Pěstování kávy máte v rodině, je to tak? Víte, kam až ta tradice sahá?
Bladimir Pacheco: Už to bude asi sedmdesát až osmdesát let. Dělali to moji rodiče, i jejich rodiče.
Nedovedu si vůbec představit, jak obtížné je s pěstováním začít.
BP: Není to zase tak složité. Pokud máte půdu a opravdovou chuť pracovat, jde to docela snadno. Není to jako s jinými rostlinami, třeba s čajem. Káva zvládne spoustu experimentování a zkoušení různých postupů pěstování, až nakonec přijdete na to, co vám bude nejlíp fungovat.
Káva, kterou pěstujete, je Arabica?
BP: Na své farmě mám spoustu odrůd. Všechno je to káva Arabica, ale my zkoušíme různé sazenice na různých místech tak, aby byla úroda co nejlepší. Z těchto všech se momentálně Národní asociace pěstitelů kávy snaží vyšlechtit co nejlepší možnou kávu, která se jmenuje Castillo a zažívá největší nárůst. Je to kombinace různých odrůd. Hodně se snažíme, ale zatím se nám nedaří ji vyšlechtit k dokonalosti. Nechce pořádně kořenit.
Jak poznáte, jestli bude výsledná káva z té které rostliny kvalitní?
BP: Podle toho, jak nahusto rostou kávové třešně. Dobrá odrůda je taková, na které rostou trsy plodů těsně vedle sebe. Pokud jsou mezi nimi velké mezery, nechceme ji, protože plodí méně.
A z hlediska výsledné chuti?
BP: Obecně řečeno, nejlepší káva je Arabica. O tom není sporu. Kdybych měl mluvit za sebe, tak ze všech odrůd, které pěstuji, mi nejvíc chutná Colombia. Té jsou ještě dvě odrůdy – s červeným a se žlutým zrnem. Lepší je ta červená, protože když začne pršet, tak z té žluté déšť všechno strhá ‒ zrno nedrží pořádně na větvi.
Jak vypadá jeden obyčejný den ve vašem životě, když tedy zrovna nejste na cestách?
BP: Tohle je pro mě poprvé. Než jsem se vydal na tuto cestu, nikdy jsem ani nejel lodí, natož abych letěl letadlem. U nás je to obvykle tak, že když se někdo dostane k penězům, tak přestane pracovat. To ale není můj případ. Já jsem sice už relativně zajištěný, ale protože svoji práci opravdu miluju, chodím každý den se svými námezdními pracovníky na plantáž a dělám to, co oni.
Čím začínáte den?
BP: Vstáváme ve čtyři ráno, rozděláme oheň a v pět máme hotovou termosku s kávou, což je věc, kterou v Kolumbii nemůžete vynechat. To je zkrátka náš každodenní zvyk. Kolem půl šesté nebo šesté všichni vyrážíme do práce. Pracujeme do dvanácti, pak máme hodinu pauzu a pak ještě děláme od jedné do čtyř. Takže celkem za den pracujeme osm nebo devět hodin. Stejný režim udržujeme v průběhu celého roku. Já sám jsem začínal jako námezdní dělník – pracoval jsem pro jednoho farmáře a postupně jsem si šetřil. Když jsem od něj odcházel, měl jsem stranou už 30 milionů pesos, takže jsem se mohl osamostatnit.
Ve svém družstvu pěstujete kávu specifickým způsobem za využití stínu. Můžete nám to trochu přiblížit?
BP: Dá se říct, že je to unikátní metoda, kterou používáme jen my. Spočívá v tom, že do kávových plantáží vysazujeme stromy, které poskytují kávovníkům všemožnou ochranu. Třeba i před kroupami. Protože když přijde krupobití, tak může kávové třešně srazit z keřů. Stromy rostlinu během doby jejího růstu chrání. Zastínění také slouží k pomalejšímu průběžnému zrání a je dobré i pro česače, kteří nemusí pracovat na sluneční výhni.
Než je káva kávou
Náročnost pěstování kávy pramení i z toho, že plody je nutné sbírat ručně, aby sběrači poznali zralost kávového plodu. Následně se suší a nechávají klíčit, což trvá 3–4 dny, ale může se to podpořit ponořením do vody. Z klíčku za 45–50 dní vyroste sazenice – růst lze urychlit dobrým vodním režimem. Vhodné podmínky pro sázení jsou v říjnu, a když jde sazenice do země ve správnou dobu, do prosince vyklíčí malá rostlinka. Ta zůstane až do února v pytli se zeminou a kompostem. V březnu, kdy začíná období dešťů, je nejlepší čas rostliny přesázet do půdy. Jsou-li všechny podmínky optimální, začne kávovník plodit už první rok. Po třech letech začne vydávat úrodu, kterou už má smysl sbírat, aby vyrovnala náklady na sběr i předchozí péči. Nejlepší úrodu vydává třetí až desátý rok.
