Bohužel lidská hlava je mnohdy děravá a dnes v dospělosti si už také vzpomenu jen na pár kvítků z našich procházek. Přitom stačí tak málo, abyste si dětské znalosti nesli životem – herbář!
Herbář je šikovná věc
Byť původně byly herbáře pojímány jako knihy léčivých rostlin (herba znamená latinsky bylina), dnes jsou chápány jako knihy sušených rostlin.
Takovou kytičku či listy usušíte, vlepíte na papír a můžete si tak kdykoli připomenout nejen výlety do přírody, ale i oprášit své vědomosti. Co sebraná květinka či list, to jedna papírová stránka. Aby výroba herbáře spolu s vámi bavila i ty nejmenší v rodině, chce to trochu radosti z výletů i tvoření.
Nerozčilujte se proto, pokud při výrobě nějakou rostlinku robátka přetrhnou, ulomí usušený květ či ji jinak poničí. Výroba má být radostí zejména pro ně. Pokud by vaše perfekcionistické já přece jen trpělo, mějte vždy náhradní rostlinku do zásoby. A věřte, že ani vašim dětem se během jejich studií herbář rozhodně neztratí.
Připravit a jdeme na to!
Než začnete zakládat svůj první herbář, je důležité si dopředu ujasnit pár věcí.
Asi nejdůležitější otázkou je, v jakém bude formátu (zdali A3 či A4) a jak jej budete zakládat. My s dětmi zvolili velikost A4, je to pro nás praktičtější, protože jednotlivé stránky, tedy tzv. herbářové listy, vkládáme do košilek a následně do šanonu. Při prohlížení se pak tolik neničí. Můžete ale samozřejmě použít i páskové desky. Ty se hodí pro větší formát listů.
Také je důležité se rozhodnout, zda budete zakládat rostliny i s kořínky (pro budoucí školní využití je to určitě vhodnější) a jak budou vypadat vaše popisky. My máme předtištěnou tabulku, do níž děti jen zapíšou informace a kterou lepíme do dolního rohu.
Štítek do herbáře
Stáhněte a vytiskněte si štítek, který jsme pro vás připravili. Budete mít o práci méně.
Rovněž je dobré popřemýšlet, jak herbář chcete řadit, zda podle názvu rostlin (tedy abecedy), čeledí, či zda budete mít oddělená témata sběru.
Rozdělení kategorií
Jednotlivé herbářové kategorie si oddělte barevným papírem. Na něj si pro větší přehlednost můžete i sepsat seznam rostlin, které v dané kategorii najdete.
Vyrážíme sbírat
Udělejte si ze sbírání radost. Jestli nejste školou povinní a nemáte žádné specifické školní zadání (jednoletky, dvouletky, byliny a podobně, kdy musíte hlídat i čas sběru, pojměte sbírání jako hru.
Vyrazte s dětmi na procházku a dejte si jako první téma třeba barvy kytiček (ideální pro menší děti). S předškoláky a mladšími školáky téma rozšiřte například na ty, které nám v roce 2020 udělaly radost, letní louka, podzim, stromy a keře z našich výletů, rostliny z cest nebo měst, volání lesa apod.
Starší děti už by mohly u sbírání zapojit více znalostí, zkušeností a přemýšlení a mohou dostat za úkol sbírat modelové druhy, tudíž třeba typické zástupce, běžné zástupce, užitkové rostliny, druhy typické pro určitou oblast a tak dále.
Téma sběru bychom měli, dále je potřeba se vybavit na sběr samotný. Velmi důležité je mít s sebou igelitové pytlíky či tašky (podle velikosti rostlin), protože od chvíle utržení by měla do doby lisování uběhnout co nejkratší časová vzdálenost, rostliny vám totiž nesmí nikdy zvadnout. Mohly by jim odpadnout lístečky, a to není ideální.
S sebou byste také měli mít přibalen vhodný nástroj na vyndání rostlinky, abyste co nejméně porušili její okolí, případně pokud nesbíráte rostliny s kořínky, tak i nůžky.
Sbíráme především rostliny v době květu. Proto si hlídejte, kdy je budete sbírat. Některé můžete utrhnout jen o letních prázdninách, jiné na podzim.
Tip pro zkušené sběratele
Pro zkušenější sběratele s vymazlenými herbáři – sbírejte rostliny nejen v době květu, ale také zjara, kdy začínají růst, a je tudíž krásně vidět rozložení listů.
