Poslední dva roky byly pro mnoho párů náročné. Co nyní páry řeší, s čím se setkáváte?
Martin: Shrnu to, co dnes zřejmě vidí každý trochu pozorný pozorovatel. Jak se změnily okolnosti, byly páry přinucené trávit spolu mnohem víc času, který měly dříve rozplánovaný úplně jinak. Ani my s Janou nejsme výjimka. A mám dojem, že se ukázalo, že řada lidí spolu čas trávit neumí, a to přesto, že se považují za pár. Když spolu skutečně zůstanou doma, aniž by měli možnost odejít za svými běžnými aktivitami mimo vztah, neumí si s tím najednou poradit. Některé páry to prožívaly těžce. Objevily se u nich různé negativní pocity, jako třeba nejistota, ale i nuda. Přirovnal bych to k situaci, kdy se vypouští rybník. Postupně začne vykukovat všechno, co bylo zatím skryté pod klidnou hladinou, všechny naplaveniny, všechno, co se třeba i roky nepročišťovalo.
Jana: Mluví se o tom, že co bylo ve vztazích narušené už před covidem, to se dorazilo a páry se rozešly, zatímco to, co bylo pevné a zdravé, se utužilo. Na příkladu konkrétních párů však můžu říct, že to není úplně pravda. Páry, které už před covidem řešily typické trable – jsou spolu už dlouho, mají dům, děti, psy, manželka nebo manžel si našli někoho jiného a teď zvažují, zda spolu zůstat –, najednou všechno ustály a covidová krize je naopak zase spojila. Jsme běžně zvyklí, že je všechno dostupné, máme spoustu možností, máme kam utéct, když chceme (ke koníčkům, cestování…), nemusíme na nic čekat a nechce se nám nic řešit. Někdy přitom zapomínáme, že vztah je práce a vyžaduje péči. Vlastně mi připadá, že udržet si hezký vztah je paradoxně těžší v době, kdy je hladina klidná a útočí na nás spousta lákadel. Proto pak krize, v níž lidé cítí ohrožení a nejistotu, musí si přeskládat hodnoty a jsou pokornější vůči tomu, co mají, zafungovala pro spoustu párů jako pojítko.
Zároveň celá situace, jak vychází i z výzkumů, více dopadla na ženy. Na ně u nás, statisticky, stále připadá větší díl péče o domácnost i o děti. Jak si doma vykomunikovat, aby se péče o rodinu férově rozdělila?
Jana: Je vlastně trochu smutné, že si vůbec musíme klást otázku, jak to udělat, aby to bylo fér. V ideálním případě by mělo být automatické, že když se změní situace a tím se promění i systém, jak rodina funguje, partneři se přizpůsobí a o to, co je potřeba udělat, se podělí. A pro spoustu mužů už je to také běžné. Muž, který nemá svou ženu rád, bude jí také nerad pomáhat. Když má tedy jeden v páru na starosti všechno a druhý minimum věcí, je to otázka základní desky vztahu. Proto nepomůže stále si říkat o pomoc. Spíš je na místě prozkoumat, zda je ve vztahu dost lásky.
Martin: Mluvili jsme o tom, že vztah je práce. Upřesním to: vztah je spolupráce, a to v dobrých i zlých časech. Způsob, jak rodina funguje, se neaktualizuje sám jako třeba chytrý telefon. Je potřeba si čas od času udělat revizi toho, v čem doma žijeme a co je potřeba zařídit, aby se nám žilo pořád stejně dobře. Jestli to má fungovat, musí něco investovat každý. A pokud jsme navíc třeba v nestandardní situaci, jako poslední dva roky, je třeba si velmi prakticky říct, jak to teď uděláme. Klidně si společně sepsat kroky a úkoly nebo si je zanést do kalendáře. Podstatné je nezapomenout při tom ani na společné pěkné chvíle, neřešit jen to, kdo vynese koš, kdo vyluxuje a kolikrát týdně budeme utírat prach.
Jak tedy navzájem v páru mluvit o svých potřebách?
Jana: Často slyšíme: Když nejsi s něčím spokojená, tak mu to řekni! Musíte si to vyříkat! Jenže si uvědomte, že komunikovat v páru často moc neumíme, takže už samotná komunikace bývá největší úskalí, jak druhému sdělit vlastní potřeby. Lidé nevědí, jak o svých potřebách mluvit, aby z toho nebyla jen rozbuška. Vlastně platí, že si navzájem spíš nerozumíme, než rozumíme a naše komunikace je neustálé mapování prostoru, který je mezi námi a druhými lidmi. Na každého také platí něco jiného. Někomu stačí jasná prosba, ať vyluxuje, jiný to pak na just neudělá. Univerzální rady nejsou moc platné, každý pár musí zjistit, jaká komunikace u něj funguje a jak si říci o pomoc tak, aby druhý prosbu opravdu slyšel. Platí zároveň obecnější komunikační pravidla: především žádné výčitky a žádné poměřování toho, co kdo kdy pro rodinu udělal nebo neudělal.
Martin se šel postarat o vaši malou dcerku, kterou náš rozhovor moc nenadchl, tak další otázka je pro vás, Jano. Domluvit se, kdo bude zrovna vařit, uklízet a učit se s dětmi, je jedna věc, není to ale všechno. Co dělat pro vztah jako takový, jakým způsobem o něj pečovat, aby se nerozplynul v praktických záležitostech a v rutině?
