Teenageři svým chováním velmi úzce odráží situaci v rodině. Mají-li jako děti s rodiči pevné pouto, rodina je stabilní, rodiče konzistentní – je velmi pravděpodobné, že i puberta proběhne relativně hladce. Pokud jsou vztahy narušené, jsou adolescenti v tomto věku náchylnější k užívání alkoholu a drog, k brzkému zahájení sexuálního života, příp. i k násilí.
„Vnoučata jsou odměnou pro prarodiče, kteří nezabili své děti,“ říká se.
Vzhledem k tomu, že osobnost každého z nás se vytvoří zhruba do sedmi let věku, v pubertě už jen sklízíte to, co jste do dítěte do té doby vložili. Že by nějaké výchovné působení z vaší strany bylo úplně marné, to neznamená, ale zázraky už nečekejte. Musíte si uvědomit, že vaše dítě vykročilo po cestě k osamostatnění, na které byste mu měli pomáhat, a ne mu v ní bránit.
A jak na to?
Jste rodič, ne nejlepší kamarád
Asi každý by chtěl být své ratolesti nejdřív přítelem – vždy mu naslouchat, být k dispozici, ocenit ho, zbytečně nekritizovat. Jenže z pozice rodiče to pokaždé nejde. Zatímco v přátelství platí rovnocennost, mezi vámi a vaším potomkem není, a ani být nemůže. Už z prostého faktu, že za něj máte zodpovědnost. Ale on za vás ne. Umění, jako u většiny věcí, spočívá ve vyváženosti. Sdílejte s dítětem radosti a starosti, mluvte spolu, nenechávejte signály bez povšimnutí, zajímejte se o jeho kamarády a jejich rodiče, protože často zakoušejí ty samé problémy, co vy, a spojenec se vždy hodí. Ale nebojte se projevit autoritu ve věcech, jako je plnění povinností nebo zodpovědnost.
Vysoké standardy pro dítě i pro vás
Jděte příkladem. S dětmi hodně mluvte, jejich názor berte v potaz. Od přírody chtějí vše dělat co nejlépe, ale musí si sami vybrat, co je zajímá. Pokud dítě vidí, že má rodič plno koníčků, plánů a snaží se dělat svou práci co nejlíp, je pravděpodobné, že ho to bude hodně motivovat. Pokud vysedáváte u počítače dlouho po půlnoci, těžko dítě přesvědčíte, že dvě hodiny před obrazovkou denně jsou z hlediska zdravého životního stylu akorát. To samé platí o jídle, kouření, sportu a vlastně v podstatě o všem.
„Nejvíc mi pomáhalo vzpomenout si na to, jak hrozná jsem byla v pubertě já, a hned mám víc pochopení. Chce to hodně lásky a hooooodně velkej nadhled. Jo a občas sklenku vína na nervy.“
Zdroj: FB Tchibo Česká republika
Společné jídlo a pomoc v domácnosti
Během společné večeře, či alespoň víkendového oběda máte ideální příležitost si jako rodina povídat. Podporujte děti ve vyprávění zážitků, radostí i starostí (jakkoliv těžké to v pubertě bude), sami přispějte, ale víc naslouchejte. Netlačte na ně, aby se svěřily, spíš se snažte ze společně stráveného času u jídla vytvořit bezpečné prostředí, kde se jeden zajímá o druhého. Podporujte je ve zvaní kamarádů domů či na chalupu. I dívka s fialovými vlasy a piercingem může být ve skutečnosti moc milá a potetovaný kluk zvládne skvěle štípat dřevo. Dítě u vás není v hotelu, mělo by se tedy dle svých možností zapojit do domácích prací (ideálně jen pokračuje jeho zapojení z časnějšího dětství). Jednou se mu to bude hodit, že umí roztřídit prádlo do pračky nebo oškrábat brambory.