Než rostlinku ustřihnete
Stříhání rostlinek má několik pravidel. Určíme si rostlinku. Pokud se jedná o jedinou v daném místě, zkusíme se porozhlédnout, zdali jich neroste někde ve větší skupině více.
Ale pozor! Nikdy nesbírejte rostliny v přírodních rezervacích a památkách. Chuť si nechte zajít také v okrasných parcích a zahradách a nepřelézejte plot k sousedům. :-) Vyvarovat byste se měli také rostlin jedovatých a chráněných.
Když si nejste jisti…
Pokud si nejste jisti, které rostliny jsou jedovaté, nebo chráněné, nakoukněte do atlasu rostlin nebo na stránky Ministerstva životního prostředí.
Přírodu neničíme. Sbíráme opravdu rostliny jen pro potřeby herbáře, byť je vhodné si vzít vždy o trochu rostlinek navíc pro případ, že by se nepovedlo sušení či se nám cestou poničily.
Samotný sběr rostlin
Rostlinku opatrně vyjměte z hlíny. Od hlíny ji oprašte, ale pozor, nesmíte u toho poničit kořenový systém. Takže hlínu oklepávejte velmi opatrně. Vložte ji do připraveného pytlíku.
Zapište si, kde jste květinu sebrali. Lokalizace je důležitá nejen pro její zapsání do štítku v herbářovém listu, ale i pro případný opakovaný sběr. Lokalizaci provádějte vždy pomocí směru a vzdálenosti od neměnného pevného bodu (např. kostel, nádraží), protože informace „v lese u Nové vsi“ vám v budoucnu nalezení opětovné cesty příliš neulehčí.
Pokud nám nejde vyndat kořen, což se mimochodem stává velmi často, nebo se nám nepovede usušit některé části, jednoduše si je později do herbáře domalujeme. Pomáhá k tomu atlast rostlin – většina z nich zachycuje právě i kořínky. Pokud je herbář určen ke studiu, můžete dolepit přímo obrázek z atlasu, který většinou dobře zobrazuje například i žilnatinu listů.
Jak správně rostliny sušit?
Cílem sušicí fáze je, aby rostlinky byly placaté a samozřejmě vysušené. Můžete využít lis na rostliny, nebo těžké knihy.
Vezměte savý papír (vhodné jsou noviny) a osušené květinky opatrně na papír rozprostřete tak, aby byly vidět všechny jejich části, nepřekrývaly se, nikde nevykukovaly ze sušicího papíru, a další vrstvou je zaklopte. Následně vše pořádně zatižte. K tomu můžete použít buď lis na rostliny, nebo hromadu knih. Dokonce existují rychloverze – lisy do mikrovlnné trouby, ale nemám s tím příliš zkušeností.
Pozor na vlhkost
Během sušení občas savý papír vyměňte, protože pokud byla rostlina příliš vlhká, mohla by při sušení začít plesnivět. Hodí se také použít minimálně dvě vrstvy papíru. To pomáhá s lepším odvodem vlhka.
Sušte na teplém místě. Délka sušení závisí na tom, o jaké rostliny se jedná. U bylin je to 5 až 10 dnů, ale třeba dužnaté potřebují sušit déle. Jedná se třeba o pampelišku či hluchavku.
A můžeme lepit a zakládat!
Ve chvíli, kdy máme kytičky konečně usušené, začíná nejradostnější část. Můžeme je lepit a zakládat.
Je dobré používat papír s vyšší gramáží (např. čtvrtky), aby se vám herbář nelámal a neničil. Květiny lepte ideálně malými kousky průhledné lepicí pásky. Pravděpodobně by šlo použít i lepidlo, ale stránky jsou pak celé upatlané a ne vždy to nakonec vypadá vzhledně. Nám se proto více osvědčila právě lepenka.
Tip pro malé sběratele
Pro úplně malé děti lze herbářové listy i zalaminovat, mohou si je pak bezstarostně prohlížet.
Kytičku si vhodně naaranžujte a přilepte. Když se rostlina nevejde na jednu stranu, rozložte ji na více stran. Pokud je vysoká, můžete ji „zlomit“ v půlce a ohnout směrem dolů, příp. do tvaru písmene M. Jestliže vám nějaká část chybí, buď ji domalujte, nebo vlepte příslušnou fotografii. Na závěr do dolního rohu vlepte vyplněný štítek či informace jednoduše napište.
A herbářový list je hotový. Stačí dát do košilky, najít správné místo v herbářovém šanonu a těšit se ze své práce.