Jana: Lidé to neradi slyší, ale o vztah je třeba pečovat vědomě a i vztahové, intimní věci si plánovat. Minimálně v krizovějším období, jako třeba teď kolem covidu, to často ani jinak nejde. Chcete do budoucna vztah udržet? Pokud ano, neriskujte, že o něj přijdete, protože budete jen stroje na péči o domácnost, na výchovu, na peníze… Pokud se vztahu nebudete věnovat, rozpadne se. A základem každého vztahu je být spolu, udělat si na sebe čas. Vztah rodičů je pak to, co dělá rodinu rodinou. Hodně lidí s dětmi ztroskotá například na tom, že spolu partneři nechodí večer spát. Jeden usne u dětí, když je uspává, druhý na něj čeká a vytuhne mezitím u televize. Je bezvadné dělat spoustu věcí pro děti, jenže i pro ně je základem hezký vztah mámy a táty, to si z rodiny odnesou. Vztah by měl mít přednost, i když je to v dnešní době, hodně orientované na děti, kacířská myšlenka. Starat se o vztah je stejně nezbytné jako čistit si zuby. Každý vztah přitom zase potřebuje něco jiného – někdo si potřebuje víc povídat, někdo víc objetí, my třeba chodíme po horách.
Mluvíme-li o covidové době jako o krizi, jak ji můžeme naopak zúročit, co dobrého si z ní pro vztah odnést?
Jana: Uvědomme si, že přiměřená a krátkodobá frustrace je pro člověka už od dětství důležitá součást jeho vývoje. Krize nás někam posouvá a to je pozitivní. Není od věci si i takové období nějak zaznamenávat, reflektovat ho – fotit se, natáčet si videa…
Děláte to?
Martin: Děláme. Máme složku, která se jmenuje Pandemické výstupy na Ještěd. Točíme i videa, ať už sami, nebo s dětmi.
Co dělat ve chvíli, kdy vidím, že u druhého člověka v páru už nejde jen o běžnou frustraci, ale začne mít vážnější psychické potíže? Protože i těch mezi lidmi bohužel přibývá.
Martin: Je určitě potřeba vyhledat odbornou pomoc.
Jana: A to včas. Páry, které řeší vztahové problémy, chodí do poradny často až v terminálním stádiu vztahu, kdy už se nedá zachránit. Přitom by se dalo něco dělat, kdyby přišly na jedno nebo dvě sezení včas. Stejně tak když mám jakýkoliv psychický problém nebo vidím, že se s ním potýká můj blízký, je vždy lepší vyhledat odbornou pomoc včas. Platí to i u dětí, u nichž také narůstají psychické potíže, poruchy příjmu potravy, sebevraždy. Klíčové je nenechat potíže rozjet.
Spousta lidí řešila i opačnou situaci – neuvízli se svými blízkými doma, ale naopak je spoustu týdnů i měsíců kvůli nejrůznějším restrikcím neviděli. Máte nějaké doporučení týkající se péče o vztah pro ty, kteří žijí ve vztahu na dálku?
Jana: Vztahy na dálku jsou speciální v jakékoliv době. Kdo takový vztah zvládá, je výjimečný. Vztah na dálku je náročný na kreativitu, s níž je potřeba si zprostředkovat blízkost, když se sebe navzájem nemůžeme dotýkat.
Martin: Napadlo mě, že kdybychom se s Janou nemohli setkat, mohli bychom si posílat onošená trička, navoněná naším oblíbeným parfémem. Oxytocin, tak zvaný hormon lásky, ale hlavně sdílení a intimity, se prostě nevytváří přes Zoom. Je potřeba si uvědomit, jaké jsou reálné možnosti a jak dobu odloučení konkrétně a prakticky překlenout. Je fajn se bavit o tom, co bude, až se situace zase změní, na co se těšíme. A taky vzpomínat. Štěstí má totiž tři stavy: těšení se, prožívání a vzpomínání.
Jana: Lidé toho zvládnou hodně, ale musí v tom vidět smysl. Vidina smyslu nás pohání dopředu. Platí to i pro vztahy, ať už je zrovna prožíváme na dálku, nebo ne. A dodala bych, že pro každý vztah je také velmi důležitý humor – každý pár má svůj humor, často hodně specifický.
Pokud někdo dojde k tomu, že jediné řešení je opravdu rozchod nebo rozvod, jak jím projít důstojně a nepoškodit sebe ani děti?
Martin: Podobně jako si sundáváme z kůže náplast, tedy rychle. Rozvod není o výhře, pár a rodina už prohrály. Člověk po rozchodu získá svobodu a možnost začít znovu. I proto by se měl snažit mít rozchod nebo rozvod co nejdříve za sebou.
Jana: A to platí v jakékoliv době. I když teď, v době covidu, měli lidé kvůli obecně většímu napětí také větší tendenci ztrácet při rozchodech slušnost a důstojnost. Rozvody jsou během covidu drsnější, lidé jsou schopní být na sebe hodně zlí. Moje rada zní, aby mysleli na to, co si o svém dnešním chování budou myslet v budoucnu, až aktuální situace pomine a až se na sebe budou dívat zpátky. Doporučuji nehádat se před dětmi a při rozchodu oddělit, co je partnerská a co rodičovská záležitost. Pokud domluva vázne, je možné požádat i mediátora, aby s komunikací pomohl. Uvědomte si, že i vztah, který skončil, měl smysl.
Vedle toho, že spolu manželé Jana Černá Tomanová a Martin Černý vychovávají dceru Ellu, založili projekt Vztahosféra. V něm se zaměřují na podporu párů a rozvoj vztahů. Jana je psycholožka a psychoterapeutka, Martin, vzděláním inženýr, má za sebou kromě psychoterapeutického výcviku také dlouholetou manažerskou praxi a zkušenosti s vedením týmů.
Využijte akci 2+1 balení kávy zdarma
Vychutnejte si svou oblíbenou kávu ještě výhodněji. Ke dvěma balením zrnkové, mleté i instantní kávy všem držitelům TchiboCard přibalíme jedno další zdarma.
