Ženy kolem počasí obecně nadělají hodně povyku, až to někdy vypadá, že je to jejich nepřítel číslo jedna: vedro jim ničí make up, vítr účes, v zimě si zase ve všech vrstvách připadají jako Hagrid.
Déšť je podle mé ženy vůbec nejhorší, především kvůli ničivým důsledkům pro zevnějšek. Horší je prý už jen bouřka, protože ji může ke všemu mokru zabít blesk. Což je mimochodem nesmysl, protože podle posledních výzkumů je třikrát pravděpodobnější, že spíš zabije mě než ji.
O to složitěji se mi doma vysvětluje, že jednou za čas zmoknout nebo se projít v pořádném lijáku není nic proti ničemu. Přitom s naprosto čistým svědomím můžu říct, že třeba moje žena vypadá mezi kapkami deště úžasně. Protože…
Je půvabně nedokonalá
Když zmokne, není tak perfektní, jako když ráno odchází do práce. Ale je přesně taková, jak ji znám nejvíc – úplně normální, jen zmoklá. Mokré vlasy jí padají do čela, všechno oblečení je na chvilku mnohem odvážnější, než by mělo být, a voní deštěm (to je fakt). A jasně, samozřejmě že to je sexy.
Je roztomilá
Když si vezme deštník a začne přeskakovat kaluže, je tak trochu jako Mary Poppins. V pláštěnce a holínkách se z ní zase stává mladá holka. Ta dospělá, většinou zodpovědná ženská je najednou hravá, lehce dětinská. Kouzlo, které se po letech chození a manželství logicky vytratilo, je na okamžik zpátky.
Je trochu bezbranná
Když se strhne liják, stane se zranitelná a trochu z cukru. Miluju, když ji přesně v tuhle chvíli můžu schovat pod rozepnutým kabátem a uchránit ji před tou největší sprškou. Nebo když jsem ten, co drží deštník a srovná s ní krok cestou na zastávku tramvaje. Jsem tady pro ni.
Tak už prší? Nevadí, bude vám to slušet, ať už zmoknete, nebo se schováte pod deštník. Platí to pro každou. Věřte mi.