Kdy jste se poprvé dozvěděl o Tchibo?
BP: Když k nám přijeli nákupčí kávy. Nikdo moc nevěděl, co to Tchibo ve skutečnosti znamená, takže když přijeli, ptali jsme se, jestli má to „Tchibo“ s sebou. Kdo je ten Tchibo? Je to člověk, zvíře? Nevěděli jsme.
A co organizace Fairtrade? Jak jste se obeznámil s ní?
BP: V našem družstvu to funguje tak, že když přijde nový zájemce, má celkem tři roky na to, aby dokázal, že svým pěstováním splňuje všechny normy. Ať už pro Fairtrade nebo třeba pro označení bio produkce. Družstvo prošlo také proměnou zaměření. Zpočátku jsme zkoušeli kromě kávy pěstovat taky ananas, což ale příliš nefungovalo. Teď zkoušíme cukrovou třtinu.
Lubomír Kadaně: Já to zkusím doplnit. Když se ptáme pěstitelů, jakým způsobem se o Fairtrade dozvěděli, většinou slyšíme odpověď: „My si to řekneme.“ Protože družstvo, které je fairtradové, je v něčem úspěšnější, dokáže rozvíjet komunitu a díky fairtradovému příplatku třeba stavět školy. A zvěsti samozřejmě putují – jiné družstvo to vidí a řekne si, že chce podobné výhody také, takže začne usilovat o to stát se naší součástí. O tato družstva se pak stará producentská organizace, která má pod sebou Latinskou Ameriku a Karibik. A ta poskytuje veškerou pomoc jak farmářům, kteří již součástí naší organizace jsou, tak i těm, kteří by se jí rádi stali. Provede je procesem, poskytne jim informace a dá jim veškerou podporu. Důležité je, že pěstitel musí být součástí nějakého družstva – to je naše podmínka. Aby se zajistilo demokratické rozdělení fairtradového příplatku.
Kolik dělá tenhle příplatek?
LK: Jeho výši stanovuje Fairtrade International. Liší se podle komodit, podle druhu kávy a většinou se odvíjí od objemu. Záleží i na odrůdách. Pokud se podívám například na specifickou odrůdu Arabica Organic Washed, což je případ tady družstva pana Bladimira, je minimální cena zhruba 1,4 dolaru za libru. A k tomu se počítá fairtradový příplatek a příplatek za bio pěstitelství. Fairtradový příplatek dělá 20 centů za libru a příplatek za bio produkci je 30 centů za libru. To je to, co dostanou navíc. Farmáři se pochopitelně snaží získat lepší cenu, než je ta minimální.
„Za fairtradový příplatek mohou družstevníci stavět komunikace, školy nebo třeba pořídit nové technické vybavení.“
Kam přesně tedy putuje fairtradový příplatek?
LK: Příplatek jde komunitě, družstvu, a oni sami rozhodnou, na co ho lze využít. Pro to jsou nastavená určitá pravidla – část by měla jít zpět do podpory pěstování, vedle toho je fairtradový příplatek možné použít velmi široce. V Keni se za to například staví studny, protože je tam méně zdrojů vody. Někde se dělají komunikace, jinde školy. Jinde si dokáží zaplatit agroinženýra, který jim pomůže s pěstováním svým dodáním nového know-how, dále se třeba hodně řeší boj se škůdci. Příplatek lze také využít na půjčky, které může družstvo poskytnout pěstitelům, aby překonali těžší období. Samozřejmě za mnohem výhodnějších podmínek než lichváři, kteří to dělali předtím – to byla dluhová past. Takže záleží na regionu a konkrétní situaci družstva.
První družstvo, ve kterém jste, pane Bladimire, pracoval, fairtradové nebylo. Jaký je v tom pro vás rozdíl, když jste teď v družstvu Seynekun, které fairtradové je?
