V roce 2010 jsem si vytvořila seznam s několika předsevzetími. Nebyly to krátkodobé věci, jako konečně si zajít k zubaři, ale velké úkoly – najít si muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života; našetřit si na auto; podívat se na Maledivy; najít si práci, která by mě opravdu bavila; naučit se španělsky a taky hrát na housle.
Konec s předsevzetími
Týden co týden jsem si je prohlížela v diáři. Dívala se na ně a byly pro mě naprosto nedosažitelné. Nevěděla jsem, kde vlastně začít. Cesta, která mě dělila od vysněného cíle, byla tak neskutečně daleko, že jen při představě, co mě čeká, mi bylo špatně. A tak jsem každý týden diář zase zavřela a byla otrávená. Nakonec jsem na předsevzetí úplně rezignovala a další rok si při vzpomínce na loňské selhání už žádné nedala.
Seznamy zjednodušují život
Jenže seznamy jsou pro mě důležité, dělám si je pravidelně, v práci i doma. Důvodů mám více: nechci na ty věci zapomenout a taky se mi líbí mít zorganizovaný čas – vědět, co mě čeká. Když věci pak realizuji, mám z nich nějak větší radost. Vidím, že mám umytá okna a že se mi ve skříni neválí staré krámy. Prostě se mi osvědčilo si věci psát a pak je zase škrtat, protože cítím zadostiučinění, připadám si využitá a nemám pocit, že bych tzv. „zakrňovala“. Proč mi tedy předsevzetí nevyšla?
Kde se stala chyba
Věřte mi, že mi ten nesplněný seznam visel v hlavě jako vykřičník docela dlouho a měla jsem dost času přemýšlet o tom, proč jsem vlastně nic nesplnila, když z běžných seznamů plním vše do puntíku – no dobře, někdy něco menšího přesunu, ale komu by se chtěla mýt okna, když venku padají trakaře. Postupem času jsem si uvědomila celou řadu chyb, kterou jsem při psaní těch osudných předsevzetí udělala.
1. chyba:
Popletla jsem si dvě věci – cíle a sny. Řada věcí, které jsem mezi předsevzetí uvedla, byly moje sny. Předsevzetí má být ale jasný, co možná nejkonkrétnější cíl. Třeba najít si práci, která mě bude opravdu bavit, když vlastně nevím, co by mě bavilo, to je hodně těžký úkol, nemyslíte?
2. chyba:
Do předsevzetí jsem zahrnovala další lidi – najít si muže do života. Dávat si předsevzetí, které nemůžete splnit sám bez pomoci nebo přítomnosti dalších lidí, je zkrátka nesmysl.
3. chyba:
Dala jsem si moc obecné cíle bez jasného termínu a dílčích kroků. Naučit se španělsky – jak dobře?; jak rychle?; budu se učit sama doma, nebo budu chodit někam na lekce?
4. chyba:
Naložila jsem si toho na sebe prostě strašně moc. Napsat si seznam patnácti věcí dokáže každý, realizovat je zvládne už málokdo a skoro si myslím, že nikdo, pokud není systematický workoholik a pošuk.
Jak tedy postupovat?
Stanovte si jedno nebo dvě předsevzetí, která si rozepíšete do jednotlivých kroků, jak je budete plnit. Tyhle postupné kroky jsou totiž běžné položky našich seznamů, na něž jsme zvyklí, a ne megalomanské cíle se vzdušnými zámky. Chcete začít sportovat? Dobře, vypracujte si plán s termíny včetně toho, co tím sledujete.
Ukázkové předsevzetí: začít sportovat
Cíl:
Zhubnout do začátku června 3 kg
Postupné kroky:
- Najdu si fitko, které mi bude vyhovovat lokalitou i vybavením. Do kdy? 15. 1. (Dnes máme na výběr ze spousty možností, když se jimi člověk probírá, často ho to otráví už jen to, že si neumí vybrat, dejte si na to čas a nesnažte se 2. ledna dohnat to, co jste minulý rok zameškala.)
- Půjdu do fitka na ukázkovou lekci a následně si pořídím permanentku. Do kdy? 22. 1. (Ruku na srdce, začátkem ledna nikdo nemá peníze na permanentku do fitka, protože byly Vánoce a je před výplatou. Nemá smysl se tedy hned na začátku vystavovat neúspěchu kvůli tomu, že na to nebudete mít finance.)
- Koupím si výbavu, kterou ke cvičení budu potřebovat. Do kdy? 26. 1. (Ano, ve starých vytahaných legínách se cvičí blbě, a když se nebudete cítit dobře, bude vás to od cvičení akorát odrazovat. Naštěstí novou výplatu už máte na účtu.)
- Stanovím si den/dny v týdnu, kdy budu stůj co stůj chodit cvičit. Do kdy? 31. 1. (Vyberu si takové dny, kdy vím, že nemáme babský sedánek u vína, a dám si cvičení i do pracovního kalendáře, aby kolegové neměli tendence házet mi schůzky na půl sedmou.)
Tak a teď už žádné výmluvy a šup do tělocvičny, permanentka bývá omezena časově nebo počtem vstupů, takže vás čeká XY návštěv anebo návštěvy v určitém počtu v daném týdnu tak, jak jste si stanovili.
Je dobré vědět, jak na tom jste, jak se vám daří úkol plnit. Není od věci si v průběhu sportování zkontrolovat váhu. Do kdy? 31. 3. (To už budete v půlce na cestě k cíli, pozitivní výsledek vás může namotivovat na další měsíce, neúspěchem se nenechte odradit, jste přece v půlce, ne?)
Takto můžete postupovat u každého cíle, který si zvolíte. Je dobré si ho tak nějak vizualizovat a stanovit si jasná očekávání. Nic není nemožné, ale dát si jako předsevzetí cestu na Maledivy (na kterou teď nemáte a ani nevíte, kde byste na ni vzala) nebo najít si životního partnera je prostě fakt těžce splnitelné.
Ale jak vám zní – ušetřit alespoň 1000 korun každý měsíc, nebo chodit pravidelně do společnosti? Jako něco, co je vám dobře známé a umíte si to představit? Tak přesně tak by mělo předsevzetí vypadat.
Moc se mi líbil tip paní Janky v diskusi na Facebooku:
Já jsem si jako pomůcku vytvořila „visual board“. Nakreslila jsem si věci, co bych chtěla v novém roce dělat, čeho chci dosáhnout, kam jít, s kým, kdy. Pod to jsem si napsala i časová omezení, např. „do konce června“, nebo frekvenci, třeba k plavání 1× týdně. Dala jsem si radši menší cíle, a pak měla radost, když se mi povedlo jich dosáhnout. K tomu plavání si chci na visual board dopisovat i čárky nebo data, kdy jsem opravdu plavat byla.
(redakčně přeloženo ze slovenštiny)
Malý tip na závěr
Aby vás předsevzetí nakoplo, a ne poslalo někam do hlubin Bajkalu, udělejte si ho hezké.
- Kupte si pěkný diář nebo zápisník, kam vše zapíšete a budete z něj mít radost.
- Odměňujte se – je ve fitku bazén? Paráda, po dřině v tělocvičně si zajděte zaplavat nebo do sauny. Deci vína samozřejmě taky potěší.
Hodně štěstí při plnění předsevzetí v roce 2020, já si do dalšího roku taky jedno dám.
