znáte z Facebooku Dítě jménem Kuba a ze stejnojmenné knížky.

Často se mě někdo ptá, zda jsme s Kubou sami. Ano, jsme, od začátku. Táta si pro něj jezdí, máme spolu dobré vztahy a na všem se dohodneme. Ale jinak jsme sami. Žijeme v Hradci Králové ve složení já, pětiletý Kuba a naše 15,5 roku stará labradorka Seibn. Mnohokrát se mě někdo ptal, jak to teď vše stíhám – dítě, psa, práci (jsem PR manažerka na volné noze), charitu, cestovat, psát… Víte, ono to na sociálních sítích může mnohdy vypadat růžově, ale často je to něco za něco. Bylo tolik nocí, kdy jsem nezamhouřila oko a seděla u PC a pracovala. A to není stížnost. To je jen konstatování holého faktu.

Než jsem se stala mámou, měla jsem pocit, že neustále nestíhám, že nemám čas a vůbec toho mám moc. Z dnešního pohledu: času jsem měla spoustu, jen jsem s ním neuměla pracovat. Pak přišel Kuba a začal mě učit. :-)

Často je to něco za něco

První tři roky byl se mnou Kuba doma, pak začal chodit do školky – hlavně proto, aby byl s dalšími dětmi, i když časově mi to samozřejmě pomohlo. Pokud ho tam ale nechci dávat na celý den (jeho školka funguje od 6:30 do 18 hodin) a večer ho „odhodit“ k pohádce, či odseknout „běž si hrát“, je to něco za něco. Ano, vystřídalo se u něj pár tet na hlídání, protože to mnohdy s mou prací jinak nešlo (když jsem musela na nějakou akci, tiskovou konferenci apod.), ale jinak jsme byli spolu. Od rána do večera a od večera do rána. Výměnou za něco jiného, co holt muselo v prioritách níž nebo pryč.

Zdroj fotky: archiv Terezy Melišové

Něco za něco: svobodná maminka, která se hodně věnuje dítěti, to prostě musí nahnat jinde

Jsem zářným příkladem toho, že je možné být těhotná jen pět měsíců. :-) Tedy, abych to uvedla na pravou míru – že jsem těhotná, jsem zjistila na začátku pátého měsíce (ano, je to možné :-)). No a protože jsme s Kubou sami, snažila jsem se před porodem „nahnat“ finance, jelikož jsem absolutně netušila, co mě čeká. Pracovala jsem, co to šlo; termín jsem měla ve středu a ještě ve čtvrtek jsem se odvezla autem do Prahy na důležité soudní jednání klienta a 2 v 1 se i vrátila. :-) A začala jsem znovu hned týden po porodu. Byl to někdy masakr, velký tlak na fyzickou i psychickou stránku, ale dali jsme to.

Něco za něco: pořádek, nebo společné aktivity?

Když jsme s Kubou spolu (není ve školce nebo ho někdo nehlídá), snažím se mu věnovat naplno: neodbývat ho, neodsekávat mu, tvořit s ním. V praxi to znamená, že jsem se snažila ho vždy ke všemu pouštět, aby si mohl věci osahat. Takže se mnou uklízel, vařil, pekl… Jestli mi pak pečení trvalo jednou tak dlouho? No jasně! Jestli byl poté VŠUDE bordel? Samozřejmě! Je to prostě cena, kterou „platím“ za to, že Kubu zapojuju i do „dospěláckých“ věcí.

Zdroj fotky: archiv Terezy Melišové

Něco za něco: občas se musíte vzdát koníčku

Svého koníčku (cestování) jsem se musela na nějakou dobu vzdát, především kvůli péči o naši psí seniorku, která je značně časově i finančně náročná. A přišly Kubovy koníčky. Fotbal, plavání a parkur. Takže většinu roku lítám z jednoho tréninku na druhý a dělám mamataxi. :-) Teď už je alespoň ve věku, kdy nemusím na tréninku být přítomna, takže buď někde sedím a snažím se něco urychleně vytvořit do práce, nebo letím na nákup či něco zařídit. Prostě… priority. :-)

Něco za něco: den naplánovaný na minuty, když toho chci stíhat tolik

Vymyslela jsem si toho na sebe hodně. Kromě toho, že jsem se rozhodla naplno věnovat Kubému a zároveň všechny peníze, které potřebujeme, musím vydělat sama, je pro mě důležitá i charita (organizuju pomoc pro dětské domovy, azylové domy a dětská oddělení v nemocnicích). Abych to vše zvládala, tak se mi prostě občas stane, že někdy nespím. A jinak holt nedělám ty věci, co bych třeba dělala ráda, ale už se mi nikam nevešly. Třeba se nedívám na TV nebo nechodím na kávy s kamarádkami. Když už někam jdu, téměř na 100 % mám s sebou PC nebo aspoň telefon a pracuji. :-)

Zdroj fotky: archiv Terezy Melišové

Mateřství mě naučilo hlavně to, že život je opravdu otázka priorit, jak se říká. A já si rozhodně nestěžuji. Mám svůj život moc ráda, miluji svého syna, jsem šťastná, že mohu dělat práci, která mě baví a neskutečně mě naplňuje, že mohu pomáhat ostatním. A když v mezičase stihnu i něco napsat, tak je to fajn – alespoň pro mě. :-)

Vše pro vaše nejmenší

Vše pro vaše nejmenší

Na Tchibo.cz najdete oblečení, hračky, alde i vybavení do pokojíčku.

Do e-shopu
Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články