Příběh kávy začíná, stejně jako většina příběhů, legendou – konkrétně legendou o pastýři koz, který byl svědkem toho, jak jsou jeho kozy po spásání bobů rostliny nejenom velmi čilé a veselé, ale také že nemohou celou noc spát. Pastýř poté přinesl záhadné boby veleknězi, který je vhodil do ohně, ze kterého se začalo vinout příjemné a všem milovníkům kávy známé aroma. Kněží poté začali z bobů připravovat nápoj a považovali ho za božský dar. Tento božský dar se poté díky Arabům dostal do Evropy a z Evropy do Nového světa, Ameriky. Tam sehrála klíčovou roli v jednom z nejznámějších konfliktů moderní historie – Americké občanské války, která světu znovuobjevila jeden z nejcennějších objevů – lidskou svobodu.
Káva a občanská válka v USA
Při Bitvě u Antietam v září roku 1862 tehdy devatenáctiletý kluk z Ohia William McKinley vyběhl pod těžkou palbou se sudy plnými horké kávy, které lil do šálků svých spolubojovníků, kteří po vypití svého šálku zázračně ožili a bitvu zvrátili ve svůj prospěch. Takov je příběh Williama McKinleyho, 25. prezidenta Spojených států.
Americká občanská válka byla konfliktem, který se odehrál v 19. století mezi jižanskými, spíše zemědělskými státy a severskými, průmyslovějšími státy. Šlo jim o další směřování Spojených států. Průběh války byl krutý a její dopady pocítil téměř každý. Domů za matkami se nevraceli synové, tehdy i patnáctiletí, a manželky marně vyhlížely své muže. Nejvíce postižený válkou byl venkov, který se měnil na pole zalitá krví a lesy plné bezvládných těl. V těchto depresivních časech války se alespoň pro vojáky stala symbolem útěchy právě káva.
Většinu kávové produkce držely v rukou státy Severu, jehož vůdci si důležitost kávy plně uvědomovali. V tehdejších vojenských táborech byla káva skoro tak běžná, jako je dnes v kancelářích. Jenom místo navoněných espress se káva vytvářela ve zrezavělých kotlících.
Životabudič pro vojáky
Samotný akt pití kávy byl stejný jako dnes, vojáci hodnotili kvalitu své kávy, vyprávěli si příběhy o svých rodinách a o svých domovech. Pití kávy byly tolik potřebné chvilky oddychu a odpočinku, které při namáhavých dnech potřebujeme i dnes.
Psychologický dopad kávy na válku byl nezměrný – vojáci kávu popisují jako životabudič. Jeden neznámý deprimovaný voják dokonce napsal: „Jediné, co mě udržuje při životě, je káva.“ Další voják Unie John Billings například píše: „Jaký dar z nebes nám byl seslán! Po dlouhém nočním pochodu, uvařím si šálek kávy či dva a cítím se najednou svěží, jak po dobrém spánku.“
V dopisech vojáků se slovo káva ostatně vyskytuje častěji než slova jako puška nebo dělo. Rozšířenost a oblíbenost kávy dokresluje dobové pořekadlo: „Není voják bez kávy.“
Stimulační účinky kofeinu začaly být brzy využívány i v samotných bitvách. Generál Benjamin Buttler například dosahoval podivuhodných válečných úspěchu především proto, že plánoval své útoky na dobu, kdy byli jeho vojáci nejvíc tzv. zkofeinovaní. Vojáci Jihu díky blokádě kávu téměř neměli, a tak využívali spíše kukuřičné náhražky. Jakékoliv získání kávy, ať už jako válečná kořist či propašováním, bylo bujaře oslavováno.
Z armády do běžného života
Americká občanská válka byla prvním konfliktem v moderních dějinách, kdy začala být káva dodávána do armády. Po skončení války se stala součástí nového životního stylu Američanů a stejně jako například GPS se stala jedním z mnoha vynálezů armády, který později přešel do běžného užívání. Káva a její konzumace symbolicky vyjadřovala nový průmyslový věk více a více se zrychlující produkce Spojených států. Zaměstnavatelé továren snili o tom, že se v továrnách přestane pít alkohol a nahradí ho káva, která z dělníků vytvoří neúnavné pracanty. Káva pomohla Severu vyhrát válku, která osvobodila americké otroky. S trochou nadsázky tedy můžeme říct, že káva nejenom povzbuzovala, ale taky osvobodila tělo i ducha.
