Samozřejmě, všechno má své klady a zápory. A abychom se o nich dověděli víc, spojili jsme se s předním neurologem u nás, panem doktorem Martinem Janem Stránským, který učí na Yaleské a Karlově univerzitě a dlouhodobě se věnuje následkům moderních technologií na mozek.
Jak funguje mozek při práci s textem
Děti si umí vymyslet mnoho argumentů, proč se musí učit z počítače. Všechno tam najdou, mají vše pohromadě, jsou na něj zvyklé a tak dále. Zkrátka se jim jen těžko argumentuje, proč by se nemohly učit z počítače. Jenže MUDr. Martin Jan Stránský upozorňuje i na stinné stránky takového učení z počítače a tabletu.
Podle empirických důkazů je prokázáno, že děti, které čtou z počítače, si pamatují o 33 procent méně informací než děti, které čtou stejný text z papíru. Doktor Stránský pro to má jednoduché vysvětlení: „Učebnice je vizuální vzor a ten si lépe zapamatujeme, když ho držíme v ruce. Většina z nás má dominantní pravou ruku, kterou ovládá levá hemisféra mozku. Plus centrum řeči a procesování psané řeči je také v levém mozku. Zde tedy dochází víceméně k posílení a propojení vícero neurologických tras a hlubšímu zakódování informací.“
Důležitost fotografické paměti
„Druhým důvodem je, že co je v knížce, to je zarámované. To pomáhá fotografické paměti. Ve stresové situaci si vybavíte místo, kde se potřebná věta nacházela, a poskládáte si ji. Toto u počítače nefunguje, protože na počítači scrollujete a ztrácíte orientaci. Třetí důvod není neurologický, ale spíše optický. Toto vám potvrdí každý očař. Obrazovka unavuje a písmena se z ní hůře čtou. Musíte více mnout oči a měnit si velikost písma,“ dodává doktor Stránský.
I děti na notebooku prokastrinují
Poslední důvod pak je dle odborníků nepřímý. „Je spojen se samotným používáním počítače. Podle statistik víme, že 75 % dětí využívá počítač k něčemu jinému, než během hodiny má. Všechny tyto důvody přiměly Americkou akademii pro pediatrii a další mezinárodní organizace doporučit zákaz počítačů na základních školách. S výjimkou výuky počítačové technologie,“ vysvětluje dále pan Stránský.
Jak je to s psaním?
Druhou palčivou otázkou je, zda je opravdu efektivnější zapisovat si poznámky do počítače než do sešitu. Na mnoha středních školách je už normální, že většina třídy si zapisuje do počítače. Dokonce jsou i případy, kdy si nezapisují vůbec a po hodině jsou poznámky ke stažení přímo od učitele.
Jak se na to ale dívá věda? „Ruční zapisování je velmi důležité, protože si u něj opakujeme, co slyšíme. Mnoho lidí si opakuje vnitřním hlasem nebo šeptem a zároveň u toho píše. Zároveň při psaní vlastně malujeme a využíváme opět více neurálních tras. Naopak při ťukání do klávesnice neprovádíme specifický pohyb. Nemalujeme a neděláme žádnou lateralizaci mozkových funkcí. Místo dvou neurálních cest využíváte pouze jednu. Pouze transformujeme informace přes technologické medium,“ vysvětluje dále Stránský.
„A k tomu bych dodal zajímavost, že podtrhávání poznámek je nadbytečný úkon, který paměti vůbec nepomáhá. Pouze podporuje krátkodobou paměť, která při učení není důležitá,“ dodává.
Není třeba počítače zcela zavrhovat
Zatím to vypadá na skoro samá negativa, ale věřte, že i zde platí staré úsloví o zlaté střední cestě. Doktor Stránský především vyzdvihuje jejich schopnost rychle dohledat různé druhy dat: „Bezespornou výhodou počítačů je, že získáte mnoho faktů. Ale musíme si uvědomit, že fakta jsou nástroj. A ten musíte umět používat. Ale jak se vlastně používá? Musíte si je dát do souvislostí, které vám následně vylepší život. Ale naopak, co znamená lepší život? Znamená to, že jste někde rychleji, nebo že umíte řešit problémy? A ty problémy téměř vždy souvisí s mezilidskou komunikací. A zde jsme čelně narazili do zdi. Technologie vás totiž neučí vůbec nic o lidské komunikaci. Ona ji naopak odbourává.“
Naráží tím například na systém školní výchovy v Dánsku, kde už v některých okresech výuku na počítačích téměř zcela odbourali. Na některých tamních školách se tak klasicky učí jen z učebnic a k elektronickým přístrojům se sahá až při velmi specifických činnostech.
„Zjistili tam, že děti přemýšlejí lépe, když vedou výuku klasickým způsobem a používají počítač pouze v cílově monitorovaných situacích, při kterých mají vyřešit problematiku během diskuse mezi sebou. V tomto případě mohou být online a udělat si rešerši na určitou problematiku. Abych to shrnul, tak výuka je o tom, aby se něco naučily. Ne aby věděly, kde co najít,“ dodává na závěr doktor Stránský.
