Pozná oběť domácího násilí hned, že je obětí domácího násilí?
Já jsem to třeba věděla, ale spíš bych řekla, že jsem neměla sebevědomí na to, abych s tím něco udělala. A navíc jsem měla nasazené růžové brýle, které nešlo sundat. Nechtěla jsem si přiznat, že člověk, kterého miluju, mi tohle dělá. Snažila jsem se to bagatelizovat. On byl inteligentní, studoval vysokou školu, a přitom se nemusel učit, byl to člověk, s kterým jsem vedla asi nejzajímavější debaty v životě. Ale zároveň byl schopný mi velmi ubližovat, což byl velký paradox.
Předpokládám, že se ve vztahu ale fyzické násilí neobjevilo hned. Vzpomenete si na první varovné signály, že něco není v pořádku? Čeho si všímat?
V mém případě to bylo rozeštvávání s rodinou a přáteli. Pomlouval je a snažil se mě od nich izolovat. K tomu mi soustavně snižoval sebevědomí. Já jsem bohém, víc kreativní než praktická. Pořád jsem slyšela, že málo uklízím, jsem nepořádná, špatná. Ze stresu jsem začala nabírat, takže se přidaly poznámky na moji váhu a výhrůžky, že si píše s jinýma holkama a že bych nemusela být jediná. V té míře, v níž tam všechny tyhle poznámky byly, do toho vztahu určitě nepatřily.
Jak jste to vnímala tehdy?
Myslela jsem si, že má pravdu, že všechny špatné věci o mých kamarádech, rodičích, prarodičích i o mně jsou pravdivé.
Kdy se přidalo fyzické násilí? Když vás izoloval od rodiny?
Ano, někdy v době, kdy jsme se k sobě nastěhovali. Násilí přicházelo ob týden, o víkendu. Přítel už byl schopný mě zmlátit na ulici, nepouštěl mě v zimě domů, mlátil mě na poli, kde mě pak nechal, škrtil mě tak, že jsem měla mžitky před očima. Podlitiny jsem skrývala pod make-upem. V jeho rodině to bylo podobné a kvůli násilí tam došlo k tragédii. Myslím, že mi to celé nedělal vědomě, měl to tak naučené.
Co byl u vás bod zlomu?
Bylo jich víc. Několikrát jsem se snažila s ním rozejít, ale vždycky mě přemluvil, že už mi nebude ubližovat. Jednou přijeli za mnou na návštěvu naši a on udělal scénu kvůli penězům. V té době jsem zkoušela studovat a nevydělávala, byla jsem na to hodně citlivá a bála se, že na všechno zůstanu sama. Táta se mě ale zeptal, jestli se nechci vrátit domů, že by mě chtěl mít u sebe. To bylo silné.
Takže rozhodlo, že jste cítila něčí podporu. A opačně? Byl tam nějaký negativní moment, kdy jste si řekla dost?
Babička mého přítele mi řekla, že ví, co se děje, ale že u bití hlavně nesmím ječet, aby to neslyšeli sousedi. V tu chvíli mi došlo, že takhle žít nechci, že to není bezpečné. A že jsem v pasti.
Jak to, že si vaše okolí ničeho nevšimlo?
U nás to nebylo tou dobou jednoduché, umíral mi děda a hlavní pozornost byla upřená na něj. Naši mě nepřehlíželi, ale fokus měli jinde. Naši dlouho nic netušili ani po mém návratu, ale věděla jsem, že se vrátit můžu, že mě neodmítnou.
Co byste sama zpětně poradila ostatním? Také se obrátit na rodinu, na přátele? Nebo raději na nějakou profesionální organizaci?
I já jsem vyhledala psychologickou péči a moc mi pomohla. Začala jsem k psychologovi chodit v době, kdy už to bylo ve vztahu hodně vyhrocené. Psycholog byl mladý kluk a mě hodně uklidňovalo, že je na mě nějaký muž hodný. Začala jsem mu říkat, že jsem hrozně ošklivá a on mě zarazil a řekl mi, co to povídám, že jsem přece moc hezká holka. V tu chvíli mi sepnulo, že jsem tohle hrozně dlouho neslyšela. Tak jsem se rozbrečela a řekla jsem mu to všechno. Říkal mi racionální věci, třeba že málokterý pár tohle zvládne a že ideálně bych měla odejít, ale že samozřejmě to rozhodnutí musím udělat sama.
Takže vám pomohlo slyšet názor někoho, kdo vás nezná a je nezaujatý?
Stoprocentně. To je nejlepší varianta. A když jsem se vrátila za rodinou do Litomyšle, tak jsem začala chodit k psycholožce. Je to stejné, jako když člověk chodí s bolavým kolenem na rehabilitaci. Měla jsem to udělat mnohem dřív.
Je nějaká organizace, kterou byste doporučila obětem násilí?
Skvělá je třeba organizace Persefona, která pomáhá týraným ženám, řeší akutní situaci. Dokážou najít i podnájem, aby oběť nemusela zůstat s násilníkem.
Další místa pomoci obětem domácího násilí
- Bílý kruh bezpečí a Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí – tel. č. 116 006
- Intervenční centra
- Linky důvěry
- Občanské poradny
- Psychoterapeutické centrum Gaudia v Praze
- Krizové centrum RIAPS v Praze
- Spondea v Brn2
- ACORUS – krizová pomoc, azylový dům pro ženy, sociální i právní poradenství v Praze
- PROFEM – Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí v Praze
- ROSA – centrum pro ženy a azylový dům
- Liga otevřených mužů
- Mobilní aplikace Bright Sky CZ – apka a web s praktickou podporou a informacemi, jak poznat signály domácího násilí, součástí jsou kontakty na místa pomoci pro oběti domácího násilí
Jak se po takové zkušenosti vstupuje do dalšího vztahu? Vy třeba říkáte, že jste radši single.
Musím být vyléčená z toho, co jsem cítila k někomu předtím, než vstoupím do nového vztahu. Sama na sobě cítím, že je důležité mít mezi vztahy rozestup. Trvá mi vybudovat si k někomu důvěru. Tahle zkušenost mě formovala svým způsobem negativně, ale zpětně se tam snažím najít i hodně pozitiv. Rozhodně už se nestavím do role oběti sama za sebe. Uvědomuju si, v jaké pozici jsem byla, nebyla jsem sebevědomá holka, měla jsem problémy s jídlem, trápila jsem se se školou a vztah už byla taková tečka, abych si uvědomila, jak se podhodnocuju.
V čem takovou zkušenost můžete brát pozitivně?
Od té doby, když se mi děje něco těžkého v životě, tak si vzpomenu na tuhle situaci, že když jsem ji zvládla, tak zvládnu i tohle. Běžela jsem maraton a na třicátém kilometru jsem si říkala, že dalších dvanáct kilometrů proti tomu, co jsem si prožila, už je pohoda. Třeba také už přesně vím, co nechci ve vztahu. Dokážu snáz hledat dobré základy. Neuzavřu se v bublině oběti, tahle zkušenost mě posílila a já teď vím, co chci a co nechci.
Eliška Baťová je výtvarnice a tatérka, která žije a tvoří v Litomyšli. Na svém instagramovém profilu hledam.se sdílí také svoji zkušenost s psychickým a fyzickým násilím ve vztahu. Studovala střední školu zaměřenou na umění a design, pracovala ale třeba i v marketingu.
Pro sladké snění i pohodlné lenošení
Elegantní a něžné spodní prádla i pyžama, ve kterých se budete cítit hýčkáni.
