„Kdyby se trochu snažila, tak nemůže psát takhle hrozně, ne? To snad dělá schválně!“ křičela na mě učitelka mé dcery na první třídní schůzce. Už je to přes dvacet let, ale pamatuji si to jako dnes. Tenkrát byly děti jako ona považovány za líné, neschopné či hloupé, paní učitelka věděla všechno nejlíp a já jsem byla mladá nezkušená matka. Naštěstí se během minulých let povědomí o poruchách učení výrazně zlepšilo, dnes se již poruchy učení (označují se předponou dys, jako např. dyslexie atd.) dají poměrně přesně diagnostikovat, do jisté míry i kompenzovat. Částečně se jim dá předcházet, ale stále je ještě nelze vyléčit. Příčin může být několik – genetika, potíže při vývoji plodu, komplikace při porodu atd. V populaci bývá těchto dětí přibližně 5-7 %, jejich počet spíše narůstá, hovoří se o tom, že je to následkem častého používání počítačů od nejútlejšího dětství a menšího důrazu na rozvoj grafomotoriky.
Do poradny co nejdřív
Problému si velmi často všimne již paní učitelka v mateřské škole. I když se porucha učení nedá s jistotou diagnostikovat dříve, než se dítě naučí číst a psát, je již v předškolním věku mnoho aktivit, jimiž se dá případná porucha učení kompenzovat. Jak uvádí docentka Olga Zelinková, autorka řady knih o dyslexii, je důležité si všímat již v předškolním věku toho, s čím má dítě potíže. Z tohoto hlediska může být důležitý opožděný vývoj řeči, menší slovní zásoba, nesoustředěnost, nechuť k některým aktivitám (kreslení, hry s drobnými předměty atd.). Při nástupu do první třídy mohou narůst během velmi krátké doby drobné nesrovnalosti do obrovských rozměrů. Příprava do školy bývá zdlouhavá, dítě je neposedné, ošklivě píše, plete si písmenka, jednou je pozná, jindy ne. Děti s dys poruchami se unaví mnohem rychleji než jejich spolužáci, brzy začnou zaostávat za ostatními, do školy se jim nechce, protože tam zažívají často neúspěch.
Promluvte si s paní učitelkou, i pokud máte jen podezření. Zná vaše dítě a jeho školní výkony a hlavně může porovnat projevy vašeho dítěte s mnoha dětmi, které jí prošly rukama. Paní učitelka by vám měla poradit, co dál, poradit zásady práce s dítětem a případně je doporučit k vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny. Pokud by si však na dítě jen nekonstruktivně stěžovala, najděte jinou školu, paní učitelku nenapravíte a dítěti i vám bude jinde lépe.
Co vás čeká v poradně?
Připravte si rodinnou anamnézu, důležité jsou těhotenské a porodní komplikace, motorické potíže či odchylky ve vývoji. Součástí vyšetření bývá psychologické vyšetření a vyšetření speciálním pedagogem zaměřené na zjištění některé z poruch učení (dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie atd.). Přineste s sebou zprávu od paní učitelky, školní sešity i výkresy. Výsledkem vyšetření je zpráva s doporučením pro domácí přípravu i práci ve škole.
Dyslexie a ostatní dys poruchy
Pod pojem dyslexie bývaly dříve zahrnuty i ostatní specifické poruchy učení (SPU). Dnes se již rozlišují jednotlivé druhy podle postižené dovednosti. Nejpočetněji zastoupenou poruchou je dyslexie (porucha osvojování čtenářských dovedností), poměrně častá bývá dysgrafie (porucha osvojování psaní), pak následuje dysortografie (porucha osvojování pravopisu), méně častá je dyskalkulie (porucha osvojování matematických dovedností), dyspraxie (porucha osvojování praktických činností) a dysmúzie (porucha osvojování hudebních dovedností).
Tip
Děti s dyslexií mají potíže s tvary písmen – zprostředkujte jim je různými způsoby. Kreslete je prstem do písku či do mouky, vyrobte je z modelíny, z drátku, vyřezejte ze dřeva, poslepu je malujte na ruku atd. Čím víc způsobů vymyslíte, tím větší je šance, že se tvar písmene dítěti vryje do paměti.
Porucha učení – to nejsou jen potíže se čtením a psaním, ale i se soustředěním a sebehodnocením, se vztahy atd.
Dříve se mělo za to, že dyslexie je „jen“ poruchou čtenářských dovedností, časem se však zjistilo, že je třeba přistupovat k nápravě poruch učení komplexně, protože stejně důležité je, jak tato porucha ovlivňuje psychiku dítěte. Dle izraelské psycholožky Amely Einat tkví základ úspěšnosti dítěte s poruchou učení v dětství, kdy se utváří jeho sebehodnocení. Co se v té době pokazí, již nelze zásadním způsobem v dospělosti napravit. Málo sebevědomý člověk to má v životě prostě mnohem těžší než jeho sebevědomější vrstevníci.
Trpělivost výsledky přináší
Práce s dětmi s dys bývá velmi náročná a dlouhodobá, pokroky jsou mikroskopické, vše musíte opakovat stokrát, ale vynaložené úsilí se vám vrátí. Děti by měly co nejdříve převzít tolik zodpovědnosti, na kolik stačí. Měly by vědět, že jste jim k dispozici, když si nebudou vědět rady (což bude často), ale zároveň by si měly uvědomit, že vy tam nejste od toho, abyste dělali práci za ně. Všechny děti potřebují pevná pravidla a rituály, děti s dys dvojnásob, pravidelný režim jim velice ulehčuje život. Náročné je to tedy i pro nás dospělé, musíme být spolehliví a pravidla sami dodržovat, místy si budete připadat jako na vojně, ale vězte, že improvizace dítě jen mate, potřebují laskavý a neochvějný přístup.
Základní body k úspěchu
- Pracovat na zlepšení soustředění dětí (nemít puštěnou televizi jako kulisu, vždy dělat jen jednu věc).
- Opakovat, opakovat, opakovat – zlepšovat paměť. Při učení se totiž vytváří tzv. paměťová stopa, není-li posilována opakováním podnětů, které ji vytvořily, vyhasíná a naučené se zapomíná. To platí pro všechny, ale děti s poruchami učení potřebují opakovat mnohem častěji a déle než ostatní děti.
- Vysvětlovat běžné denní situace – děti s dys často mnoha situacím nerozumějí, protože si jednotlivé detaily nedávají do správných souvislostí. Povídejte si s nimi o běžných denních situacích, nechte je vyprávět. Čemu nerozumí, vysvětlete.
- Neporovnávejte, každý je v něčem dobrý, raději tedy pojmenujte silné stránky a dítě za ně pochvalte.
- Procvičování drilovým způsobem nemá smysl, důležité je naučit dítě přemýšlet a rozvíjet myšlenkové strategie. Potíže maximálně kompenzujte a podporujte silné stránky.
A budoucnost?
Dospělí s dyslexií bývají často velice kreativní, protože kvůli svému handicapu museli celý život improvizovat. Při dobrém vedení od dětství bývají vytrvalí a usilovní, nikdy nic nedostali zadarmo, naučili se tedy, že když se něčemu věnuje úsilí, výsledky se dostaví. Mezi dospělými s dyslexií je mnoho úspěšných a zajímavých lidí, není nejmenší důvod, aby mezi nimi nemohlo být jednou i vaše dítě.
