To by byla škoda, v příštích měsících, které zbývají do zahájení školního roku, je totiž možné udělat spoustu práce a připravit vše tak, aby přechod do první třídy proběhl hladce. Zahájení školní docházky vašeho dítěte bude v životě celé vaší rodiny obrovskou změnou, vždycky je lepší případným problémům předcházet, než je pak řešit pod časovým tlakem.
První třída není jen čtení, psaní a počítání
Prvňáček potřebuje pro úspěšné zvládnutí školních povinností celou škálu dovedností, samozřejmě základními pilíři bude psaní, čtení a počítání, jak si všichni pamatujeme z první třídy. Ale velkou roli bude hrát i samostatnost, smysl pro povinnost, pečlivost, soustředěnost, vytrvalost, smysl pro fair play atd. Je to prostě celá řada dovedností a znalostí, které se pak při jednotlivých aktivitách ve škole propojují.
Vývoj dítěte probíhá v souvislostech, jednotlivé stupně vývoje jsou tedy vzájemně propojeny a podmíněny, zejména rozvoj myšlení (a řeči) s rozvojem motoriky. Takže rozvíjíme-li jednu oblast, vylepšujeme zároveň i ty ostatní.
Ve školce nebo v poradně poradí
Své dítě nejlépe znáte vy sami, víte, kde jsou jeho silné a slabší stránky. Máte-li nějaké pochyby, jistě vám dobře poradí i paní učitelky v mateřské škole, které mají na rozdíl od vás mnohem větší zkušenosti, protože jim prošlo rukama mnoho dětí. Mohou tedy objektivně zhodnotit, jak na tom je vaše dítě ve srovnání s vrstevníky. Pokud byste měli větší pochyby, můžete navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde vám vyškolení odborníci poradí, na co konkrétně se u vašeho dítěte zaměřit.
Bezproblémová artikulace je základ
Pokud má dítě ještě nějaké drobné logopedické problémy, je třeba tento čas věnovat tomu, aby se odstranily. Do první třídy by dítě mělo jít s dokonalou výslovností, pokud tomu tak není, může mu chybná výslovnost ztěžovat nejen čtení, ale i psaní. Z logopedického hlediska je náprava ideální do sedmi let, pak už se závažnější vady napravují jen velice obtížně.
Příležitosti k rozvoji jsou všude
Šesti či sedmileté děti jsou již samostatné, dá se s nimi podnikat téměř všechno. Vlastně stačí nahlédnout na každý zážitek jako na příležitost k rozvoji dítěte. Např. jdete na výlet, společně připravíte svačinu na cestu, podíváte se do mapy, kdy dítěti vysvětlíte základy práce s mapou, světové strany atd. Pak vyrazíte, každý nese svůj batůžek dle fyzických možností, cestou pozorujete okolí a vyprávíte si o tom, co vidíte (ptáci, zvířata v lese, rostliny, slunce, měsíc a hvězdy atd.). Počítáte jehličnaté stromy, pak listnaté, zelená auta, pak červená atd. Po návratu necháte děti vyprávět o výletu babičce nebo nakreslit obrázek o tom, co jste společně zažili.
Během jednoho výletu takhle „mimochodem“ rozvíjíte pozornost, paměť, hrubou motoriku, jemnou motoriku, pravo-levou orientaci, orientaci v čase atd. Praktických příkladů je v každodenním životě bezpočet, jen je potřeba se na ně takto dívat.
Stejným způsobem se dá přistupovat k pomoci v kuchyni při společném vaření, k drobné práci na zahradě atd. Všude kolem nás je spousta příležitostí k tomu, abychom si s dětmi o věcech vyprávěli a sledovali, jak přemýšlí, jak se učí atd. Ty dovednosti, s nimiž mají problémy, procvičujeme častěji, aby došlo k jejich nenásilnému prohloubení. Děti jsou od přírody zvídavé, zajímá je všechno. Dejte jim i sobě tedy příležitost, aby se toho dozvěděly co nejvíce. Můžu vám zaručit, že i vy sami se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Moje dcera dodnes vzpomíná, jak jsem jí během jednoho výletu vysvětlovala princip zdymadla. Můj muž poslouchal a když jsem to celé dopověděla, povídá: „Adélko, ty schody tam nejsou, já ti teď vysvětlím, jak to opravdu funguje.“
Nejdůležitější oblasti procvičování
Grafomotorika
Kreslení, navlékání korálků, různé mozaiky, stavebnice, modelína, fimo atd.
Trénink paměti a pozornosti
Různé paměťové hry, např. Šel jsem do zoologické zahrady a potkal jsem tam slona, druhý hráč pokračuje – Šel jsem do zoologické zahrady a potkal jsem tam slona a lva atd., pexeso, kvarteto, vyprávění pohádek a příběhů. Slovní fotbal – ať již na poslední písmenko nebo na slabiky (Babička – anděl – list nebo babička – kapusta – tatínek atd. Nejste-li si slabikami jistí, výbornou pomůckou je vytleskávání – jedna slabika = jedno tlesknutí čili ba-bič-ka atd. I toto cvičení se dá pojmout jako hra, pokud se děti naučí dobře dělit slova, v první třídě při psaní jako když tuto znalost najdou).
Rozšiřování slovní zásoby
Recitace básniček, zpívání písniček, vyprávění příběhů a pohádek (velmi hezky lze využít televize – např. po shlédnutí večerníčku necháme dítě vyprávět, o čem příběh byl). Začínáme kratšími a jednoduššími příběhy, postupně volíme delší a obtížnější. Zábavné je také vyjmenovávání zvířat či věcí začínajících na jednotlivá písmena, kdy se hráči střídají (bobr-bělásek-býk atd.).
Procvičování hrubé motoriky a obratnosti
Jízda na kole, švihadlo, prolézačky, házení s míčem, frisbee, jízda na kolečkových i ledních bruslích atd. Důležité je trénovat i výdrž, když už se dítěti nechce, prodloužit o chvíli dobu aktivity, aby se trošku přemohlo, a dokázalo sobě i vám, že si umí poručit.
Trénink samostatnosti
V tomto věku je spousta věcí, které dítě může dělat samo, samozřejmostí by měla být sebeobsluha, ale může pomoci i s drobnými pracemi v domácnosti (což ho většinou baví, protože tím vzroste jeho „důležitost“, ale hlavně už od útlého věku pochopí, že když se všichni podílejí na práci v domácnosti či na zahradě, tak jim pak zbude víc času na společné odpočinkové aktivity). K takovým činnostem patří určitě prostírání stolu, zalévání květin, péče o domácí zvíře atd.
Zásady společenského chování
I velmi malé dítě by mělo umět poděkovat, poprosit, pozdravit, uklidit po sobě ze stolu, nenechávat věci ležet na zemi atd. Tyto zásady jsou platné na celý život, čím dříve je děti naučíme, tím lépe. Pokud tato základní pravidla chceme děti naučit, měli bychom se tak samozřejmě chovat i my, nejen k dospělým, ale i k dětem. Poděkujeme za pomoc, poprosíme, dáváme tím najevo, že si jich vážíme jako lidských bytostí. Děti se nejvíc učí nápodobou, mnohem méně, resp. téměř vůbec příkazy. Pokud tedy rodiče vchází do místnosti bez pozdravu, ale děti nutí zdravit, nesetká se tato výchovná snaha s úspěchem. Děti jsou někdy takovým naším brutálním zrcadlem, díky nim vidíme, co bychom sami ještě mohli na sobě zlepšit.
