Kdy umí plavat?
Je pravda, že skutečným plavcem ve smyslu sportovním se může stát dítě až tak kolem osmi devíti let (kdy ovládá nejrůznější plavecké styly, skoky do vody atd.), ale již kolem třetího čtvrtého roku může bezpečně plavat. Plavecký styl v tomto věku se však většinou liší od představy rodičů. Jak uvádí Irena Knausová, instruktorka plavání z plavecké školy Delfín: „Dle mého názoru umí plavat ten, kdo dokáže bez pomůcek a samostatně ve splývavé poloze pomocí kraulových nohou doplavat, kam potřebuje. Bohužel, často se setkáváme s tím, že rodiče začínají trénovat styl prsa, ještě ke všemu nesprávnou technikou, a pak jsou překvapeni, že děti neplavou.“ Pevný bod je důležitý nejen v životě, ale i při plavání, dítě by mělo umět doplavat k pevnému bodu (rodič, okraj bazénu atd.), jedině tak je plavání bezpečné.
Kojenecké plavání
Rodiče mají někdy pocit, že v drahých kurzech plavání si děti jen hrají, že se vlastně neučí plavat. V tomto věku je to opravdu spíš o hraní ve vodě, děti se v kurzech učí splývat, orientovat pod hladinou, a hlavně dýchat do vody. To vše se jim bude v pozdějším věku hodit, protože nebudou mít strach z vody a také si jejich tělo zvykne na správné pohyby pod vodou.
Nezanedbatelným přínosem je i společně strávený čas dítěte s rodičem, voda odplaví spoustu stresů, které nám běžný život přináší. Ideální je, pokud se děti pohybují ve vodě již od kojeneckého věku, protože nemají zábrany a vodu přijímají jako něco přirozeného. Samozřejmě v tomto věku je potřeba chodit do speciálního baby bazénu, kde je voda velmi čistá a o něco teplejší než v bazénu pro dospělé.
Dítě potřebuje průvodce
Pokud dítě nechodilo na kojenecké plavání a jsou mu už třeba tři či čtyři roky, je potřeba je seznamovat s vodou opatrně. Prostě mu nezavdat příčinu, aby se mohlo bát. Irena Knausová z plavecké školy Delfín říká: „Naučit děti plavat mohou i rodiče, pokud mají sami kladný vztah k vodě a znají správné techniky plavání. Ale z vlastních zkušeností vím, že je vždy lepší, když děti učí někdo jiný než rodiče, děti více poslouchají, nezískají špatné návyky, které se špatně odnaučují, a výuka jde lépe.“
Pozor, děti vycítí vše, a pokud se tatínek osměluje dvacet minut, než vejde do vody, tak jim dojde, že to asi nic moc příjemného nebude. Příčiny strachu z vody však mohou být někdy i hlubší, třeba když někdo v rodině utonul apod.
Hra – základ plavání
Základem jsou hry, s těmi je potřeba začít vždy, bez ohledu na věk. Aby se dítě cítilo ve vodě bezpečně, dosáhlo na dno, postupně si dokázalo namočit hlavu či se potopit, skákalo, splývalo atd. Vymýšlejte nejrůznější hry, klasická je „Spadla lžička do kafíčka“, ale existují i další (na internetu najdete spoustu inspirace, až už vás nic nenapadne). Nic neuspěchejte, klidně dítě nechte pořád dokola stavět přehrady, přelévat vodu z nádoby do nádoby, zkoumat rybky v mělké vodě. Důležité je, aby mu u vody bylo dobře.
Samotné plavání se dítě, které je s vodou kamarád, naučí docela rychle. Hlavně ho nikdy ve vodě nepříjemně nepřekvapujte – necákejte na něj, když nechce, nepotápějte ho bez varování a už vůbec ho neházejte do vody. Jakmile totiž jednou bude mít s vodou spojený strach či jiný negativní pocit, bude mu trvat velice dlouho, než se ho zbaví. Dítě by samozřejmě mělo vědět, že voda může být nebezpečný živel a že je vždy potřeba rozvrhnout si síly a být opatrný. Již od dětství děti varujte před skákáním do vody v místech, kde to neznají. Statistiky zraněných páteří jsou každoročně děsivě vysoké.
