S Petrou jsme se potkaly chvíli poté, co se vrátila z dalšího focení, kde pracovala nejen na běžném make-upu, ale i slavnostním líčení. Jak porozumět detoxu v souvislosti s šatníkem, využít psychologii barev pro úspěšný pohovor a brát líčení jako rituál, to vše najdete v našem rozhovoru.
Před nedávnem vám vyšla knížka, která se jmenuje Detox šatníku aneb Najděte svůj styl. Proč zrovna detox? Tento termín se používá v souvislosti s očistou organismu, spojila jste ho ale s očistou duše a šatníku…
Přesně jste to vystihla. Zamyslela jsem si totiž nad tím, že spousta slov se uchycuje moderním způsobem. Používá se v jiném významu, v jiných spojitostech, než by člověk čekal. A v tom okamžiku se to stává zajímavým. Sedmdesát procent českých žen řeší otázky hubnutí, což se prolíná i v struktuře dnešních lifestylových časopisů. Proto mě ten název napadl.
Reorganizace šatníku tedy pomáhá i organizaci života?
Ano, v případě, že vyházíte a uspořádáte si oblečení, tak o to rychleji, lépe a s nadhledem pak ty věci budete po vyprání ukládat. Člověk nemusí složitě přemýšlet, co zase kam dát, ale už je bezmyšlenkovitě vrací na stejné místo, na kterém je pak najde.
Detox šatníku popisuje všechny fáze, jak začít a čím skončit, jaká fáze je vaše nejoblíbenější?
Zrovna moje? Rozhodnout se (směje se). Jelikož mám hodně práce, tak vytírám jednou za dva tři měsíce, ale zase vysávám dennodenně. Odhodlat se opravdu poctivě uklidit mi trvá strašně dlouho. Protože jsem unavená, nebo chci dělat něco jiného, například si zajít zacvičit nebo někam s kamarády. A zase, když už se odhodlám, tak to mám během dvou hodin hotové a pak všechno voní a je takové načančané. Tu závěrečnou fázi mám také ráda.
Reorganizace šatníku není úplně snadný úkol v případě, že člověk má k věcem jistou citovou vazbu. Šaty z promoce, ze svatby, ty se nedají jen tak vyhodit. Co byste v tomto případě doporučila?
No, to je špatné. S tím se ve své praxi setkávám hodně často. Zrovna nedávno jsem měla klientku. Ta se na mě obrátila s tím, že se jí narodila dcera, mají doma málo místa a je potřeba pročistit šatník. A v okamžiku, kdy jsme ho spolu vyklízely, tak v něm našla šaty, ve kterých byla na rande v osmnácti letech. Ona si pamatovala veškeré souvislosti, ale ty šaty už jí dávno nebyly.
Proč si myslíte, že je tam stále měla?
Myslím si, že to dělají hlavně lidé, kteří nějakým způsobem visí na minulosti. Je důležité se zeptat: „Proč na těch šatech lpíte? Protože se vám to období líbilo? Protože už s tím chlapem nejste a lepšího jste si nenašla? Jste sama?“ Na tyto otázky se musí hodně upřímně odpovědět. Člověk si možná i trochu pobrečí, ale pak ty věci může s lehkostí někomu darovat nebo je třeba prodat do bazaru. A pak se těšit z nových a lepších kousků, které padnou a vystihnou současný styl.
Věříte na šťastné kousky?
Ano, věřila jsem tomu hlavně dřív. Měla jsem třeba úspěch při pohovoru, kdy jsem si oblékla jedno sako. Poté jsem ho nosila často, jelikož jsem věřila, že mi to štěstí fakt přinese. Ale spíše si myslím, že podobným způsobem by mohlo fungovat oblečení na základě jeho barvy.
Můžete to přiblížit?
Jednou za semestr přednáším na VŠE personální branding. Jedná se o prezentaci, do které je zahrnut i dress code. A tomu předchází psychologie barev. Věřím tomu, že když si člověk jde zařídit něco důležitého, tak by měl na sebe vzít modrou barvu. Pokud si vybavíte loga či webové portály společností, které chtějí působit důvěryhodně, například banky nebo leasingové společnosti, tak ty většinou mají kombinaci světlo-tmavě modré s červeným akcentem. Podvědomě se to spojuje s pojmem modrá krev, aristokracie, a tak to působí na lidi úctyhodně, důvěryhodně a vzbuzuje váženost. Funguje to skvěle.
Knížku Detox šatníku aneb Najděte svůj styl od Petry Šestákové si od 2. února můžete koupit také v kamenných obchodech Tchibo. K dispozici tam bude do začátku března či do vyprodání zásob.
