Byl srpen 2018 a Freya už byla 8 dní na světě. Přišla jedna ze zásadních událostí ‒naše první samostatné seznámení. Tehdy dvouletá, starší dcera Ella byla u babičky a manželka Lenka zaskočila na chvíli do kanceláře. Začalo to pohodičkou, když jsem s Freyou vyrazil na kafíčko, abych jí konečně ukázal svět. S sebou jsem naivně měl knížku, že si budu číst. Káva objednaná, já se začetl do první stránky. Když v tom se ozvala Freya a pohoda skončila. Kontrola, všechno v pořádku, ale asi ji bolí bříško. Knížku hážu do kočáru a vyrážím ji udrncat jízdou po Smíchově. Řev jako blázen.
Zastavujeme a vyndávám Freyu z kočárku, abych zjistil, co se děje. Konečně potřebuje přebalit, takže to rychle vyřeším, pak ji pohoupu, ale začíná další nespokojená série řevu a můžu přebalovat znovu. Než se ale stihnu vzpamatovat, plína padá a kromě přebalování můžu rovnou i převlékat.
Lovím v tašce pod kočárem, jestli mám náhradní oblečení. Naštěstí ráno balila Lenka, a tak máme jeden overal navíc. To už klečím na kolenou u řvoucího dítěte, protože bolest zad už se nedá vydržet. Lidi chodí kolem a koukají na tu atrakci. Všechno mi trvá dlouho, protože má Freya od porodu zlomenou klíční kost, tak musím opatrně. Nakonec jsem ji oblékl a konečně přestala plakat.
S druhým miminkem začínáte zkrátka od nuly
Tímhle zážitkem jsem se po dvou letech znovu vrátil na začátek celého miminkovského koloběhu. Kvalitní start druhého kola rodičovské DOVOLENÉ! Ale díky za tyto příležitosti. Člověka to zocelí a prozře vůči všem maminkám na rodičovské.
Ještě, že jsem neměl s sebou i Ellu ‒to by byl teprve křest ohněm. Úplně jsem viděl, jak ji jednou rukou držím za flígr a druhou přebaluju Freyu. Ale vraťme se na začátek.
Je to vůbec dovolená?
Už první dny doma s Ellou jsem hodně prozřel. Každý reagoval tak, že je to s dětmi super a jaká je s nimi sranda. A neříkám, že není, často se můžu „potentovat“ smíchy. Akorát občas v těch sladkých představách chybí všechny svízelné situace. Nejsem zrovna takový ten klasický táta na rodičovské a ani si tak neříkám. Jak jsem mezi samýma „babama“, tak si spíš také říkám matka.
Proč chlap jako já šel na rodičovskou?
Ano, asi vás napadne, proč by zrovna chlap měl být s dětmi doma. Jednou, pár let zpátky, mi takhle Lenka říká, že až budeme mít děti, mohl bych s nimi zůstat doma. A já na to klasicky: „No jasně!“ Když na to přišlo, tak se u mě sešly rovnou dvě věci. Ta první věc byla, že v práci už jsem lehce vyhořel, a tak trochu si říkal, že je čas na změnu.
Tou druhou věcí byla finanční stránka. Pracoval jsem hlavně jako kuchař a Lenka oproti mně vydělávala prostě víc. Takže rodičovská byla jasnou volbou a já vyměnil klid v kuchyni za nejtěžší „práci“ na světě.
Je to lehčí doma, nebo v práci?
Podle mě by si život s dítětem měl každý z rodičů zkusit z obou stran. První půlrok byla Lenka na mateřské a já jsem ještě kroutil v kuchyni. Člověk je celý den v práci, těší se na děti, ale večer přijde domů naprosto vyřízený. A pak přišla výměna. Nastoupil jsem na rodičovskou, Lenka se vrátila do práce a já zjistil, že oboje je úplně stejná jízda. Když jsem kamarádům převyprávěl svoji denní rutinu, občas doslova valili oči.
Obdiv mojí ženě, i když jsem přes den s dětmi já
Nikdy dřív by mě nenapadlo, jak si ženská mákne, když začne po porodu chodit do práce. Nejhorší bylo asi noční vstávání, kdy Lenka vstávala co 3 hodiny ke kojení a vůbec se nevyspala. K tomu během dne mezi prací odbíhala nakojit nebo odstříkat do mrazáku, abych mohl „kojit“ já. Mimochodem tohle je jediná věc, kterou maminkám docela závidím – můžete kojit, zatímco já tahám zásoby z mrazáku a s netrpělivým dítětem za zády se je snažím ohřát.
Lenka má skvělou práci, takže když se narodila jak Ella, tak Freya, mohla s holkami trávit hodně času, i když byla v polopracovním režimu. A já se mohl věnovat natáčení, což byla dřív moje druhá práce a pořád to je můj velký koníček.
Mámou na poloviční úvazek
Když máma zvládá děti i práci zároveň
Je to super, ale potřebuji ventil
Doma to podle mě funguje skvěle, což by možná žena asi neřekla. Každopádně ona je rozhodně skvělá už jen proto, že pořád toleruje moje koníčky. Díky tomu můžu utéct na fotbal nebo hokej. A je to vážně potřeba. Chlapovi prostě po chvilce začne chybět chlapský kolektiv. S ženskými je to většinou v této „branži“ všechno o dětech, takže musím mít kde upustit páru. Nejnáročnější období přijde, když skončí sezona a Lence třeba v kalendáři přistanou dvě služebky za sebou. To mi pak ventil hodně chybí.
Co mě na rodičovské vážně baví?
Jsem chodící typ. S kočárem si krásně vyčistím hlavu. Když byly holky ještě ležící, spící, tak se dalo krásně nachodit 10‒15 kilometrů za den. S dvojkočárem jsme vyráželi na hřiště, do zoo, muzeí a hlavně na cvičení. Ella chodila na cvičení, kde s dětmi cvičí i rodiče. Můžu vám říct, že když jsem měl s sebou obě děti, to bylo teprve něco!
U dětí jsou vždycky nějaká „špatná“ období. Jedno zmizí a hned přiletí další. Takže takové to napětí, kdy konečně ten prcek začne chodit a nebudu ho muset pořád někde tahat v ruce, končí tím, že za ním musím všude běhat, aby mi náhodou nevběhl pod auto. Člověk se zkrátka nemá čas nudit! A to je zároveň největší kouzlo.
Na co maminka, když je doma táta?
Musím uznat, že všude to asi funguje stejně. S dětmi jsem doma celé dny, ale jakmile se objeví Lenka, tak tatínek, ač byl do teď nejlepší na světě, jde na druhou kolej. Vím, že od teď už po zbytek dne uslyším jen „máma, máma, máma“.
Být táta na rodičovské je někdy větší dřina, než uběhnout maraton. Ale rozhodně bych neměnil. A kdybych měnil, tak budu chápat, co všechno moje žena musí doma s dětmi zastat.
Výbava pro miminka i starší děti
Na Tchibo.cz najdete hračky, oblečení i vybavení do pokojíčku.
