Wikipedie myšlenkovou mapu vysvětluje takto: „Myšlenková mapa (někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačujícími vzájemné vztahy a souvislosti. Může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů.“
To je sice krásná definice, ale nás především zajímá praxe. A jelikož se blíží začátek školního roku, rozhodli jsme se podívat na to, jak se dá myšlenková mapa využít ve výuce. A v implementaci myšlenkových map do škol je odborníkem pan Mgr. Miloslav Hubatka, zkušený odborník na moderní technologie ve školách. Dokonce dělal 10 let ředitele základní školy se zaměřením na moderní technologie a rozvoj nadání a talentu dětí.
Dobrý den, můžete nám popsat, co to jsou myšlenkové mapy, kdy tento způsob učení a kreativního myšlení vznikl?
První myšlenkové mapy můžeme vysledovat už v antice, ale větší rozmach nastal asi v polovině 19. století s rozvojem přírodních věd a nových objevů. Používali je v určité podobě mnozí vědci jako Darwin, Marie Curie a další. K nám se dostaly relativně nedávno a první větší zájem vzbudila první kniha autora a propagátora myšlenkových map Tonyho Buzana. Tato kniha vyšla pod názvem Mentální mapy. Název byl sice trochu zavádějící, ale kniha měla úspěch a dočkala se několika vydání. Dnes je na trhu kompletní sada knih stejného autora. Jsou již pod správným názvem Myšlenkové mapy.
Jak byste myšlenkové mapy popsal nebo blíže vysvětlil jejich význam?
Je to grafické znázornění našich myšlenek, plánů, někdy i hodnot i pocitů v podobě stromové struktury – schématu. Důležité je, že právě jejich struktura nám pomáhá si utřídit, co je důležité více a co méně, co s čím souvisí, a z čeho vychází i to, jak to vnímáme my sami.
Pomáhají nám s procesem pochopení i učení. Jsou užitečné i v tom, že nám umožňují vidět v jednom jediném zobrazení jednotlivosti i celek a vazby mezi nimi. Šetří čas, jsou více názorné a v neposlední řadě pomáhají utřídit si myšlenky, priority a naše hodnoty.
Kdy jste se vy osobně setkal s myšlenkovými mapami poprvé?
Já jsem se s myšlenkovými mapami poprvé setkal v lednu 2005 v Londýně na výstavě moderních technologií ve vzdělávání BETT. Různí výrobci tam představovali programy na tvorbu map i metodiky, jak s nimi pracovat a jak je využívat. Myšlenkové mapy mě ihned oslovily a začal jsem s nimi experimentovat. Vidím v nich opravdu velký potenciál, takže jsem po návratu z Anglie založil první český portál zcela zaměřený na myšlenkové mapy – www.mindmaps.cz.
Hodí se mind mapy pro každého? Nebo jsou i lidé, kterým zkrátka nevyhovují?
Jakkoliv mohou myšlenkové mapy vypadat tajemně, tak není jejich tvorba zdaleka tak složitá. Naopak, je vlastně velmi jednoduchá. Pokročilé užití vyžaduje spíše chuť a trochu praxe než speciální vědomosti. Je to dovednost jako každá jiná a s úspěchem ji lze využít i u malých dětí.
Moje zkušenost ze školení a výcviku užití myšlenkových map je však taková, že většina lidí je vidí tak trochu černobíle. Buď je nadchnou a stanou se jejich příznivci a začnou je ve svém životě aktivně používat, nebo je vyzkouší, ale nijak zvlášť je neosloví, a i když v zásadě proti nim nic nemají, tak jim nic moc neříkají. Je to velmi individuální. Co bych rozhodně doporučoval, je alespoň je vyzkoušet. Nepotřebujete v počátku nic víc než papír a pár pastelek.
Jsou vhodné i pro děti? Případně od jakého věku?
Já v myšlenkových mapách od počátku viděl příležitost a vhodnou metodu rozvoje nadaných dětí. Proto jsem je začal aktivně využívat ve výuce. Praxe potvrdila, co jsem právě uvedl. Děti se je naučily poměrně rychle a snadno, ale zatímco jedny z nich byly nadšeny, druhým byly spíše lhostejné a nějak zvlášť je nepoužívaly. Ačkoliv první záměr bylo využití jako metoda pro nadané žáky, záhy se ukázalo, že velké výhody a skutečnou podporu přináší žákům s poruchami učení nebo jinými specifickými potřebami. Zde byl jejich přínos skutečně zásadní. Ovšem pouze při správném nasazení a využití.
Myšlenkové mapy se v určité omezené formě dají používat i v předškolním věku. Zde samozřejmě text nahrazují obrázky nebo symboly či piktogramy. Mensa (Mezinárodní organizace sdružující vysoce nadané osoby) má dokonce program pro školky, kde se díky speciální metodě systematicky rozvíjí logické myšlení dětí od tří let. Myšlenkové mapy jsou zde jednou z metod, která se používá. Více informací si můžete najít třeba zde: http://deti.mensa.cz/index.php?pg=ntc–metoda
Daří se tento způsob učení implementovat i do škol? A jak moc jsou ve školách myšlenkové mapy rozšířené?
Myšlenkové mapy v posledních letech v Čechách expandovaly a začínají se stále více používat. Na chuť jim přišli nejen fyzické osoby, ale pronikly i do byznysu, kde se obchodníci učí je využívat při svých prezentacích (MM lze efektivně využít jako rychlou a dynamickou prezentaci, kde v několika málo minutách shrnete a popíšete vše podstatné). Lze je využít i při brainstormingu, řešení problémů, vedení porad, plánování atp. Své místo si našly i ve školách a stále více českých učitelů myšlenkové mapy zná a v nějaké podobě i využívá. Co je pozitivní, že je postupně objevují i žáci a studenti a rovněž je začínají používat jako výstupy svých poznámek, referátů či prezentací.
Jsem však přesvědčen, že je to teprve začátek a myšlenkové mapy si ještě více v oblasti vzdělávání najdou své přívržence a podporovatele.
Jaké výhody má tento způsob učení?
Ve školství a ve vzdělávání vůbec mají myšlenkové mapy své místo a měly by patřit do metodické výbavy každého moderního pedagoga. To ovšem neznamená, že by všichni učitelé a studenti měli povinně projít nějakým školením nebo instruktážním výcvikem na tvorbu a užití myšlenkových map.
Můj názor je, že si ke svému rozhodnutí musí každý dojít sám a musí k tomu být vhodné podmínky a hlavně vhodné rozpoložení. Pak se potkají ve správném čase všechny okolnosti a v tu chvíli budou myšlenkové mapy, resp. jejich potenciál pro daného člověka, užitečné a prospěšné. Docela často po nich lidé sahají ve chvíli, kdy si potřebují udělat „pořádek v hlavě“. Říkám tomu situace, kdy pro stromy nevidíme les. Potom, jakmile si díky mapám musíme vše srovnat, utřídit a zakreslit, spadne nám rouška z očí, najednou uvidíme správné řešení problému úplně jasně a relativně snadno. Je to takový ten „aha efekt“. Všichni to známe, když si potom řekneme, proboha, vždyť je to tak jasné, jak to, že jsem to neviděl hned.
Na posledním obrázku je myšlenková mapa jedné z žákyň Miloslava Hubatky, která se pomocí ní jako malá rozhodovala, co by jednou chtěla v dospělosti dělat. Dnes je z ní doktorka.
PS: V příštím týdnu na Tchiboblogu přineseme názorný návod na to, jak na tvorbu myšlenkových map jako takových. Tak nás pravidelně sledujte, ať vám to neunikne. :)
