Píše o tom, co vaří doma rodině. Letos na podzim vydala kuchařku Kitchenette Rok v kuchyni. Překládá v ní sezonní recepty z lokálních surovin s pořádnou dávkou šmrncu v elegantním čistém balení, jak jsme zvyklí z jejího blogu. Zeptali jsme se jí na život food blogerky.
Blog o jídle jste rozjela docela pozdě, když ostatní už dávno psali recenze a uveřejňovali recepty. Co vás k tomu vedlo?
Vaření pro mě bylo největším koníčkem už od dětství. Rodiče mi už ve velmi raném věku důvěřovali a nechávali mě samotnou vařit, i když to občas nevyšlo. Moje prvorepubliková moravská babička Jiřinka byla nejlepší pekařka na světě! Milovala jsem pozorovat ji v kuchyni. A její svatební koláče! Hmmm, ještě teď je cítím. Dobříšská babička Olinka bravurně ovládala českou klasiku, chlupaté knedlíky, buchty, zvěřinu a tak… Děda byl rybář a myslivec. Máma zase skvěle zvládá improvizaci, ničeho se nebojí, vaří s lehkostí a od dětství jsme s ní často zkoušeli nové chutě severoafrické, asijské a středoamerické kuchyně. Jídlo a společně usednout ke stolu (třeba i v restauraci) pro mě znamená srdce rodiny a moment k odpočinku. O výživě a vaření v kontextu jsem začala víc uvažovat po narození dcery, když jsem jí začala připravovat příkrmy. Za blog však musím poděkovat mojí kamarádce, která mě jako první vyzvala, abych začala své postřehy a recepty psát a publikovat, když mám k jídlu takovou lásku. A za to, že funguje, patří velký dík mému manželovi, protože psaním, focením a vařením trávím mnoho času a blog je zatím neziskový. Přesto mě stále podporuje a věří v jeho budoucnost. Spuštěním blogu Kitchenette jsem si také uvědomila, že bych se chtěla gastronomií živit a mé do té doby nekonkrétní vize začaly získávat kontury.
Odkud jste čerpala inspiraci?
Ze zahraničních blogů. Líbí se mi design Han Vertvan Kubus a Heidi Swanson, která píše australský blog 101cookbooks a nyní se věnuje už více přípravě knih – třeba What Katie Ate má i krásný blog. Jakmile jsem spustila ten svůj, podvědomě jsem asi toužila se tímto způsobem živit. Uvažovala jsem o vlastní knize a blog byl prvním krokem daným směrem. Potom jsem začala paralelně připravovat kuchařku. Pár receptů jsem si odkládala do šuplíku a doufala, že z nich časem vydám knihu.
všechny fotky: archiv Markéty Pavleje
A po necelých dvou letech se podařilo. V knize Rok v kuchyni nabízíte klasická i exotická jídla ze všech ročních období. Zaujala mě však převaha sladkých jídel. Pečete ráda?
Sladké jsem měla ráda jako každé dítě a už na základní škole jsem upekla svoji první bábovku, bez receptu. Sladkostmi lidi potěšíte.
Podle čeho vybíráte recepty na blog?
Podle chuti, nálady a sezony.
Pamatujete si svůj první post?
Grilované mrkvičky. Velmi mě překvapilo, jak velký ohlas vzbudily. Recept jsem dala na Facebook a publikoval to i web Marie Claire. Svůj vlastní facebookový profil jsem tehdy ještě neměla. Viděli to ale moji známí a byli nadšení. Lidé z restaurací mi psali, že by rádi zařadili recept do jejich menu. To jsem nečekala. Zpětná vazba je pro mě dodnes velmi důležitá. Zajímá mě, co si myslí moji čtenáři, co vaří a co je baví v kuchyni.
Focení jídla se považuje za jednu z nejtěžších fotografických disciplín. Vy jídlo sama vaříte i fotíte. To je dost odvážné spojení.
Vystudovala jsem gymnázium s výtvarným zaměřením a 12 let jsem pracovala jako vizážistka. Pohybovala jsem se ve světě módy, focení a marketingu, takže jsem měla představu, jak to celé funguje. Ať máte tvář modelky, model návrháře, muffin či kus steaku, vždy musíte daný objekt nějak uchopit a dotáhnout do krásného finále. Ten proces mě baví.
Jak konkrétně zrod příspěvku vypadá?
Ze začátku jsem uvařila jídlo a nafotila ho iPhonem, ale moje potřeba kvalitní dokumentace se stupňovala. Najednou to nebyla otázka dvou minut, ale jídlo vyžadovalo food styling a dekor. Postupně jsem si vybudovala sbírku nádobí, ubrusů, prostírání. Kamkoliv cestujeme, zabíhám do starých čtvrtí a hledám v malých krámcích skryté poklady. Zajímají mě především módní a rustikální věci i asijský porcelán. Dnes už fotím velkým foťákem a s profesionálními světly, což by mě dřív ani nenapadlo. Svůj blog jsem dlouho brala jako hobby, které jsem nechtěla dělat na úkor rodiny. Teď zabere focení jídla kolem hodiny, zvlášť pokud se jedná o větší kompozici. Den dva předem věnuji přípravě – výběru ingrediencí, pročítání inspirací, které si zapisuji do sešitku, který nosím stále při sobě, a sledování počasí. Ráda fotím s přirozeným světlem, které nejlépe vystihne atmosféru. K tomu připočtěte vaření, přípravu setu a na závěr úklid. Za den lze nafotit zhruba 4-5 receptů, pokud začnete ráno a skončíte až večer. Záleží i na náročnosti, a jestli je všechny najednou i vařím.
Na takovou produkci už potřebujete profesionální kuchyň. Bez čeho se v ní neobejdete?
Přesně, myslím, že teď už mám kuchyň vybavenou poměrně slušně a omlouvám to tím, že je to profesionální potřeba. Neobejdu se bez pinzety. Hodně jsem si také zvykla na přístroje. Teď nejvíc využívám supervýkonný mixér typu blender Vitamix. Momentálně jsem doslova zasypaná prací a on mi hodně pomáhá při tvorbě zdravých a rychlých pokrmů, od snídaně po večeři. Třeba polévky z něj jsou nenahraditelné. A také miluju Kitchen Aid robot a sous vide lázeň.
Jaká jídla máte nejraději?
Ta, která jsou zdravá a zároveň plně uspokojují mé chuťové buňky. Miluju hodně ovoce a zeleniny.
Vaše děti s vámi tuto lásku sdílejí?
Jak kdy. Gréta miluje slávky, chobotnici, mungo polévku, dahl makhani, hrášek, krémové polévky, vývar, grilované kuře, dušenou mrkvičku, koriandr… Ruben teprve ochutnává. Ale baví ho moje ovesná kaše, maso, okurky.
Píšete na blog, vydala jste knihu, spustila jste e-shop se zajímavými kuchyňskými doplňky a kuchařkami. Co chystáte dál?
Každým dnem spustím redesignovaný blog. A konečně přidám i nějaké videorecepty. Překvapením bude i nová kuchařka, která je v začátečních přípravách a není moje autorská. Připravuji ji s Markétou Hrubešovou jako poctu Magdaleně Dobromile Rettigové. Teď už to mohu prozradit, moc se na ní těšíme. Bude krásná! A kromě toho přibývá v obchodě Kitchenetteshop každou chvíli nějaký nový zajímavý produkt.
