A také plné prachu, fleků, nevábných pachů a všelijakých dalších špinavostí. Bez mučení přiznávám, že pro různé starodávné věci mám slabost. Díky tomu mám s jejich čištěním bohaté zkušenosti, často nabyté metodou pokus–omyl. Ráda se s vámi podělím a společně jim zkusíme vrátit původní lesk a zašlou krásu.
Sklo a porcelán: křehké vzpomínky na čaj s cukrem a vázu plnou vlčích máků
Těžké skleněné vázy jsou moje láska číslo jedna. Nejradši mám ty barevné. Když se přes ně podívám proti slunci, rozzáří mi celý den. To jsem se ale nějak zasnila… Tak rychle zpátky do reality, tedy ke kuchyňskému dřezu, ve kterém každý nový přírůstek projde uvítací koupelí a dalšími očistnými kúrami. Možná si teď říkáte, že umýt nádobí dokážete taky. Jasně. Proto vám tady napíšu jen pár vlastních postřehů, které by vás možná hned nenapadly.
Starý ručník na dno
Pro jistotu. Mokré vázy, figurky, skleničky i hrnky strašně kloužou, zvlášť když k vodě přidám saponát. Proto do dřezu vždycky dávám utěrku nebo malý ručník, který ztlumí případný pád.
Teplota tak akorát
Staré sklo nebo porcelán může mít neviditelnou prasklinku nebo drobnou výrobní vadu. Horká voda by zvýšila vnitřní pnutí a starožitný kousek by mohl puknout. Proto k mytí používám jen vlažnou vodu a myčka nádobí je u mě zakázané slovo.
Zázračné kombo
Z čisticích prostředků používám nejradši osvědčenou kombinaci octa a sody. Strašně se mi totiž líbí ten gejzír, který vznikne po jejich smíchání. Ale hlavně fungují! Odstraní skvrny, vodní kámen, a dokonce i rez (ta bývá ve vázách od drátků z umělých květin).
Jednou nestačí
Na broušené kousky jdu zvenku měkkým kartáčkem na zuby, protože ve strukturovaném povrchu se usazuje mastnota a prach. Čištění většinou musím opakovat dvakrát až třikrát – vydrhnu všechny škvíry, opláchnu a podívám se proti světlu. A ejhle, k mému překvapení vidím spoustu špinavých míst k dočištění.
Špejle, vata, rýže
Aneb jak se dostat do váziček s úzkým hrdlem a do dalších těžko přístupných zákoutí? Kam nedosáhnu kartáčem na lahve (nekovovým, pochopitelně), tam nasypu lžíci syrové rýže, přidám trochu octa nebo vody a třepu tak dlouho, dokud se usazeniny neuvolní. Někdy si navíc vyrobím takový dlouhý uchošťour ze špejle nebo brčka s namotanou bambulkou vaty, kterým vyčistím dno a různé záhyby.
Leccos už napravit nejde
Starožitnosti jsou jako lidi, život se s nimi často nemazlil a zanechal různé šrámy. Mějte je rádi i s jejich oťuky, škrábanci, prasklinami a drobnými vadami na kráse.
Rozbitý cibulák? Opravte ho zlatem!
Stará japonská metoda kintsugi promění střepy v umělecké dílo. Lepidlo se zlatým práškem lze použít nejen na porcelán a keramiku, ale i na sklo, mramor, dřevo a plast.
Šperky a kovové dekorace: rodinné dědictví předávané z generace na generaci
Vlastně ani tak moc nezáleží na tom, jestli se bavíme o briliantovém zásnubním prstenu a sadě příborů z čistého stříbra, nebo o obyčejné bižu broži a mosazné kličce na okno. Hodnota těchto předmětů se nevyčísluje penězi, ale srdcem. Jak čistím kovy?
Pasta nadevše
Je to tak, náušnice a prstýnky celý život čistím tak, jak mě to kdysi naučila mamka. Mezi prsty si vymáčknu trochu nejobyčejnější pasty na zuby, jemně promnu, opláchnu v misce s čistou vodou a nechám uschnout na papírovém ubrousku. Hotovo. Stejný postup bych použila i na stříbrné příbory, tácy a rámečky.
Na perly bez chemie
Zřejmě nejcitlivějším komponentem šperků jsou pravé perly, které mají porézní povrch a jsou velmi křehké. Já osobně žádný prstýnek ani náhrdelník z přírodních perel nevlastním, ale kamarádka jeden má a jednotlivé perličky jen lehce otírá navlhčeným flanelovým hadříkem, aby se leskly.
