Obě jsou to zajímavé mladé ženy mnoha profesí a zájmů, a k tomu také maminky. Na čem právě pracují? Proč se tak rády vrací ke kořenům? O tom všem a ještě mnoha dalších tématech dnes s Katkou Winterovou a Lindou Rybovou.
Preferujete kávu, nebo čaj? Případně kde si na nich nejlépe pochutnáte?
Kateřina: Kávu jsem ochutnala poprvé ve čtrnácti letech a okamžitě mi zachutnala. Miluju všechno s kávovým aromatem, i když už kávu aktivně nepiji. Bohužel ji moje tělo odmítá. Je na mě moc „rychlá“. Jinak mám moc ráda bylinkové čajové směsi. Zrovna si pochutnávám na bylinách z rakouských Alp. Točili jsme tam pro Herbář reportáž a já pomáhala paní bylinkářce Rosemarii sbírat sléz. Byliny sušíme i doma, takže když je potřeba zabojovat proti nachlazení, pijeme vlastní bylinné variace. Pití kávy jsem si vždycky užila hlavně venku, cestou do práce nebo do auta na zájezd s divadlem. Naopak čaj si vychutnám horký pěkně doma, při odpočinku.
Linda: Musím odpovědět „kávu“, i když bych radši, aby to byl čaj. Jsem milovníkem dobré kávy a vychutnám si ji úplně kdekoli. Jsou místa či situace, co vám nejsou úplně příjemné, ale s dobrou kávou se to dá přežít. Na druhou stranu, když cítím, že se o mě pokouší nějaká choroba, když přichází zima nebo mě bolí žaludek, tak si dám vždycky čaj. Ten mě léčí a kafe mi dělá lepší náladu.
Jak se máte a co vás teď nejvíc zaměstnává?
K: Děkuji za optání, mám se skvěle! Chodím do střižny, dotáčíme poslední recepty a reportáže do Herbáře, s Lindou jezdíme s divadlem na zájezdy atd. Také jsem začala zkoušet v Národním divadle hru Pýcha a předsudek. Jinak se vracím stále na náš rodinný statek a starám se o zahradu. Vrcholí sklizeň všeho možného a já jsem blažená. Jablka na mošt, dýně do polévky, řepa a celer do sklepa, cibule a česnek do spíže a rajčata zavařit. Prostě tohle syslování na zimu miluju. A pak je tu moje milovaná rodina a všechny její potřeby.
L: Mám se pěkně. Byly prázdniny i babí léto, přichází krásný podzim, i ten melancholický. Hraju v divadle Verze v představení „Úča musí pryč“ a „Jméno“, v divadle Palace „Africkou královnu“ a „Miláčka Annu“. Točím seriál pro Primu, pro ČT jsem dotočila takovou milou povídku a stále ještě dotáčíme Herbář. Děti chodí do školy a na kroužky, já do práce. Prostě normální poprázdninový rytmus.
Vaše recepty jsou vždy zajímavé a kvalitní. Vaříte i doma jako „zdravé moderní bio mámy“? Neplatí u vás doma rčení o kovářově kobyle?
K: S recepty jsem si se scénáristou opravdu vyhrála. Strašně mě baví hledat novinky nebo prověřené triky, ale i opravdu tradiční kuchyni. Vnímám dobré jídlo z kvalitních potravin jako bránu do světa zdraví, ale i zájmu o původ a pěstování surovin nebo chovu zvířat v souladu s přírodou a člověkem. Jídlo může vyvolat diskuzi nad chutí, ale i nad jinými tématy. Ekologickými, kulturními a třeba i politickými. A to je vzrušující. Vaříme doma v podstatě normální jídla s použitím bio nebo vlastních surovin anebo z těch, které neobsahují tunu éček. A někdy se tam připlete i něco z večerky.
L: To rozhodně neplatí. Myslím, že vaříme obě dobře a zdravě, takže naše kobyla nechodí bosa. Já bych rozhodně ve svém případě zvolila jiné přísloví, a to zní: „I mistr tesař se někdy utne“, což vnímejte i lehce ironicky. A pak ještě to, že „Výjimka potvrzuje pravidlo“…
V Herbáři máte vždy super outfity, chodíte takto oblečené i mimo pořad? Jak moc řešíte módu?
K: Protože jsme herečky a máme blízko ke kostýmům, baví mě, že se můžeme na pořadu i vizuálně vyřádit. Rozhodly jsme se, že vaření a téma receptů obohatíme i o převleky. Zafungovalo to už v minulých sériích a hlavně divačky nám píší, že to baví i je. Mě móda Herbáře ovlivnila v barvách oblečení, nosila jsem totiž hlavně černou. A také konečně nosím sukně.
L: Mně se to všechno líbí, jen je to pro mě v současnosti už moc nápadné. Navíc v běžném životě to nemám moc čas řešit, já radši jím, spím, čtu si atd., než abych řešila módu. Nemám k tomu tedy takovou vášeň, ale je pro mě důležité, co mám na sobě. Obzvlášť aby to korespondovalo s mou náladou a vkusem.
Jak moc Herbář vychází z vás a do jaké míry jde o předepsaný scénář?