Pravidla pro televizi, počítač, mobil
Dnešní děti vědí o těchto technologiích mnohem více než my. Je tedy poněkud obtížné udržet si přehled o tom, co na síti dělají. Každopádně určitá pravidla je možné zavést – televize do dětského pokoje nepatří, telefon nepatří do postele atd. Popravdě řečeno, v pubertě už je na nastavování nových pravidel trochu pozdě, pokud však je nastolíte, když jsou děti malé, nebývá to problém. Je to stejné jako s pohádkami – jsou děti, které vědí, že během dne uvidí Večerníček a ještě třeba jednu dvě kratší pohádky k tomu, a jsou s tím v pohodě, a jsou děti, které tráví před obrazovkou celý den. Záleží na tom, na co je rodiče zvyknou.
Odhodlat se podporovat zodpovědnost a samostatnost
Dítě by mělo znát rodinná pravidla a vědět, co se stane, pokud je poruší. Cílem není dítě při každé sebemenší příležitosti nachytat při tom, že dělá něco špatně, a potrestat je, ale naopak, už od útlého dětství předcházet případným konfliktům. Jak? Vnímavostí a pochopením. Vysvětlováním principu příčiny a následku. Pokud něco rozbiju, musím to spravit. Když člověk udělá něco špatného, někomu ublíží, měl by pocítit vinu, to je zdravé. Jen tak může pak situaci napravit. Dítě by vždy mělo dostat možnost napravit svou chybu a vyjít ze situace se ctí. Ponižování nemá ve výchově místo. Pokud je dítě rozumné a chová se zodpovědně, mělo by mít postupně čím dál tím větší míru autonomie, což ovšem neznamená, že nevíte, kde je a co dělá. Znáte to, důvěřuj, ale (citlivě) prověřuj. Dejte jim najevo, že jste tu vždy pro ně.
„Bielkové obdobie… Stale nad všetkym prevracajú oči a nikdo ich nechápe.“
Zdroj: FB Tchibo Slovensko
Vybírejte si své bitvy rozumně
Dívejte se na věci ze širší perspektivy. Něco je důležité víc, něco míň, něco vůbec. Nepořádek v pokojíčku je nepříjemný, zelené vlasy bláznivé, kouření je nezdravé, drogy jsou průšvih. Neztrácejte čas a energii tisícem drobných bitev, stejně nevyhrajete, jen tím prohloubíte příkop. Soustřeďte se na důležité věci, buďte ostražití, vnímaví a citliví. Zákazy vyvažujte pochvalami. Říká se, že jedno pokárání by mělo být vyváženo deseti pochvalami, to už je trošku vysoký cíl, každopádně když dopustíte, aby vztah mezi vámi a vašimi dětmi v pubertě byl vztahem mezi dozorcem a vězněm, nemáte šanci.
Vzpomeňte si, že i vy jste byli v pubertě
Zkuste si vzpomenout na problémy, které jste měli se svými rodiči, co vás štvalo, co se vám nelíbilo. Vždyť vaše děti jsou po vás. Mě třeba tenkrát hodně uklidnilo, když jsem si vzpomněla na svoje hubaté odpovědi, stejně mě ty „hlášky“ mé dcery rozčilovaly, ale aspoň jsem věděla, po kom je má.
Nepřehánějte
Když se dítě svěří, nezačněte hned vyvádět, rozčilovat se, nadávat. Dalo vám svou důvěru, i když se třeba dozvíte něco, co byste radši nevěděli, oceňte jeho upřímnost. Na případnou nápravu je vždy dost času. Nejdřív je porozumění a pomoc, teprve potom přijetí zodpovědnosti, resp. případný trest. K tomuto věku patří mnohá poprvé, děti si potřebují spoustu věcí vyzkoušet, aby zjistily, že není o co stát. Učí se chybami. Vaší úlohou je nabízet pomocnou ruku. Když hned začnete křičet, už vám nikdy nic neřeknou.
„Nám fungovala hláška: „Jak může mít takhle inteligentní a dokonalé dítě takhle debilní rodiče?“ To ty holky vždycky tak nějak pobavilo a bylo zase fajn…“
Zdroj: FB Tchibo Česká republika
A jaké věci během puberty vašich dětí pomohly vám?
