„Neeeee. Vždyť to je holčičí.“
Nebo: „Neeeee. Vždyť to je klučičí.“ Tento křik dráždí uši asi každého rodiče, který si myslí, že si sourozenci mohou podědit nějaký ten kus oblečení. Nikdo snad není takový blázen, aby zkoušel vnutit synovi fialový svetr s tím, že to je tmavě modrá. Reakce je téměř jistá. „To je blbá růžová,“ se vám line přímo do ušního lalůčku. Řešením jsou univerzální barvy. Například téměř všechny odstíny modré.
„Punčocháče nosit nebudu!“
Taky jste si všimli, jak často se vracejí šmoulové a ostatní starší kreslené pohádky do módy? Stejně tak se stále vracejí hnědé vytahané punčocháče. Samy o sobě jsou šikovným kouskem oblečením, jenže se nemusejí líbit. Proto kupte raději nějaké barevné nebo s nějakými hezkými obrázky, tím děti dostanete. Případně jim můžete jako alternativu k tradičním zahnědlým punčocháčům sehnat termoprádlo, které má podobnou funkci a vypadá podstatně lépe.
„Je mi v tom hrozný teplooooo.“
Rukavice, kulich, šála a bunda. To je moderní čtyřboj rodičů. Trik, který určitě funguje, je, že ve vašem dítěti vyvoláte polárnické pudy. Pokud jste je nekojily u hry Dobytí severního pólu od Divadla Járy Cimrmana a neprobudily v nich polárnické pudy, asi jim to nikdy moc nevysvětlíte. Zbývají jen přesvědčovací schopnosti o tom, aby nebyly nemocné, a do těch rukavic, teplých ponožek a bund je prostě narvěte. Tady asi víc neuděláte.
„V tom vypadám blbě“
Děti nemusí vypadat jako uhlazený Macaulay Culkin. A nedej Bože, aby i podobně skončily. Oblékejte je hravě. Takové přeci ony samy také jsou. Nechte taky je samotné zvolit, co si chtějí vzít. Tím jim uděláte svět pestrý.
