Nastávající maminky se často již dopředu děsí, jak se po porodu nevyspí. Přitom děti, které spí celou noc, nejsou mýtus, ale realita. Dítě se učí, jak to na světě chodí, a spánek se musí naučit stejně jako všechno ostatní. Důležité je začít co nejdřív.
Doma z porodnice
Ideální je začít s nácvikem usínání hned po návratu z porodnice. Rozmyslete si, co pro své děťátko chcete, pozorujte je a postupujte důsledně. Samozřejmě nikoliv podle budíku za každou cenu, ale na druhé straně se nenechte zmást radostí nad tím, že jste si své vytoužené děťátko přinesli domů a že odteď se už budete pořád jen mazlit. Vaše dítě strávilo devět měsíců v děloze samo, slyšelo podněty zvenku, ale nemuselo na ně nijak reagovat. Pokud je od prvního dne po narození neustále chováte, mluvíte na ně atd., velmi zatěžujete jeho nervovou soustavu. Ideální je umožnit dítěti přechod do nových podmínek pozvolna, novorozenci bývají rádi v rychlozavinovačkách, které jim omezí prostor a samovolné pohyby, čímž se zklidní.
Denní režim
Miminko nemá ponětí o čase, orientuje se jen na základě stále se opakujících činností. Součástí denního režimu je kojení či krmení, spaní, koupání, hraní atd. Většina problémů nejen se špatným spánkem bývá následkem špatných návyků. Dítě si zvykne usínat v náruči, v posteli u rodičů, u puštěné televize, a pak totéž vyžaduje i v noci, když se probudí. Rodiče jsou nedůslední a povolí, protože se domnívají, že si tím pro sebe zachrání alespoň část noci, ale situace se většinou stále zhoršuje. Každá rodina má svůj vlastní režim, pokud tatínek přichází z práce po sedmé, může dítě chodit spát třeba před osmou, aby se spolu užili, o to později ráno vstane. Na některé děti je v sedm brzy, ale v osm usnou bez problémů, není tedy důvodu držet je v postýlce o hodinu dříve. Stanovenou hodinu je však potřeba plus minus dodržovat.
Čtení před spaním
Číst se dá i miminkám, děťátko samozřejmě nerozumí příběhu, ale zvykne si na ten každodenní rituál, na chvíli klidu před usnutím. Je uloženo do postýlky a maminka nebo tatínek mu čtou pohádku. I malé miminko vnímá uklidňující hlas a spojí si usínání se čtením. Tento návyk se bude hodit i později.
I malé dítě vnímá
Je to jako s většinou výchovných problémů – děti víc vycítí, než uslyší. Takže začátek je ve vašem přesvědčení, že dokážete svého malého človíčka naučit usínat a spát. Zdravý spánek je pro vývoj nervové soustavy dítěte velmi důležitý, stojí tedy za to vytrvat a jemně a trpělivě děťátko učit, jak dobře spát (a to nemluvím o blahodárném účinku spánku dětí na nervovou soustavu jejich rodičů).
Spánkové cykly
Děti spí v krátkých cyklech, které se teprve musí naučit propojovat. Nemá tedy žádný smysl k nim vstávat, jakmile jen trošku zakňourají, protože se tím spíš probudí, kdežto jinak by ve většině případů po chvíli znovu tvrdě usnuly. Nechte je chvíli vrnět (max. 5 minut), teprve když pláč nabyde na intenzitě a je jasné, že děťátko nespí, protože ho něco trápí, vezměte je do náruče a zkuste zjistit, co mu chybí. U miminek jde většinou o jednu ze dvou situací – buď mají hlad, nebo plnou plínku. Zjistěte to, vyřešte to co nejtišeji a v klidu ho uložte. Nehrajte si s ním, nemazlete se, nesviťte, jen udělejte, co je potřeba, a vraťte ho zpátky do postýlky. Klíčové je začít s tímto přístupem co nejdřív, po šestinedělí už by měl být naprostou samozřejmostí. Výjimkou jsou situace, kdy je dítě nemocné, rostou mu zoubky, spí jinde než doma atd.
