Jaké je podle vás nejhorší možné novoroční předsevzetí?
Zhubnout pomocí diety. Lidé to mají v hlavě špatně nastavené a myslí si, že na základě nějakých přísných pravidel shodí a všechno už bude fajn, ale efekt diet je jen krátkodobý. Když se pak vrátí k původnímu režimu, naberou kila rychle zpátky.
Jak by tedy mělo předsevzetí znít, aby fungovalo?
Jíst kvalitněji. Což znamená třeba číst si složení potravin, vařit si doma, jíst pravidelně… Zamyslet se, co mému tělu prospívá a co dokážu dlouhodobě změnit k lepšímu. Hubnutí se často dostaví jako vedlejší efekt.
Někdo takové změny zahajuje detoxem…
Ano, předsevzetí o hubnutí jsou populární v lednu, na jaře přijde na řadu detox. Víte, proč je tak oblíbený?
Netuším.
Protože je to rychlé řešení. To lidé chtějí.
Doporučila byste ho?
Detox probíhá v těle každý den, je to hlavní práce našich jater a ledvin. Detox v krabičkách a pití pouze džusů a čajů tělu spíše přitíží.
Jak to?
Tělo má rádo pravidelnost a jistoty. Když ho vyhladovíte, je to pro něj signál, že si musí udělat větší zásoby tuku. A vyprázdněním střev navíc zbavíte tělo prospěšných bakterií. Detoxy vidím spíš jako škodlivé.
Existuje nějaká očista těla, která je vhodná?
Místo detoxu je namístě spíš lékařská prohlídka, kde člověk zjistí, jestli je zdravý a nemá nějaká omezení. Podle toho by si měl upravit jídelníček či přidat více pohybu. Mluvíme pořád jen o nižším příjmu kalorií, ale vždy je vhodné i zvýšit výdej. Nemusíte nutně běhat a posilovat, když vás to nebaví. Najděte si to svoje – tancování, turistiku… Tím se začne tělo uzdravovat.
Jste tedy proti krátkodobým dietám. Co ale ty, které připomínají spíš změnu životního stylu, jako paleodieta či ketodieta?
Takovým lidem mohou chybět vitamíny a minerální látky. Problém je, že si laici diety nastavují sami a často k tomu nevyužívají přirozené potraviny, ale náhražky z prášku. Přitom by bylo vhodné, aby si promluvili s odborníkem, třeba lékařem, jestli dieta odpovídá jejich zdravotnímu stavu. Je důležité se poradit s někým jiným než s tím, kdo vám dietu prodává.
A ještě na jednu populární teorii se zeptám: že je možné jíst přes týden striktně a o víkendech mít cheat days (podváděcí dny), kdy člověk jí sladkosti a smažené podle libosti. Co to s tělem udělá?
To jde úplně proti pravidelnosti, kterou tělo potřebuje. Když máte dobře nastavený vlastní režim, nepotřebujete tyhle podváděcí dny, protože ve svém jídelníčku máte prostor pro jídla, která vám dělají radost. Třeba čtyři jídla denně jsou vyvážená a páté není v tomto směru úplně ukázkové, ale chutná vám a zlepší náladu. Tak je to úplně v pořádku. Je to tak mnohem lepší než jíst šest dní perfektně a sedmý se nacpat ve fast foodu. Tím můžete kompletně zabít těch šest předchozích dnů. Navíc vám nejspíš bude pořádně zle.
A dá se říct, co je zdravá a co nezdravá potravina?
Není zdravá potravina, ale zdravé, nebo nezdravé množství. Spíš bych řekla, že některé potraviny jsou vhodnější a některé ne tak dokonalé. Skvělé je aspoň na 80 procent dodržovat racionální jídelníček, ale na zbylých 20 procent nebýt tak restriktivní. Je to totiž neudržitelné. Nesnažme se být dokonalí, ani v jídelníčku.
Provozujete rodinnou nutriční ambulanci. Co si pod tím představit? S čím za vámi klienti nejčastěji přicházejí?
