Miluji knihy, ale zároveň ctím ekologii a udržitelnost. Jak to skloubit?

Hrdě se přiznávám. Patřím mezi knihomoly! Nevedu si sice statistiky, kolik knih za rok přečtu, ale lásku ke knihám a čtení mám v genech. A teď myslím knihy tištěné, na které se dá sáhnout, listovat v nich a cítit stránky mezi prsty, pohladit jim hřbet, čichnout si k nim. Ráda z nich otírám i prach, když už mám na nočním stolku z knih vyskládaný vysoký komínek.

O udržitelnosti mého čtení začínám přemýšlet už při nákupu. I tady podle mě platí „dvakrát měř a jednou řež“. Dřív jsem knihy nakupovala úplně bezhlavě, dnes se snažím kupovat jen ty knihy, které chci opravdu vlastnit. A když chci číst udržitelněji, myslím nejen na samotné knížky, ale také na jejich nakladatele. Čím blíž u zdroje, tedy nejlépe přímo u nakladatelů, knížky nakoupím, pokud to jde, tím férovější peníze za ni dostanou.

Přírodu samozřejmě nejméně zatíží, když se člověk přeorientuje na e-knihy nebo na jejich audio verzi, ale jak jsem psala v úvodu, podle mě na tištěnou knížku zkrátka nic nemá.

Báječnou alternativou je veřejná knihovna

Je spousta knih, které si chci jen přečíst nebo prolistovat. Pro ty si chodím do knihovny.

V Národní knihovně v pražském Klementinu je čtenářským bonusem i barokní studovna, kde si nejen čtu, ale také se kochám. A knihovní perly nejsou jen v hlavním městě. Co si jen rychle vybavuji, krásná knihovna je například v Hradci Králové, kde vznikla jako revitalizace přádelny postavené v roce 1908. Zajímavou vědeckou knihovnu má Liberec, kde vyrostla na místě bývalé synagogy. Knihovní síť je v Česku hustá a můžeme na ni být pyšní.

Sousedské sdílení

Také není nikde psáno, že už jednou koupená kniha nemůže být putovní.

Znám dům, kde funguje sousedské půjčování knih a sama si hojně půjčuji knihy se svými přáteli. To má další výhodu – ušetřím, protože si nemusím každou knihu, která mě nadchne, hned kupovat, když už ji někdo v okolí má.

Jak naložit s knihami, které už opravdu nechcete?

I přesto, že se snažím nad počtem knih přemýšlet, nakupuji jich hodně. A ani ta nejzázračnější knihovna se nedá nafukovat donekonečna.

Občas se musím s těžkým srdcem s nějakým výtiskem rozloučit. Naštěstí přibývá možností, jak s vytříděnými knihami důstojně naložit. Tady jsou 3 základní tipy:

1. KnihoBudka a jiná veřejná knihovnička čili bibliobudka

KnihoBudka je neziskový projekt, který nabízí možnost, jak knihu poslat dál. Stačí ji odložit na místo k tomu určené, odkud si ji může zdarma odnést někdo další. Veřejných knihovniček (třeba i na nádražích, zastávkách autobusu a podobně) je na webu KnihoBudky dlouhý seznam – najdete je tam rozmístěné na mapě a zdaleka nejsou jen ve velkých městech. Navíc, pokud u vás není, můžete se do jejího vybudování pustit!

2. Antikvariáty, Knihobot a Reknihy

Vedle tradičních „kamenných“ antikvariátů, případně dobročinných obchodů nebo třeba prodeje online na Aukru, můžete knihu nabídnout k prodeji i s pomocí nových projektů Knihobot a Reknihy. Jsou to online tržiště, kde je možné dát přečtené knihy dál do oběhu a dostat za ně i nějakou tu kačku. Sama tu tedy zatím spíš nakupuji, než abych knihy posílala dál… Ale i při nákupu mám dobrý pocit, že kniha dostala další šanci. U Knihobota to například funguje tak, že knihu donesete na pobočku nebo zdarma zašlete pomocí Zásilkovny. Pak už za vás knihu vyfotí, vystaví k prodeji, a když si ji koupí nový čtenář, dostanete částku poníženou o provizi z prodeje. To je podle mě skvělá služba, protože vám ušetří čas právě s focením a vystavováním knih na internetu, a hlavně nemusíte řešit komunikaci se zájemci a následné rozesílání knih na různé adresy.

3. Tam, kde kniha udělá radost

Pokud vím o někom, komu knížka z mé knihovny udělá radost, pěkně mu ji zabalím pod stromeček, k svátku nebo třeba jen tak. Pohádky můžou potěšit děti v rodinách, kde dost peněz na knížky nemají, nebo někde ve školce či dětském domově. A když už fakt nevíte, zkuste třeba platformy jako Nevyhazujto.cz nebo facebookové skupiny jako je třeba Výměna knih.

A poslední možnost? Tříděný odpad

Před dvanácti lety se v Googlu pokusili spočítat, kolik je na světě knih. Dospěli tehdy k téměř 130 milionům.

Jen v oblasti beletrie a jenom v Česku vyjde ročně pět až šest tisíc knižních titulů. Je potřeba překousnout fakt, že jsou knihy, které už nikdo nechce. Jsou odsouzené leda tak k pomalé zkáze a plesnivění a to si nezaslouží. Pro ty platí podle Ekologického institutu Veronica pravidla pro třídění odpadu. Knihy patří buď do výkupny papíru, nebo do modré popelnice poté, co z nich odstraníte plastové a laminátové části i tvrdou vazbu. A jak jsem se kdysi poučila v knížce japonské expertky na úklid Marie Kondo, než se s knihou rozloučím, pěkně jí poděkuji za to, jak dobře mi sloužila.

A na závěr tady mám jeden tip pro kutily. Jednou jsem si na internetu hledala různé nápady a vychytávky, co s nepotřebnými knihami. Vypadá to bláznivě, ale jsou kutilové, co si z knih klidně vyskládají stolek, podstavec pod květináč, křesílko i poličku. Našla jsem také manželskou postel z knih nebo pěkný lustr. Pokud se do toho chcete pustit, spoustu inspirace najdete například na Pinterestu.

Udržitelnost v Tchibo

Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.

Více informací