Jak na to?
Dítě vezměte do mělké vody a nechte ho si hrát s hračkami. Jsou-li kolem i ostatní děti, které si přirozeně hrají, tím líp. Skákejte jako žáby, máchejte pažemi jako husy křídly nebo si můžete zahrát na slona, který pokropí každého v dosahu vodou. Cílem je, aby si dítě zvyklo na vodu, nevadila mu v nose, v uších ani v puse. Trénujte dýchání do vody dýcháním do kyblíku s vodou, můžeme hrát foukací závody s pěnovými míčky, kdo je dřív foukáním dopraví k cíli atd. Děti mohou ve vodě tleskat, mlít kávu, bubnovat pěstičkami, cokoliv. Všestrannou a zábavnou pomůckou je pěnová destička, s níž se dá vymyslet spoustu vtipných zábav.
V další fázi je naučte ponořit hlavu pod vodu (je-li to velký problém, mohou pomoci i plavecké brýle). Vše dělejte s dítětem – shýbejte se pro hračky pod vodou, pozorujte rybky a kameny v mělké vodě atd. Jakmile toto dítě zvládne, může zkusit splývat čili položit se na záda na vodu (vy je zpočátku držíte rozevřenou dlaní pod lopatkami). Dítě by mělo být co nejvíce prohnuté v zádech, uši by mělo mít pod vodou, takto je můžete „vozit“, to se dětem většinou líbí, mohou při tom pozorovat mraky či světla na stropě bazénu.
V plaveckých kurzech děti ve vzpažených pažích drží nejrůznější destičky či míče, aby se opravdu narovnaly. Pak přidáme kopání nohama – a máme téměř vyhráno. Jakmile dítě zvládne polohu na zádech, trénujte totéž na břiše.
Kruh raději ne
I když na kruhu vyrostlo mnoho generací, plavečtí instruktoři podporují spíše používání nejrůznějších rukávků, vestiček či pomůcek z pěnové hmoty. Kruh považují za nebezpečný, dítěti překáží, a dokonce by se v něm mohlo i utopit. Dítě by mělo co nejdřív pochopit, že ve vodě dokáže plavat samo, že žádné pomůcky nepotřebuje. Rukávky mu vyfukujte postupně, ale vždy po dohodě.
Nikdy byste neměli dítě podvádět, ale to platí i pro jakoukoliv jinou interakci s ním. Hrajte otevřenou hru, ukažte mu, jak je to skvělé plavat daleko, beze strachu, bude se vás snažit napodobit. Rodiče často nevědí, že pro dítě je mnohem přirozenější plavat pod vodou a vynořovat se při nadechnutí. Naučí se tím přirozeně znát své síly, hospodařit s dechem i s energií.
Když s plaváním začínáte, snažte se dítě přimět, aby se dokázalo pohybovat pod vodou. Jakmile bude umět dýchat a nadechovat se nad vodou dle potřeby, je zvládnutí plaveckých stylů otázkou pár hodin. Nejhorší jsou, jako ostatně i při jiných činnostech, ambiciózní rodiče, kteří nutí své dítě do výkonů, kterých zatím není schopno. Každé dítě je jiné a to, že se chlapeček vedle vás s klidem potápí, by vás vůbec nemělo vyvést z míry. Mnoho rodičů začíná nácvikem stylu prsa, což je úplně chybné, protože tento styl se učí jako poslední, když už dítě zvládne výše popsané aktivity.
Tohle ne!
Dítě nestrašte, nevyhrožujte mu. Mělo by mít před vodou přirozený respekt, ale nikoliv panickou hrůzu.
Nedělejte nic, na čem se s dítětem nedomluvíte, nepřekvapujte ho (nepříjemně). Necákejte na ně, když to nečeká, a už vůbec ho nestrkejte do vody, když nechce.