Chtěla jsem se ve své praxi zaměřit na děti, nejde je však řešit samostatně. Vždy musím pracovat s celou rodinou. Dítěti těžko vysvětlíte, co má jíst, když to rodič sám dělá přesně naopak. Poslední dobou mnohem častěji než obezitu řeším neprospívající děti. Vyrůstá generace dětí, které rodiče vychovávají až moc přísně. Nerozumí jídelníčku a moc ho osekají. Třeba o zdravé tuky.
Vzpomínám si, že před časem jedna influencerka na sociálních sítích označila bílý rohlík za prázdnou potravinu a zařekla se, že ho svým dětem dávat nebude. Je tohle ten případ?
Ten problém je hlubší než rohlík samotný. Termín prázdná potravina se používá i u pudinků, křupek a piškotů. Mluví tak často lidé, kteří vyznávají nízkosacharidové stravování a sacharidy u dětí vnímají jako zlo. Nechápou ale, že děti nemají stejné potřeby jako dospělí. Základem jejich stravy jsou právě sacharidy a bílá mouka pro ně není škodlivá. Někdo se snaží dětem nahradit bílé pečivo celozrnným, ale v něm je zase velké množství vlákniny, což pro děti není vhodné. Pak se jim do těla nedostatečně vstřebávají minerální látky jako vápník a železo.
Existuje tedy vůbec něco jako prázdná potravina?
Rohlík nemá větší množství vitaminů a minerálních látek. My však nepotřebujeme jen to, ale i energii. Tu rohlík splní skvěle. Když se sní s něčím dalším, je z toho vyvážené jídlo.
Vystupujete jako odborník na sociálních sítích. Co vám v tomhle prostředí vadí?
Lidé mají pocit, že se můžou ke všemu vyjádřit. I k tomu, čemu nerozumí. Co se týče mého oboru, tak často prezentují svoji osobní zkušenost jako obecnou pravdu. Říkají: „Dávala jsem dítěti tohle a nic se nestalo, takže je to bezpečné.“ Nebo: „Měla jsem těhotenskou cukrovku, tuhle potravinu jsem jedla a bylo to v pořádku.“ Neřeší dlouhodobé následky, komplexně neznají téma. Navíc se těžko pozná, kdo je expert a kdo jen poučený laik. Často se dostávám do konfliktů s lidmi, kteří mají něco načteno a pak zpochybňují autoritu odborníka.
Někdy se ti poučení laici za odborníky rovnou vydávají. Mohla byste prosím vysvětlit, jaký je rozdíl mezi nutričním terapeutem, dietologem a nutričním specialistou?
Dietolog je lékař, který se věnuje výživě. Nutriční terapeut či nutriční specialista má zdravotnické vzdělání, studuje na vysoké či vyšší odborné škole a může radit i lidem, kteří mají zdravotní potíže, diabetikům, lidem s obezitou a dalším. Oproti tomu nutriční kouč, výživový poradce, expert na výživu a další mají většinou jen kurz. Ale nemusí mít ani ten! Mohou zdravému člověku pomoci doladit jídelníček, ale neměli by nikdy radit lidem, kteří mají zdravotní obtíže.
A dodržují to?
Někdo ano, ale narazila jsem dokonce na jednodenní kurz, jak radit diabetikům ve výživě. To mi přijde opravdu nebezpečné. Speciální kategorií jsou pak prodejci potravinových doplňků. Ti často nemají žádné vzdělání, jsou jen proškoleni firmou, kterou zastupují. Jejich cíl je jasný – prodat co nejvíc. Nicméně každý jsme zodpovědný za své zdraví, a tedy i za výběr osoby, se kterou se o něm budeme radit.
Devětatřicetiletá Lucie Guilleminot vystudovala obor Nutriční terapie na lékařské fakultě v Ostravě poté, co se jí narodilo první dítě. Původně přitom chtěla být diplomatkou a má magisterský titul ze Západoevropských studií na Fakultě sociálních věd UK. „Když jsem však dceři zaváděla první příkrmy, zjistila jsem, jaký je v informacích mezi rodiči chaos. Chtěla jsem si v něm udělat pořádek a téma mě zaujalo tolik, že jsem se mu začala plně věnovat,“ vzpomíná majitelka rodinné nutriční ambulance Nutrilka. Je vdaná a má dvě děti.
