Píšu si k tobě: Tomáš, IT, Hříšný tanec aneb Jak jsem zkusila speed dating

Proč jsem do toho vlastně šla

Když mi bylo 17, zeptal se mě táta u nedělního oběda „Lucie, proč ještě nemáš kluka, vždyť ty nejsi vyloženě ošklivá!“

O 11 let později jsem stále ještě bez kluka, a přestože pravidelně používám hydratační krémy, obávám se, že s krásou to už lepší taky nebude. Přidejte k tomu časově náročnou práci a pandemii a naděje na seznámení se nijak nezvedají. Proto jsem v minulosti zkusila online seznamky a překvapivě i docela úspěšně! Poslední dobou mě ale Tinder omrzel a chtělo to zamíchat mým osobním životem nějakou novou formou. Takže hurá na Google a během 10 minut jsem už platila vstupné na speed dating.

Moje filozofie byla „co nejhoršího se může stát?“. I kdybych neodešla s životním partnerem, pravděpodobně odejdu alespoň s vtipnou historkou. Zatímco já jsem neočekávala nic, moje okolí mělo spoustu názorů a představ. Ty vycházely většinou z amerických romantických komedií a ne, opravdu se nenaplnily. Jestli jste tedy také o speed datingu doteď měli obrázek jen z filmů jako Hitch a 40 let panic, dovolte, abych ho trochu nabourala.

Zdá se mi, že speed dating je super pro všechny, kdo už jsou tak trochu znudění randěním. Je to zábava a osvěžující zážitek. Kromě toho mám pocit, že na tyto akce chodí hlavně ti, co opravdu hledají vztah a ne jen nezávazné schůzky.

Cože, jaký dresscode?

Přípravy probíhaly standardně třídenním přehrabováním ve skříni a hledáním toho pravého outfitu. Pak ovšem přišel upomínací e-mail k události, doplněný o prezentaci s doporučeným dress codem.

Trochu jsem se lekla, protože připomínal, že se máme učesat a použít deodorant, věci, které bych u svého partnera ráda považovala za automatické. Dress code jsem chtěla ignorovat, protože absolutně neodpovídal mojí představě, nakonec jsem ale decentně podlehla tlaku a přeci jen si vzala společenské kalhoty.

V den D jsme do kavárny měli dorazit o 15 minut dříve. I tak už ale byla místnost plná. Většina mužů zjevně využila doporučení z e-mailu, ženy to vzaly trochu volněji, přesto to vypadalo trochu jako ve foyer divadla. Během chvíle nás usadili a po krátkém zopakování pravidel začala první pětiminutovka.

3… 2… 1… konverzujte!

Funguje to jednoduše. Organizátoři každému už dopředu přidělili přezdívku, u nás to bylo podle písmenek, takže jsem skončila jako Déčko. No, lepší než kdybychom byli třeba Kravička a Oslík.

Každý dostal na začátku složku se dvěma papíry – první byl na poznámky o partnerech a druhý fungoval jako jakási výsledková listina, kde jsme měli zakroužkovat ty, se kterými si chceme vyměnit kontakty. Překvapila mě možnost kroužkovat Seznámení, Kamarádství, nebo Sport. Kdybych chtěla s někým jezdit na kole, asi bych kvůli tomu neplatila 390 korun za seznamku, ale dobře.

Zatímco ženy sedí u stolečků, muži se střídají ve směru hodinových ručiček po pěti minutách, které moderátor odzvoní na zvoneček. Jednotlivá kolečka utíkala šíleně rychle, takže mi došlo, že se nesmím upejpat a musím si psát poznámky. Jinak bych už u třetího nápadníka zapomněla, jak se jmenoval první.

Lucie, 28, nemá ráda Spider-Mana a občas pije alkohol

Co všechny mé přátele zajímalo nejvíc? Jaké lidi jsem tam potkala!

Asi se nedá generalizovat, ale moje jediná zkušenost byla víc než zajímavá. Seznámila jsem se s 9 muži, 5 pracovalo v IT, asi 3 mi byli sympatičtí, dva byli expati a jen jeden mě rozesmál. Několik z nich přiznalo, že nejsou na speed datingu poprvé, a bylo to na nich znát. Vystupovali sebevědoměji, už věděli, na co se ptát, a konverzace s nimi odsýpala rychleji, takže jsme si stihli promluvit i o jiných tématech než „kolik ti je, co děláš za práci a jaký je tvůj oblíbený film“.

Objevil se ale i jeden trochu bizarní mladík, který se na mě ani zpříma nepodíval a 5 minut mě bombardoval otázkami. Ke slovu jsem se dostala, jenom když jsem zmateně a neochotně odpovídala na všechno od mých zlozvyků přes sexuální preference až po (ne)oblibu superhrdinských filmů. Ráda bych řekla, že si vymýšlím, ale fakt ne.

Do hodiny bylo po všem, udělila jsem dva kroužky a k mému velkému překvapení skoro všichni účastníci okamžitě vyrazili domů. Nejlíp z celého večera jsem se tak pobavila, když se na mě otočila slečna od vedlejšího stolku a zeptala se „Taky se tě ptal na Spider-Mana?“

7× mě zvolili Popelkou, ale můj princ Vysněný tam nebyl

Velké finále přišlo ještě ten večer. Výsledková listina byla milostivá, protože vám řekne jenom o těch nápadnících, se kterými byly sympatie vzájemné.

Mně ale zvědavost nedala, takže výměnou za recenzi jsem si nechala poslat svoje plné skóre, samozřejmě anonymní. Z devíti účastníků jsem se zalíbila sedmi a přestože já jsem o ně zájem neměla, udělala mi tahle zpráva radost a dodala sebevědomí.

I díky tomu by se dalo říct, že speed dating je skvělý trénink na randění. I když já se k němu asi vracet nebudu, našla jsem na něm i spoustu dalších pozitiv než jen pohlazení po egu. Člověk si utřídí spoustu myšlenek nejen o ideálním partnerovi, ale hlavně o sobě, protože musí rychle odpovídat. Neměla jsem moc času si odpovědi rozmýšlet, takže ze mě vždycky vylétla ta první, nejupřímnější.

Super taky je, že prostředí speed datingu je nové a tak trochu stresující pro všechny, takže máte vy i váš konverzační partner stejnou startovní pozici. A hlavně máte i stejný vytyčený cíl. Na rozdíl od online seznamek typu Tinder totiž na speed dating chodí opravdu jenom lidé, kteří hledají dlouhodobější partnerský vztah.

Jo a nakonec jsem dostala i jeden kroužek Sport. Těžko říct, jak se bude pán tvářit, až mu řeknu, že chodím trénovat balet.