BP: Styl hospodaření v předchozím družstvu byl úplně jiný. Koupil jsem farmu, kde rostly kávovníky, bylo tam pár budov, ale neměl jsem žádnou technologii na zpracování kávy. A ani žádné možnosti, jak si ji ze svých výdělků pořídit. V momentě, kdy jsem vstoupil do družstva Seynekun, se všechno změnilo. Družstvo usiluje o to, aby byl každý člen samostatným podnikatelem. Podporuje nás vším možným. Poskytne nám technologie a neustále nás vzdělává v nových způsobech pěstování a o nových odrůdách, abychom dosáhli co nejlepších výsledků. Z pouhé kávové plantáže, kde nic moc navíc nebylo, se mi díky družstvu podařilo vybudovat podnik, který je sám o sobě udržitelný.
LK: Důležitý faktor je také vyjednávací síla družstva, které dosáhne na lepší ceny, než by mohl jednotlivec. V Latinské Americe existují také tzv. coyotes, tedy kojoti, prostředníci a překupníci, kteří objíždějí farmy, a farmáře, kteří nejsou součástí žádného družstva, sdírají z kůže. Jednoduše zneužijí toho, že dotyčný farmář kolikrát nemá ani auto, aby mohl svoji produkci odvézt třeba padesát kilometrů někam do města na trh.
Fairtrade káva v Česku
Káva z férového obchodu se u nás etabluje stále víc. Ještě před třemi lety byl její podíl vůči konvenční kávě zhruba 3 %, dnes je to 4,2 %. Dnes již najdete kávu pěstovanou a prodávanou za spravedlivých a důstojných podmínek běžně na pultech supermarketů. Stačí se pořádně dívat.
Setkal jste se někdy přímo vy s podobným nátlakem?
BP: Já sám ne, ale podobně to chodí dodnes. Trh se chová podle vlastních pravidel. Jsou období, kdy se relativně daří a cena je dobrá, a jsou období, kdy je potřeba prodat za minimum, protože lepší cenu stejně nedostanete. Pokud se ptáte na zločinnost, v naší oblasti to nebezpečné není, v životě jsem neviděl, že by třeba někdo někoho zabil. Nebezpečné jsou oblasti, kde se obchoduje s drogami, narcos, ale ti jsou v pohraničí. Koku sice pěstujeme, každý má pár rostlin, ale je to jen pro naše tradiční použití.
LK: Myslet si, že je v celé Kolumbii vysoká kriminalita, je spíš náš stereotypní pohled. A ten funguje oboustranně. Bladimír mi vyprávěl, jak v Madridu potkal kamaráda na letišti a ten mu říkal zase moc pěkné věci o Čechách. Tam nejezdi, smrdí tam vzduch, jídlo je strašný – zahoď tu letenku. To je ta popkultura zase z druhé strany.
Letenku jste ale nezahodil a přiletěl jste. Jaký máte z Prahy dojem teď?
BP: Měl jsem spoustu odstrašujících zpráv o tom, kam jedu. V kolumbijském zpravodajství se stále mluví o válce na Ukrajině proti Rusku, takže všichni kolem mě měli pocit, že jedu někam do válečné zóny. Do toho jsem potkal toho známého, který mi říkal, abych si cestu rozmyslel, protože tam padají bomby. První, na co jsem se zeptal, když jsem přiletěl do Prahy, bylo, jak daleko je ta Ukrajina. Když jsem to zjistil, zase jsem se uklidnil. V porovnání s Kolumbií mě u vás překvapilo, že tu člověk nevidí nikde žádnou policii. U nás je také víc motorek než lidí, zato tady skoro žádná.
Jak se fairtradová káva dostává do Tchibo?
LK: Většinou to funguje tak, že velcí prostředníci berou na nákup zástupce z velkých firem a všichni společně objíždí družstva a farmy. Káva se vybírá na míru, protože se každý rok jinak urodí. Nákupčí z Tchibo nám třeba minulý rok říkal, že udržet stálou kvalitu je vlastně těžké a složité. V Tchibo máte nějakou značku – například Barista – ale káva se urodí každý rok jinak. Takže se musí upražit a namíchat tak, aby ta výsledná chuť byla vždycky stejná. A to je velká alchymie. Podobně jako s vínem. Chcete zachovat určitou chuť a domícháváte různé odrůdy tak, aby byla chuť stejná jako na začátku – přesně taková, na jakou jsou lidé zvyklí.
Když se vrátíme k pěstování kávy, kolik lidí u vás na plantáži přes rok zaměstnáváte?
BP: Osm lidí celou sezónu. Jakmile se skončí s kávou, zase se sklízí cukrová třtina, takže je tu práce vždycky. Na mojí farmě pěstujeme kávu na sedmi hektarech a cukrovou třtinu na pěti. Letos jsme vypěstovali deset tun kávy a úrodu prodáme všechnu najednou. Třtina se naproti tomu dá sklízet průběžně, takže z ní máme příjem každý měsíc a z něj platím dělníky.
