Plánování dovolené může být příjemnou předehrou, máte-li menší dítě. Stačí se s manželem domluvit, kam chcete jet, co chcete zažít, aby to bavilo a těšilo i vaši ratolest s ohledem na její věk. Pokud jste ale rodičem dítěte v pubertálním věku, čeká vás mnohem složitější zvažování, jak dovolenou pojmout a některé z vás mohou napadat různé obavy a scénáře:
- „Co když z dovolené nebudeme nic mít? Jestli tam Adélu budou popadat ty její nálady a bude stejně jen viset na mobilu?!“
- „Já to nechápu, Petr byl vždycky tak milý kluk a na každý výlet s námi se tolik těšil! A teď? Jako bych ho ani nepoznávala. Nejenže si zvykám na změny jeho vzhledu, navíc mi stále častěji odsekává, nebo se mnou nemluví vůbec…Bude to s ním během dovolené lepší?“
- „Nejsme špatní rodiče, když s námi Adéla už nechce nikam jezdit a trávit s námi čas? Skoro jako by se za nás styděla… Ale copak ji můžeme nechat doma samotnou?“
Jestli vás napadají takové věty, doporučuji se na dovolenou s vaším puberťákem předem připravit. Prvním krokem, který vám to umožní, je pokusit se porozumět, co a proč se s ním v období puberty děje, abyste věděli, jak se co nejlépe postavit k této důležité životní etapě. Nové poznatky pak můžete využít nejen v čase společné dovolené, ale i v každodenním životě s vaším milovaným puberťákem. Věřím, že se vám díky tomu podaří zažít spolu na dovolené příjemný čas, anebo naopak, že se letos společné dovolené s ním vzdáte, aniž budete mít špatné pocity, a najdete mu vhodný prostor pro alternativní program. Uvidíte sami po přečtení článku.
Co se to s tím naším dítětem děje?
Od většiny rodičů, kteří již zažili pubertu svého dítěte, slýchám, že tahle fáze života je doslova výzva pro všechny zúčastněné.
Dosavadní dítko vzhlížející ke svým rodičům se z ničeho nic fyzicky začne proměňovat v dospělého. Navíc k vám už nevzhlíží, někdy je drzý, jindy konfrontační, pak zas náladový, anebo se od vás tiše vzdaluje do svého pokoje s mobilem v ruce. Také můžete vnímat, že má váš potomek tendenci stahovat se do sebe a velmi potřebuje své soukromí (např. zavřený pokoj). Chce se sám rozhodovat, svobodně realizovat svá přání a věnovat se svým zájmům.
Toto období je pro vás velmi náročné, pro dítě je však ještě náročnější… Jeho svět je najednou vzhůru nohama a velmi vás potřebuje, aby mohlo touto bouřlivou životní etapou projít zdravě a bezpečně. Nemusíte se obávat, že je něco špatně, obviňovat sebe nebo druhé ze selhání, jde o přirozený přerod dítěte v dospělého. Skrze pochopení toho, co se v pubertě s dítětem děje, bude snazší život žít a nikoli jej muset „jen přežít“.
Čas připravit se na „odlet z hnízda“
Když se rodičům snažím vysvětlit situaci, říkám, že období puberty je zásadní a přelomovou etapou. Vede k postupné separaci dítěte od rodičů. Jejím smyslem a cílem je dokázat vystoupit z dětské role a stát se samostatným a zodpovědným dospělým, vybaveným do svého individuálníhoživota.
Paradoxně vše, co je v pubertě pro rodiče nejtěžší (drzé komentáře, kritičnost, prosazování vlastních názorů stůj co stůj, odmítání rodičů a jejich autority apod.), podle mých zkušeností oběma stranám v oddělování se od sebe a v získávání samostatnosti pomáhá. Cílem samozřejmě není zpřetrhání vzájemných vazeb, ale proměna a vyrovnávání vztahu do roviny, která je více partnerské. Důležité je, aby dítě od rodičů odcházelo „nasycené“ pocitem bezpečí, lásky, se zážitkem zdravých rodinných vztahů a s adekvátní důvěrou v lidi a ve svět okolo.