K: Když mám mluvit za sebe, tak já tak vlastně žiju anebo bych si přála žít. Mně jsou všechna témata trvalé udržitelnosti, starých řemesel, dobrého jídla, bylin a tradic velice blízká a koneckonců jsem si je napsala do scénáře. Ale co se týká natáčení samotného, jde hlavně o improvizaci na dané téma. Žádný předepsaný text mimo receptů nemáme. Zkoušely jsme jej mít už v první sérii, ale bylo to strojené. Zvolili jsme si spolu s režisérem tu těžší variantu „přirozeného rozhovoru“ před kamerou a pereme se s ní dodnes. Někdy jsme prostě vtipné a jindy ne. Myslím, že nám naši fanoušci rozumí.
Připravujete knihu k čtvrté řadě Herbáře. Na co se v ní můžeme těšit a čím se bude lišit od knih předchozích?
K: Kniha má stále stejný koncept. Je to kuchařka s recepty, bylinným herbářem, krásnými fotografiemi od Adama Holého a v úvodu jsou většinou rozhovory a pojednání o tématech, na která jsme upozornili už v pořadu. Stále nás oslovuje trvalá udržitelnost, takže prozkoumáme elektromobilitu a další ekologická zákoutí. A rozhovor s naší oblíbenou šiřitelkou tradic Kamilou Skopovou si rozhodně nemůžete nechat ujít.
V pořadu se vracíte „zpátky ke kořenům“. Co vás na době našich prababiček baví nejvíc?
L: Řád a klid, elegance, úcta, respekt, estetika, skromnost, ukotvenost… Je toho hodně. To bych musela opravdu dlouho přemýšlet.
K: Že nebyly zahlceny tolika věcmi a informacemi a žily v řádu přírody. Nic jiného neznaly, pokud se tedy bavíme o době před technickou revolucí. Neřešily etikety na obalech potravin a dokázaly zpracovat a využít skoro všechno. Přirozeně. My z toho máme trend a stojí nás dost velké úsilí dostat se na jejich úroveň. Ale to jsou samozřejmě ty krásné stránky dávné minulosti z našeho pohledu. Jejich život musel být zároveň velmi těžký a svým způsobem omezený.
Co vás naopak baví na dnešní době a bez čeho byste se už jen nerady obešly?
K: Já neumím nakupovat do zásoby, takže mi v krizi naprosto vyhovuje vietnamská večerka za rohem, kde mají otevřeno do jedenácti. Pak také to, že se mohu jako žena svobodně vyjadřovat a pracovat na tom, co mě baví. Že si můžu kupovat knihy. Stohy knih. A že se můžu dívat na seriály v počítači. A že můžu na pohotovost, kdy se mi zachce. A tak dále.
L: Zřejmě jen pár technických vymožeností, jako je pračka, myčka a jistě pár objevů, které zachraňují lidské životy. Jinak mě nic nenapadá.
Lindo, jste filmová, televizní i divadelní herečka. Které z těchto odvětví vám sedí nejlépe?
Mě to buď nebaví, nebo baví a vlastně je jedno, co z toho to je. Záleží to na lidech kolem, na tématu, na nějaké konstelaci. Ale obecně, co z toho mám nejradši? Na to použiju takovou tematickou alegorii. Z jídla bych se v životě neobešla bez chleba, ten mám nejraději. To je pro mě ryzí základ, a tím chlebem je pro mě divadlo. Televize, to jsou různá jídla různých chutí, a film je dezert úplně speciální a sofistikovaný, jehož chuť vás omámí.
Katko, vy jste herečka, zpěvačka a vlastně také kulinářka, food blogerka. Co momentálně vítězí?
Kulinářka je opravdu silné slovo. Prostě ráda věci zkouším a dělím se o zážitky s ostatními. Snažím se všechny své aktivity skloubit, protože je dělám ráda a s nadšením. Řekla bych, že vítězí deadliny příspěvků na blogu a témata Herbáře. Točit reportáže se zajímavými lidmi, kteří mají co říct o ochraně planety, mě fakt baví a zajímá. Ale stále jsem i ta herečka, kterou láká ztvárňovat příběhy postav, které hraje.
Jak se vám daří skloubit vaše projekty s rodinou? Berete někdy děti na natáčení nebo zkrátka do práce?
K: Moje děti natáčení otravuje a nudí. Do divadelního zákulisí se mnou jdou jednou za uherský rok a docela si to užijí. A co se týká ťukání do počítače, tak to mile rádi odkoukaly a také do počítače koukají, hlavně na hráče Minecraftu. A když se ptáte na to skloubení, tak je to často vykloubení. Ale obvyklá odpověď zní: „Snažíme se.“ ☺
L: Někdy hůř, někdy líp. Už jsem docela zvyklá, nejstarší dceři bylo 13 let, čímž chci říct, že rodinně-pracovním životem žiji vlastně poměrně dlouho. Děti už taky nejsou miminka a rozhodně holky už pár věcí zvládnou samy. Ale do práce je beru výjimečně, to nemám ráda. Nevím pak, jestli mám pracovat, nebo se jim věnovat, a taky je to dospělé prostředí a já bych nechtěla, aby tam trávily moc času.