„S kávou je to jako s vínem. Chcete zachovat určitou chuť a domícháváte různé odrůdy, aby byla přesně taková, na jakou jsou lidé zvyklí.“
Dopadá na vás také nějakým způsobem změna klimatu?
BP: Cítíme to. Klima se opravdu mění. Počasí je podivné. Letos v podstatě celý rok pršelo, což znamená, že celý rok byla zima. Pršelo od deseti hodin ráno, celý den. Na kávě je to samozřejmě znát, protože nezraje. Běžně bychom ji sklízeli čtyřikrát do roka a sběrač by nasbíral sedm až deset košů denně. Letos to byly v průměru tři koše. My s přírodou spolupracujeme – nezamořujeme ji chemikáliemi, nekácíme stromy podél řek, nezabíjíme zvířata. I naše okolí si toho všímá. Pokud bude změna pokračovat tímto způsobem, je možné, že nebude možné kávu pěstovat dál. Za normálních okolností jsou kávovníky obalené listím. V lednu by mělo začít léto, ale upřímně nevíme, jestli to tak skutečně bude. Pokud by přišlo hodně horké léto, tak všechno listí opadá – bez něj ale plody nedozrají.
Umíte si představit, co byste dělal, kdyby kávu už nebylo možné pěstovat?
BP: Pokud nevyšlechtím nějakou odolnější odrůdu, která vydrží a přežije, tak se to samozřejmě může stát. Problém je hlavně v terénu. Na kávových plantážích, kde je momentálně kávovník, nasázet jen tak z gruntu něco jiného jednoduše nejde. Už teď i v rámci pěstování kávy máme v družstvu tendenci kupovat pozemky, které jsou rovnější, protože na rovině se pracuje lépe než ve svahu. Třtinu nebo kakaovník do prudkých svahů sázet nejde.
U nás se často stává, že mladí odcházejí ze zemědělských oblastí do měst. Děje se to i u vás?
BP: Ani moc ne.
Čím to podle vás je? Výchovou, nebo tradicí?
BP: Sem tam k nějakým odchodům samozřejmě dojde a občas se to stane i u nás v horách. Studenti odcházejí na univerzitu do Bogoty, nebo odcestují ze země díky stipendiu. Ale na to potřebují jednak vynikající schopnosti a jednak strýčka na správném místě. To se ale našemu etniku moc nestává. Od nás moc lidí odejít nemůže, protože nemá jak. Pojí se to i s chudobou – existuje spousta takových, co se nasnídají a nevědí, co a jestli vůbec budou obědvat. Když děti odcházejí z domova, samozřejmě se rodiče bojí, že přijdou o svou původní kulturu. Ale většinou se to nestává. Já třeba můžu říct, že mě chození do školy moc nechytlo, takže jsem odchodil pět tříd a dál jsem nepokračoval. O těch, co studovali dál, jsem si myslel, že jsou lenoši, protože nechtějí pracovat. To jsem si myslel až do doby před čtyřmi lety, kdy mě lis na cukrovou třtinu připravil o tři prsty. Tam jsem si uvědomil, že pro své děti chci, aby nemuseli v životě tak tvrdě dřít. Nikomu bych to nepřál, ale ta zkušenost pro mě byla velice cenná.
Tchibo i nadále jedničkou v prodeji fairtradové kávy
Organizace Fairtrade Česko a Slovensko publikovala výsledky prodejů výrobků s touto certifikací za loňský rok. V České republice se prodalo v meziročním srovnání o 37 % více fairtradové kávy, konkrétně 1326 tun, což odpovídá zhruba 151 milionům šálků espressa. Obrovský podíl na tomto nárůstu má Tchibo, které je i nadále největším prodejcem kávy s certifikací Fairtrade v České republice, aktuálně s 65 % tržním podílem.
Spolu s rostoucími prodeji tak každoročně stoupá i fairtradový příplatek, jímž společnost Tchibo přispívá pěstitelům kávy. Jeho výše vloni přesáhla 8 miliónů korun. Tento příplatek nad rámec výkupní ceny využívají pěstitelské komunity pro svůj rozvoj (zdravotnictví, školství, infrastruktura), zvyšování kvality pěstované kávy a stále častěji také na boj s dopady klimatické změny. Děkujeme, že s fairtradovou kávou Tchibo pomáháte zlepšovat životní podmínky farmářů a jejich rodin.
Udržitelnost v Tchibo
Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.