Zdají se vám jako drsňáci? Omyl! Pod slupkou jsou křehcí
V hlavě a těle dospívajícího probíhají náročné a bouřlivé změny, bez kterých vývoj není možný. Jistě jste si všimli, že puberta je časem velkých fyziologických změn.
Tělu i mozku vládnou hormony, i v rovině nervové soustavy probíhají bouřlivě změny. Z toho vyplývá emoční labilita dítěte a proměnlivost jeho nálad. Rozšiřuje se také jeho zájem o opačné pohlaví, dospívající zkouší navazovat první partnerské vztahy, zkoumá sexualitu a má první zamilovanézážitky.
Dospívající sice navenek působí „drsně“ a „odvážně“, ale pod povrchem jsou křehcí: teprve hledají sebe samotné, svou hodnotu a identitu, jejich sebevědomí a sebepojetí kolísá. Jak já říkám, potřebují rozvíjet svůj potenciál, poznávat, v čem jsou dobří, začínají přemýšlet o svém budoucím zaměření, utváří si prvně svůj vlastní světonázor a své hodnoty.
Navenek jsou k rodičům kritičtí a vymezující se, leckdy jsou názorově až černobílí, ale uvnitř jsou velmi snadno zranitelní. Vyhněte se proto např. kritice nebo zesměšňování jejich vzhledu, emocí, názorů a přání. Přestože proti vám protestují a protáčí oči, velmi potřebují vaši úctu.
Dospívající svůj respekt k autoritě přesouvají od rodičů ke svým vrstevníkům a ke svým vzorům. Přestává na ně platit formální autorita, prosté příkazy, zákazy a tresty. Vypozorovala jsem naopak, že mají velmi dobrou schopnost autoritu dospělého testovat a prověřovat. Aby dospělý jako autorita uspěl, očekávají upřímnou a poctivou komunikaci, ochotu k diskusi, vzájemný respekt, spravedlnost a vysvětlení výchovných postupů.
Plánujte společně, to je základ šance na úspěch
Puberťák umí mnohé, co my dospělí neumíme. Dejte mu prostor při plánování dovolené! Jak jste si přečetli výše, dospívající se s vámi potřebuje cítit mnohem častěji v rovnocenné komunikační pozici a potřebuje vnímat vaše uznání toho, co umí a zná. Potřebuje vědět, že vnímáte, co si přeje, o čem sní, chce vidět váš zájem o své prožívání, názory a postoje.
Dovolenou jste byli jistě doposud zvyklí plánovat sami a dětem jste jen řekli své rozhodnutí. Nyní máte možnost do plánování zapojit i vašeho potomka. A to vřele doporučuji. Můžete si udělat společnou rodinnou poradu o tom, kam by bylo fajn se letos vypravit. Neřešte, jestli nejdřív koulí očima, nebo nechce o dovolené ani slyšet. Vyjádřete, že jeho názor vás zajímá. Chce podnikat výlety na kole? Nebo šnorchlovat v moři? Anebo poznávat zajímavá místa? Povídejte si o možnostech, řekněte i svůj názor a přání.
Moje hlavní rada? Věnujte pozornost reakcím potomka, dostatečně se ho ptejte a dejte prostor na otázky i jemu. Navrhuji například rozdělit si role, kdo bude co plánovat. Váš potomek je na internetu jako doma, zná všechny možné i nemožné technologie. Zkuste využít jeho schopností, za které ho budete moct ocenit. Požádejte ho, aby vám pomohl najít například výhodné letenky, ubytování, informace o hotelu, o možnostech výletů… Necháváte tak dílčí zodpovědnost na něm a tím mu dáváte najevo důvěru.