S bižuterií je kříž
Různé retro korále, náramky a brože jsou fantastické doplňky, ale rychle zacházejí a černají. Potíž je v tom, že jsou často vyrobené z více materiálů od kovu přes plast nebo smalt až po dřevo. Proto jdu na bižu vždycky rychle a s čištěním se moc nemažu. Jednoduše do vlažné vody kápnu jar, šperk vymáchám a vyleštím kouzelnou „švédskou“ utěrkou.
Kečup vyzraje nad skvrnami
Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Pokud máte na stříbrných špercích černé skvrny, namočte je na 2–3 minuty do misky s kečupem a pak je opláchněte studenou vodou a vyleštěte suchou utěrkou. A staré šperky jsou opět jako nové. Zázrak? Ne, jenom kouzlo kečupu.
Na mosaz s magnetem
Nejdřív je totiž potřeba zjistit, jestli jde opravdu o mosaz. Pokus je snadný, přiložte magnet, a když nedrží, s největší pravděpodobností se skutečně jedná o mosaz. Na čištění existují speciální přípravky, ale zvládnete to i s těmi domácími. Skvěle funguje pasta vyrobená z citronové šťávy a jedlé sody, použít se prý dá i kečup.
Kůže, kožešiny, kabáty: vintage móda z babiččiny skříně
Pravé kožichy rozdělují společnost na dva nesmiřitelné tábory – jedni je milují, druzí nenávidí. Jisté ale je, že když už nějaký chlupatý model máme, musíme se o něj pořádně postarat, protože jinak vypelichá nebo si na něm smlsnou moli. A to nechceme.
Kabáty i kožichy potřebujou občas učesat
Pravá kožešina nesnáší vodu a čistí se spíš nasucho. To znamená vyklepat prach a vlas pročesat hustým hřebenem, aby byl nadýchaný a šel správným směrem. A protože kožichy jsou často těžké, neskladují se na ramínku, ale položené v prodyšném obalu, ve tmě a stálé teplotě.
Světlé semišky? Peklo!
Rukavice, peněženky, bundy, kabáty nebo mokasíny z kůže broušené na rubové straně (semiš, velur) jsou neskutečně přitažlivé pro špínu všeho druhu. Jenže jsou tak krásné! Tady se rozhodně vyplatí investovat do profi čisticí pěny a kvalitního kartáče. Mně se ohromně osvědčilo ošetření semiše impregnačním sprejem, který odpuzuje vodu a brání usazování prachu.
Křída na mastný flek
To je hned, omastek z klobásy vždycky neomylně zamíří přímo doprostřed světlé semišky. Odolejte pokušení rozšmrdlat flek namočeným kapesníkem, spíš zkuste sehnat křídu, sůl nebo jiný prášek a skvrnu rychle posypejte, aby se mastnota vsákla.
Kabelky a peněženky z tlusté kůže mají své kouzlo
Zvlášť ty z pevné hovězí kůže vydrží několik generací a snesou i drsnější zacházení. Mám je moc ráda. Omývám je docela obyčejně mokrým hadříkem zevnitř i zvenku, se skvrnami třeba od propisky si poradí nanohoubička. Plus znám jeden trik, který kožené doplňky udržuje v perfektní kondici – do rozprašovače dám trošku studené vody a pár kapek olivového oleje, protřepu, nastříkám na kůži a rozleštím měkkou látkou.
Kůže páchne?
Nedivte se, kůže je od přírody pórovitý materiál, který snadno nasává nejrůznější pachy (u vintage kožených a kožešinových, ale i textilních kousků typicky nezaměnitelný naftalín proti molům). Zápachu se dá zbavit pomocí speciálního prostředku z drogerie nebo můžete vyzkoušet mé babské rady:
- Dvě ponožky naplňte jedlou sodou a společně s kabelkou je uložte na pár dní do igelitového pytle.
- Do kapes a rukávů kožichu nastrkejte sáčky s kávou.
- Vintage oblečení postříkejte směsí vody s bílým octem a pak vyperte.
- Když nic nezabere, zkuste nejlepší přírodní deodoranty: čerstvý vzduch a slunce.
Léto nekončí
Doplňte svůj šatník i drahé polovičky o ležérní outfity v khaki, bílé a růžové.