Co pijete raději, kávu nebo čaj?
Kávu. Černou bez cukru a bez mléka. Někde jsem četl, že to tak pijou schizofrenici.
Pijete jí radši doma nebo v kavárně?
V útulných kavárnách.
Sladké nebo slané jídlo?
Slané. Nejsem moc náročný, ale chci jíst jídla z dobrých surovin. Mám rád jednoduché chutě, většinou mi stačí jenom maso se salátem nebo s rýží. Maso kupuju u soukromých řezníků. Žijeme v době, kdy si můžeme vybírat, kdybych měl 5člennou rodinu, tak to bude asi jinak, ale zatím si můžu vybírat, tak to dělám.
Takže nejste vegan ani se nestravujete raw?
Je to zajímavý, ale mám problém, že mám už hodinu potom hlad. Takže bych to musel jíst pořád, celý den. Spaluju hrozně moc energie, takže bych si na to musel dlouho zvykat.
Vydáváte hodně energie při hraní?
Herectví je extrémní výdej energie, každé představení je jiné, nervozita spojená už jen s dechem a soustředěním vyžaduje spoustu energie. Když hraju Manon Lescaut, tak to trvá hodinu a půl a hodinu a půl jsem taky na jevišti, to je za hranicí sportovního výkonu. Chodím úplně mokrý, jako bych hrál fotbal.
Nerozpije se vám u toho make-up?
Rozpije, ale s tím se počítá. Člověk by se na konci představení neměl dívat na make-up, ale měl by být tak vyčerpán událostmi, které v ději prožil, že je vlastně dobře, že je nějak rozteklý.
Co byla vaše nejnáročnější role?
S každou rolí, kterou začínám zkoušet, mám dojem, že je to to nejtěžší, co jsem kdy dělal. Ale dosud to byla ta Manon. Hrát hlavní roli v Národním divadle je náročná věc, ale hrát notoricky známého Nezvala generaci, která se to učila nazpaměť jen proto, že ho měli rádi, to je tak citlivý, musím znát přesně každé slovo.
Budete hrát v seriálu Bohéma, šestidílném cyklus České televize o osudech hereckých hvězd První republiky. Koho tam budete hrát?
Hraju Oldřicha Papeže, což je produkční barrandovských studií v době Protektorátu. Šlo o nevýraznou postavu, patřil k těm lidem, co jsou blízko největším událostem dějin, ale umí to udělat dobře, aby si je nikdo nepamatoval. Není to přímo kolaborant, ale dělá to, co ho baví. Něco mu je nesympatické, i když jde o lidský život, polkne to, práce je něj důležitá.
Dalo vám hraní v tomto seriálu něco?
Hrálo se mi to perfektně, hlavně proto, že tam hraje spousta elitních herců. Moje role není veliká, přihlíží, přichází, komentuje. Seriál sleduje osud Buriana, Oldy Nového nebo Adiny Mandlové. Pro mě to byla možnost vidět pana Javorského, jak hraje Buriana. A hraje ho perfektně.
Po tátovi Bolku Polívkovi jste Čech, po mámě Chantal Poullain Francouz. Pozorujete na sobě něco českého a něco typicky francouzského?
Čím víc obě kultury poznávám, tím víc odsuzuju takovou stereotypizaci. Dá se říct, že Francouzi z jihu jsou horkokrevnější než třeba Ústečáci. Na druhou stranu si všímám na české straně takové něžnosti. Zatímco Francouzi mluví se sebevědomím, tak v české povaze se dá najít víc romance. Myslím, že kdyby lidi nevěděli, že jsem Francouz, tak by neřekli, že jsem „šarmantní Francouz“. To by nikdo neřekl, protože se to nepozná.
Chtěl jste být hercem už odmalička?
Chtěl jsem být bojový pilot, to mi dlouho vydrželo. Obdivoval jsem sportovce. Taky jsem jednou tátovi řekl, že bych chtěl hrát v NBA basketbal a tady v Olšanech mít automobilovou dílnu a spravovat auta a táta řekl mámě potichu “hlavně mu neřikej, že neni černoch.” Takže ve finále bojový pilot a černoch.
Hraní je tedy vaše první opravdová práce?
Ano, první seriózní práce s ambicemi bylo divadlo.
Měl jste předtím nějaké zajímavé brigády?
Pracoval jsem ve skatovém obchodě. Bylo zajímavé pozorovat to zvenku, když tam chodili ty mladý nadšený kluci, ale s tou matkou. Ty pak komentovaly toho kluka, to bylo docela bizarní. Na to dobře vzpomínám.
Kam byste čtenářům doporučil zajít na divadlo?
To je hodně subjektivní. Ale první rada je se zamyslet, jestli chcete jít na divadlo nebo na osobnosti. Pokud chcete jít na osobnosti, tak jděte na nějakou konverzačku s paní Stašovou nebo paní Holubovou. A jestli chcete divadlo, tak bych se odkázal na nějakou recenzi. Můžete tak zjistit, jestli by vás na tom něco zaujalo. A jestli vás zajímá rodina a vztahy, hodně divadel dělá představení na téma láska, děti, manželský krize, láska po dvaceti. Když chce jít ale nějaká mladá dcera, tak bych jí pro začátek doporučil něco opulentního ve smyslu nového cirkusu na Jatka78, tam jsou polonazí akrobati. To jsou hrdinové moderní doby, takže to zas může být zajímavé pro někoho jiného. Člověk si to fakt musí rozmyslet.
Titulní fotografie: Michala Rusaňuková