Navíc ho vtáhnete do děje a vzbudíte jeho zájem i díky možnosti ovlivnit náplň dovolené, na kterou se bude moct těšit.
Chvalte vaši ratolest za vše, co se jí podaří. Pusťte si v tom fantazii na špacír. Fotí rád/a? Ať udělá fotodokumentaci vašich společných zážitků. Baví ho/ji nějaký sport? Jděte společně shánět potřebné vybavení, navíc může vyhledat recenze např. na potápěčské vybavení, trekové boty apod. Máte doma mladou slečnu, která se zajímá o módu? Vezměte ji se sebou na nákupy a nechte si poradit, která sukně k moři vám sluší a je moderní. Jinak řečeno, buďte hraví.
Dodržujte slovo a neberte si věci osobně
Dospívající je velmi citlivý a vnímavý k tomu, zda plníte své sliby, stojíte si za již vyřčeným a zda je váš zájem o jeho názory, přání a zájmy upřímný. Toto vše je nesmírně cenné pro vzájemnou důvěru, důvěru ve vás i v sebe. Není-li tato potřeba upokojena, dospívající prožívá velké zklamání.
Pokud nastavíte doma nebo na dovolenou nějaká pravidla a hranice (a že je to opravdu nutné!), jasně, stručně a upřímně je vysvětlete. Nebudou fungovat pravidla a zákazy založené na sdělení „prostě proto, že jsem to řekl/a!“. Dospívající se na vás může zlobit a pokoušet se mantinely prolomit. Buďte důslední, citlivě stůjte za svým vysvětlením.
Samozřejmě i nejlépe naplánovaná dovolená může mít své trhliny a šrámy. Nevíme nikdy přesně, co se puberťákovi může honit hlavou a jaké své (leckdy před dospělými utajené) starosti řeší. Žádnou jeho náladu nebo problém nezlehčujte a nekritizujte. Leckdy nevíme, co se ho dotklo, nebo kde se vzal jeho smutek či vztek. Má ale vždy svůj důvod a je to jistě oprávněný pocit, i když nevíme jeho příčinu.
Hádka přes Messenger s kamarádkou, potíže s láskou, výkyv hormonů, nebo „jen“ něco, čím jste potomka nechtěně rozčílili. Problémy a starosti jsou pro dítě stejně závažné, jako jsou vaše problémy pro vás. Doporučuji pokusit se být více empatičtí a méně rozumující. Dejte potomkovi prostor k vyjádření, co ho trápí. Pokud se vám dítě svěří, je to projevem veliké důvěry a je na místě vaše citlivá a podpůrná reakce.
Jednejte s čistou hlavou
Někdy rodiče zabolí, co jim potomek např. v návalu vzteku řekne, bodne je každá kritika, „ohnání se“, odmítnutí. Jediná možnost, jak to dobře snést, je nebrat si to příliš osobně. Proberte to s manželem, s kamarádkou, ulevte si, postarejte se o sebe a o svůj komfort a potomkovi to nevyčítejte. A když pak budete v klidu, můžete mu bez výčitek říci, že vás něco zranilo. Je to pro něj důležitá zpětná vazba.
Když to opravdu nejde, nelámejte věci přes koleno
Jsou vztahy tak vyostřené, že společná dovolená by jen přilila olej do ohně? I to se může stát a je někdy nezbytné nelámat situaci přes koleno a nechtít „pěknou“ společnou dovolenou za každou cenu.
Pokud jsou vztahy mezi vámi vypjaté a vaše ratolest by vše bojkotovala, můžete se rozhodnout, že na ní nebudete trvat. I takové řešení může mít svou přidanou hodnotu a oddělené volno může být po vzájemné domluvě odpočinkem pro všechny.
Zásadní je najít pro dítě alternativní program po dobu, kdy budete pryč. Existuje naštěstí řada možností v podobě různých táborů, soustředění nebo jiných pobytových aktivit pro děti a dospívající. Také můžete požádat o dohled nad potomkem jinou blízkou dospělou osobu.
