Jaké máte ohlasy na svoji kuchařku s videi?
Musím to zaklepat, ale zatím vlastně samé dobré. Kniha vyšla 22. října 2014 a na začátku prosince už posíláme do knihkupectví dalších pět tisíc kusů v dotisku, takže myslím, že se knize vede velmi dobře. Nejvíc jsem se obávala reakcí na své ilustrace, protože kombinace ilustrace a fotografie jídla je přeci jen dosti originální zpracování, na které lidé nejsou v kuchařkách zvyklí. Nakonec to ale vypadá, že se jim tahle vizuální anomálie zamlouvá, a z toho mám velkou radost.
foto: David Turecký pro Smart Press (je také autorem hlavní fotky článku)
Co bylo hlavním impulzem ke vzniku knihy?
Myšlenku přenesení svých receptů do knihy jsem měla už od doby, kdy můj blog MENU domů začal mít úspěch. Přeci jen jsem o převedení virtuální podoby blogu do hmotné knižní uvažovala jako o prestižní možnosti můj projekt posunout zas o něco dál. Nakonec jsem třetinu obsahu knihy vybrala právě z blogu – jde o nejoblíbenější recepty mých čtenářů. Zbytek knihy tvoří mé vlastní recepty. Protože jsou ale u mě všichni zvyklí i na videa, bylo jasné, že i v kuchařce to bez videoreceptů nepůjde. Postupně premiérově odhalujeme každý týden jeden na internetové televizi Stream.cz.
Blog jste spustila v únoru 2012, když už jste úspěšně uplynulý rok testovala slevy pro Slevomat. Posléze jste se specializovala pouze na gastronomické nabídky. Do jakých restaurací ráda chodíte?
Do takových, kde dostanu odpovídající služby v poměru k ceně a prostředí. Nemusí to být jen ty nejluxusnější, naopak, ráda si zajdu i na dobrý smažák s tatarkou do podniku čtvrté cenové kategorie. Ale má to ještě jednu podmínku – musejí tam umět dobře a poctivě vařit, ať už podávají humra nebo smažený sýr. Vždycky jsem byla udivena, kolik se toho dá zkazit na docela běžných a jednoduchých pokrmech. V životě jsem se setkala už s mnoha druhy nekvality. Nejraději si vybírám podniky, u kterých jsem si tedy kvalitou jista – ať už surovin, kuchaře, prostředí i personálu.
Vaříte pak doma jídla jako v restauraci?
Některá jídla z pořadu MENU domů vařím doma opravdu často, rodina si je žádá. Ve chvíli, kdy ale netrénuju na natáčení, raději zkouším nové věci, které jsem ještě nevařila, abych se posouvala stále dál. Trénink je velmi důležitý. V tomhle oboru se nikdy nedá naučit vše, ani po mnohaleté praxi. Stále je co nového zkoušet a objevovat. A já mám před sebou ještě opravdu dlouhou cestu.
Na internetové televizi Stream.cz a na blogu MENU domů každý týden dáváte nové jídlo. Podle čeho si vybíráte, co budete vařit?
Je to taková dramaturgická rovnice, ze které má vyjít co nejpestřejší výsledek. Přemýšlím, co už jsem vařila – a je toho dost, zhruba 150 videí. Snažím se se neopakovat. Přemýšlím, kdy jsem naposledy dělala polévku, předkrm, hlavní chod, dezert, kdy maso a kdy bezmasé jídlo, kdy smažené, dušené, vařené v páře, pečené apod. Kdy rybu, vepřové, drůbež či hovězí a zda českou, asijskou, orientální, francouzskou, italskou, španělskou, mexickou kuchyni… A když to dám všechno dohromady, vyjde mi, co by bylo nejlepší natočit – tedy to, co už dlouho v pořadu nebylo. Je to celkem fuška. Nechci také, aby se mi opakovaly přílohy a podobně. A pak ještě musím takové jídlo najít na jídelním lístku luxusní restaurace.
Inspiraci čerpáte jen z menu restaurací?
Pouze pro recepty na blog MENU domů. Pro ty své pouze a jedině z toho, na co mám chuť. Když mám hlad, mám nejlepší fantazii na nové recepty.
Co bývá největší úskalí přípravy jídel pro pořad či na blog?
Pro natáčení MENU domů je nutné rozklíčovat metodu a všechny obsažené suroviny v pokrmu, jehož obdobu chci vařit, a tedy předvést divákům. Chodím do restaurací inkognito. Musím si tedy vystačit s tím, co vyčtu z popisu v jídelním lístku, co okoukám na talíři a hlavně co mi napoví mé chuťové pohárky. Netvrdím, že v každém díle se jedná o dokonalou kopii jídla z restaurace. Často to ani nelze, protože se snažím vše přizpůsobit domácímu vaření a nedá se předpokládat, že si kvůli dvěma lžícím demi-glace budou doma lidi tuto omáčku táhnout 24 hodin na plotně.
foto: Stream.cz
Kde nakupujete suroviny?