Každý večer stejně
Ideální je navyknout děti na spací rituál, ukládání do postýlky může předcházet masáž, zazpívání písničky, krátká pohádka, do postýlky uložte dítě s jeho oblíbenou hračkou, popřejte mu dobrou noc a pak odejděte. I velmi malé dítě velmi brzy pochopí, že už není čas na hraní, ale na spánek. Samozřejmě neumí usnout hned, chvíli mu to trvá. Některé děti si v postýlce povídají, jiné mohou i plakat, ale to je v pořádku. Pokud se je budete snažit uklidnit, pravděpodobně jim tuto fázi přechodu z bdění do spánku jen prodloužíte. Může se stát, že některý den bude vyžadovat vaši pozornost déle, ale důležitá je vytrvalost, s jakou jdete k cíli, a tím je naučit dítě spát celou noc v jeho postýlce.
Nejdůležitější rady
- stejný čas usínání
- stejný rituál – masáž, písnička, pohádka, natahovací hračka, která hraje melodii
- formulka na dobrou noc
- když se dítě v noci vzbudí, zbytečně nesvítit, nemluvit, vše mít připravené a rychle vše udělat (přebalit, nakojit atd.)
- rodiče by měli být trpěliví, klidní, nicméně vytrvalí
- po nemoci či dovolené, kdy může přechodně dojít k narušení spánkového režimu, je potřeba se k němu co nejdříve vrátit a vytrvat
Co dělat v případě batolat?
To už bývá trošku složitější, protože si navykla, že se spánkem jsou spojeny různé aktivity jako houpání, drncání (zoufalí rodiče jsou schopni dost bizarních akcí – třeba vozí dítě v noci v kočárku přes práh), slyší, jak rodiče mluví o tom, že špatně spí atd. To ale neznamená, že je vše ztraceno. Prostě děťátku každý večer vysvětlete, že dnes bude hezky spinkat. Uložte je, zazpívejte mu nebo řekněte říkanku, můžete mu i přečíst krátkou pohádku, natáhněte hračku, přikryjte je a odejděte. Pokud je pláč čím dál tím zoufalejší, celou akci zopakujte (už bez čtení) – ne dříve než po 4-5 minutách. A tak pořád dokola. Dítě by si mělo již od útlého dětství uvědomit, že pánem situace jste vy, milujete je, jste nablízku, ale spát se musí a spánek je blahodárný pro děti i rodiče.
Estivillova metoda – hájená i proklínaná
Poněkud sofistikovaněji, i když na bázi stejných principů, se tímto problémem zabývá tzv. Estivillova metoda, která je určena dětem zhruba od 6 měsíců. Na rodičovských chatech se kolem této metody rozhořely prudké diskuse, pravdou však je, že ti rodiče, kteří měli ty nervy ji vyzkoušet a byli důslední, své dítě spát naučili (udávají 7 až 10 nocí). Princip je v tom, že dítě ukládáte do postýlky každý den ve stejnou dobu, při ukládání milým a klidným hlasem pronesete větu na usnutí, třeba – „Zuzanko, teď už budeš spát ve své postýlce. Máš tu méďu a sovičku, tak se hezky vyspinkejte. Dobrou noc, beruško.“ Zhasnete a odejdete z místnosti. Když dítě pláče, přicházíte do místnosti v pevně stanovených intervalech (první den po dvou minutách, druhý den po třech, třetí po čtyřech atd.). Nemazlíte se s ním, nic nevysvětlujete, nechováte je, jen ho znovu položíte, přikryjete a stejným hlasem zopakujete uspávací formulku. A odejdete z místnosti. Jde o to, aby se dítě cítilo v bezpečí, vědělo, že se na ně nezlobíte, ale aby pochopilo, že pánem situace jste vy, že není v jeho moci ji změnit.
Uklidňující četba před spaním
Pro děti cca od dvou let je určena knížka O králíčkovi, který chtěl usnout. Světový bestseller Carla-Johana Forssén Ehrlina se stal spásou mnoha rodičů již ve více než 39 zemích. Jedná se vlastně o řízenou relaxaci, s jejíž pomocí děti snáze usnou (jediné nebezpečí spočívá v tom, že někdy usnou dřív rodiče…).
Přejeme dobré a klidné noci, napište nám, zda jste metodu vyzkoušeli, a s jakými výsledky.