Když je potřeba pomoc odborníka
Nechat si poradit od profesionála není ostuda. Přečtěte si o dnešních možnostech
Určitě je na místě naplánovat program a organizaci času po dobu vaší dovolené společně s dospívajícím a pověřeným dospělým, který za vás dočasně převezme zodpovědnost. Dokud potomek není dospělý, rozhodně není dobrý nápad nechávat jej doma o samotě, nebo jej po dobu vaší nepřítomnosti pouštět někam s vrstevníky. Koneckonců jste za ně jakožto rodiče zodpovědní i z hlediska právního a jistě se o něj nechcete během dovolené stále jen obávat.
Pomoc! Chce jet raději sám s kamarády!
Chcete-li dospívajícímu umožnit např. jet s kamarády na chalupu, do kempu či na nějakou bezpečnou akci, udělejte to v době, kdy jste doma a v dosahu pro případné řešení problému.
K období puberty patří potřeba podnikat něco sám, dostat k tomu od rodiče důvěru, ale zároveň k pubertě patří tajemství, potřeba experimentovat a pouštět se do „nedovolených“ věcí.
Dospívající potřebuje „zkoušet“ být a žít po svém, potřebuje cítit, že není neustále dozorován a podezírán. Podle mých zkušeností je vhodné pouštět dospívajícího „do světa“ bezpečným, vzájemnou důvěru budujícím způsobem a za předem domluvených pravidel: vědět kde, s kým a co bude podnikat, jaká jsou pravidla průběžného kontaktu, znát jeho nejbližší přátele a moci být v případě potřeby v kontaktu i s jejich rodiči. Je též na místě, aby znal následky, zklame-li vaší důvěru.
Jak se jako rodič vyrovnat s tím, že s námi už děti nechtějí trávit čas?
Je pochopitelné, že pro každého rodiče je taková situace bolestná. Stejně jako dospívající i jeho rodič zažívá emočně náročné chvíle. Může cítit obavy, strach, smutek, vztek, též únavu z věčného hledání, jak se spolu nejlépe domluvit, může vnímat dospívajícího jako nevděčného a „zlobivého“.
- „Dělám pro něj to nejlepší a on mi to takhle oplácí?“
- „Dítě má svoje rodiče ctít! Kdybych se takhle choval/a v pubertě já, to by mi rodiče dali…“
- „Tolik se snažím jí přiblížit, ale ona mě jenom odstrkuje…“
To vše jsou velmi citlivá témata, o kterých bych mohla napsat klidně i několik dalších článků. V tomto článku je ale nejdůležitějším poselstvím to, že dospívající potřebují, aby s nimi rodiče časem puberty trpělivě prošli a přijali jejich chování jako doprovodný projev důležitých vývojových změn. Zkuste si vzpomenout na vlastní úlety, když jste byli v jejich věku.
Dnes je navíc doba mnohem uvolněnější a to se týká i výchovy. Každodenní nápor pocházející ze sociálních médií, obrovské množství informací, podnětů, rizik, zrychlená doba, to vše klade na děti a dospívající vysoké požadavky. Zároveň není možné je od tohoto světa izolovat. Můžete jen důvěřovat v dítě samotné, v jasně nastavené hranice a v to, že jste jim v rámci výchovy a vztahu dali a dáváte dostatečné množství inspirace, vzorů a informací a že je máte v první řadě rádi.
Pokud máte pocit, že se vám situace vymyká z rukou, pokud je toho na vás nebo na vaše dítě už moc, neváhejte si říci o odbornou podporu v podobě rodinného poradenství či rodinné terapie. Není znakem slabosti nechat si pomoci, naopak, je to projevem zodpovědného postoje k přirozené vývojové krizi a otevřenosti k získání nových pohledů.
‒ Mgr. Irena Pokorná, speciální pedagog a psychoterapeut
