Nejdřív něco o mně. Já jsem Kateřina a jsem občas strašně zrychlená. Někdy dělám ukvapená rozhodnutí, jindy ukvapené závěry. Kdyby zmíněné boží mlýny mlely tak rychle, jak rychle já vystřídám témata diskuse či náladu, bylo by na světě jen a pouze dobro. Anebo možná kdybych já zpomalila, měla bych se líp já i lidé kolem mě. Tuhle myšlenku si tady odložím a vrátím se k ní.
Udržitelnost přichází s věkem
A zeptám se vás. Také musíte denně udělat milion rozhodnutí? Milion drobných rozhodnutí, která utváří váš den? Rozhodnutí, která rozhodují o vašich osudech, o osudech vašich blízkých a vašich věcí? Tak schválně. Představte si, že máte oblíbené džíny a udělá se vám na nich díra. Tak velká díra, že už nemůžete ven, aniž byste si oholila nohy. Nebo alespoň nohu. Nebo alespoň tam, kde je ta díra. Zašijete si je? Odnesete je do opravny? Vyhodíte je? Na netu jsou přece tuny nových džínů a přijet k vám můžou na jedno kliknutí. Anebo je přece můžete dál nosit, děravé džíny jsou moderní…
Čím jsem starší, tím jsem šetrnější. Nerada vyhazuju věci. Obzvlášť když jsem na ně zvyklá a slouží dobře. Ano, přesně proto mám už čtyři roky jednoho kluka. Čím jsem starší, tím jsem udržitelnější a o věci pečuju. Možná se bojím, že by někdo takhle vyměnil mě jen proto, že už jsem víc ošoupaná životem.
Ztratila jsem hlavu i oblíbený mlýnek
A proto nevím, co mě to popadlo tehdy v neděli. Vařila jsem se svým oblíbeným Tchibo elektrickým mlýnkem na sůl. Už dlouhé roky je mým věrným solicím parťákem. Je krásný, červený (ukázala bych vám ho na fotce, ale…) a stačí zmáčknout tlačítko, on zavrčí a jídlo se raduje. Sice už nesvítí jako dřív, ale jiskra v oku může pohasnout každému. To není důvod k výměně. Dokonce ani když se u mě doma objevily dva fungl nové nerezové mlýnky, nic se nezměnilo. Rudý solnič solil dobře, solil rád a sůl je přece nad nerez. A pak jednou zavrčel naposled. A já zpanikařila. Zapomněla jsem na všechny ty roky věrných služeb a milý mlýnek letěl do koše. Jen tak bez rozloučení. Jako bychom nic neměli za sebou. Protože fungl noví náhradníci čekali. A protože to prostě bylo jednoduché vyřešení situace. A víte co? Od té doby solím rukou. Proč? Protože musím. Protože ty nové mlýnky se ukázaly jako nejhorší mlýnky na světě a můj milý exmlýnek mezitím odvezli popeláři. A teď nemám nic. Kateřino, Kateřino, občas se zastav a v klidu se zamysli. Třeba by ještě šel s trochou googlení opravit, nebo jen potřeboval popadnout dech, jak jsem na něj byla moc hrr a co si budem povídat – moc soli škodí.
Takže jaké z toho plyne ponaučení?
Neopouštěj staré mlýnky pro nové, protože ne všechny mlýnky melou dobře a jistě. A že Tchibo umí fakt dobré elektrické mlýnky.
PS: Nemáte ho ještě?
Dodatečná odpověď z Tchibo: Červenáčka už nemáme, ale v nové kuchyňské kolekci máme nový vychytaný mlýnek na sůl i pepř, takže nemusíte žonglovat se dvěma mlýnky. Zkuste ho a uvidíte, jestli to bude další láska na první mletí. Tak hlavně ať se vám mele pomalu i rychle, hlavně ale jistě, a to na pěkně dlouhou dobu!