Za ty roky mám v Praze už své oblíbené obchody a jdu vždycky přesně tam, kde vím, že surovinu seženu nejpravděpodobněji a také ve skvělé kvalitě. Na maso mám asi čtyři vyzkoušená místa, na ryby dvě, pro zeleninu chodím do jednoho podloubí u Petřína, pro houby na farmářské trhy na Andělu… Tyto provozovny doporučuji i na svém blogu. Záleží však, kde čtenář žije. Když je z jiné části Prahy, bude mít pravděpodobně dost jiných oblíbených míst ve svém okolí, natož když je z úplně jiného města. Pokud mám být konkrétní, tak Real Meat Society, Naše maso, Sváček na Andělu, Makro, Wine Food Market, Seefood, Dellmart, Marks and Spencer, Sabores. Určitě jsem teď na spoustu zapomněla.
Pro přípravu jídla jako v restauraci potřebujete i patřičné zázemí.
Je pravda, že se za ty roky moje zásoby kuchyňského náčiní, nádobí, spotřebičů a všech možných udělátek rapidně zvětšily. Potřebuji na to už samostatnou místnost. Doopravdy. Naštěstí má moje maminka v Plzni prostorný dům. Já si vždycky převezu na natáčení to, co vím, že budu potřebovat. Nicméně pokud používám ve videu něco, o čem vím, že se v klasickém vybavení domácí kuchyně u lidí obvykle nevyskytuje, vždy nabízím „obyčejnější“ variantu postupu, aby to jídlo mohl uvařit opravdu každý, kdo má sporák a troubu.
Co vám nikdy nesmí chybět v kuchyni?
Pro mě jsou základem kvalitní hrnce a pánve. Hrnce, ve kterých mohu i restovat a ke dnu se nic nepřipálí. A také ty, které mohu i s poklicí dát do trouby. U pánví stejně tak. Tyčový mixér s vyměnitelným šlehacím nástavcem a také s tím na domácí majonézu. Pak jeden opravdu ostrý nůž a velké prkénko. Skvělou nadstavbou je multicooker, ve kterém můžete dusit, vařit v páře, zapékat, ale hlavně také připravit skvělou rýži. Nyní se začínám seznamovat s robotem na hnětení, šlehání, nástavce na těstoviny a spoustou dalších. Na jaro mám připravený kontaktní gril. A jako totální specialitu ještě uvedu sous-vide lázeň, ve které vaříte s přesností na desetiny stupně pomalu a dlouho suroviny ve vakuu, tedy ve speciálních pytlíčkách uzavřených pomocí vakuovače.
V jakých obchodech ráda nakupujete nádobí či designové doplňky?
Prakticky kdekoli, kde se mi zrovna něco líbí. Ať je to kuchyňské oddělení supermarketu, nádobí v Levných knihách, Anglická sezóna, Potten & Pannen, Home Art, nejrůznější obchůdky s provence tématikou…
Co byste doporučila čtenářům při servírování jídla a stolování vůbec?
Moc si s tím nehrajte, ať podáváte jídlo horké a ne jen vlažné :). Pro dva to ještě jde, ale pro šest lidí už je to celkem fuška, natož pro víc. Všechno je třeba si promyslet. Co jde připravit předem a pak jen dohřát, dělám vždy včas. Přeci jen, když člověk lítá jak hadr na holi a všem už kručí v žaludku, sám si nakonec jídlo nemůže ani v klidu vychutnat. Ale hlavně – užívejte si to. Jídlo je společenská událost. Je to čas, kdy jdou všechny televizní programy, mobily i starosti pryč.
Stále moderujete Expres ráno na rádiu Expres, natáčíte videorecepty do internetové televize Stream.cz a svůj blog plníte neustále novými příspěvky. Pracujete ještě na něčem dalším?
Během psaní knihy jsem dost opomíjela blog a měla jsem z toho špatné svědomí. Nyní se tedy snažím vrátit zas do starých kolejí, kdy jsem psala nejen recepty a točila videa, ale hodně chodila do restaurací a psala o tom své gastrozážitky. Mám v hlavě i rozšíření blogu o další kategorie, aby tam čtenáři objevili zase něco nového, doufám, že je to bude bavit. Až se situace ustálí, začnu intenzivně přemýšlet nad tím, jak jen vaření lidem neukazovat virtuálně, ale nechat je i reálně své výtvory ochutnat. Mým dalším projektem by tedy měla být bytová restaurace, ale žádá si to dosti příprav, financí, času… Nicméně nemyslím, že bych to nedotáhla do konce, to nemám ve zvyku.
