Rozhovor s porodní asistentkou: Přítomnost muže u porodu není povinnost. Jak se společně připravit?

Porod je výsostně ženská věc, jaké místo při ní mají muži? Myslím teď tatínky, partnery žen.

Historicky je to velmi zajímavé. Co já vím, role muže u porodu vždy spočívala v tom, aby ženě zajistil bezpečí, klid a chráněný prostor. Dříve to znamenalo, že muž se ve většině případů samotného porodu neúčastnil a spíš dával pozor, aby se neobjevilo nějaké divoké zvíře nebo rodičku cokoliv neohrozilo. I v dnešní době je role muže podobná. Ženy si berou muže s sebou k porodu většinou právě proto, že se potřebují cítit v bezpečí.

V jakém smyslu?

Mnoho žen dnes bere porod do svých rukou a hledají si informace, jak nejsnáze a nejbezpečněji přivést miminko na svět. Doporučení a praxe, která je v porodnicích, na sebe ale bohužel trochu narážejí. Zdravotníci jsou často přetížení, mají své životy a problémy a ne vždy jsou vůči rodičce úplně vstřícní. Muž proto dělá ženě nárazník, stará se o to, aby měla klid, a sám komunikuje s personálem.

Během socialismu muž do porodnice nesměl, pak přišel naopak tlak na to, aby muži u porodu byli. Byla to skoro povinnost. Už jsme v tom našli nějakou rovnováhu?

Už je to opravdu víc individuální, někdo chce mít u porodu muže, někdo kamarádku a zažila jsem i to, jak rodičku doprovázela tchyně. Dnes probíhá větší celospolečenská diskuse o tom, co je při porodu potřeba, aby měla žena optimální podmínky a uvolnila se. Větší přirozenost je i ve volbě mužů – když se na přítomnost u porodu necítí, ženy na ně většinou už tolik netlačí. I proto, že mají spoustu jiných možností, máme tu profesionální porodní asistentky i duly nebo si žena může vzít s sebou jinou sobě blízkou ženu.

Co tedy muže k porodům přivádí?

Většina mužů dnes k porodům stejně nakonec jde. Mají různé motivace, chtějí být u toho, prožít porod se svou ženou, zažít narození miminka a strávit spolu první chvíle. Potom říkají, že je pro ně porod přelomový životní zážitek. Mám však štěstí, že pracuji s páry, které jsou emočně zralé, zajímají se o informace, jdou na předporodní kurz a přijmou zodpovědnost za dobrý porod. Ten pak jejich vztah ještě víc stmelí. U těchto mužů také vídávám velký obdiv k jejich ženám, když zjistí, co zvládnou. Na druhou stranu jsou muži, kteří říkají, že už nic takového nechtějí zažít, zvlášť po náročných porodech. A někdy je muž z porodu víc vyčerpaný než žena. I když se mu také vyplavují do krve nějaké hormony, určitě ne v takové míře jako ženám, kterým právě hormony pomáhají, aby porod zvládly.

Zmínila jste porodní asistentky a duly. Můžete nám udělat pořádek v tom, jak je odlišit?

Základní rozdíl je v tom, jaké služby může porodní asistentka a dula poskytovat, a tedy i v tom, jaká musí absolvovat školení. Porodní asistentka je vysokoškolsky vzdělaná zdravotnice, která musí mít reálnou praxi, aby své povolání mohla začít vykonávat. Kritéria jsou pevně daná a kontrolovaná státem. Dule naopak stačí různé druhy kurzů. Porodní asitentka ženě poskytuje zdravotní péči a zdravotní rady, pečuje o ni po stránce fyzické i psychické a hlídá, aby byl porod bezpečný. Ví, jak předcházet komplikacím a jak je řešit. Úkolem duly je především to, aby ženě zajistila pohodlí, ulevila jí, ať už fyzicky, nebo psychicky.

Sama máte tři děti, u kolika porodů jste byla jako porodní asistentka?

Je jich přes pět set.

Když se vrátím k mužům, jak se může muž, který chce u porodu být, na tuto událost připravit?

Jedna věc je, aby se připravil na to, že se mu narodí dítě, že je proces porodu hodně specifický a dost mimo zkušenost, kterou běžně zažíváme. Žena se může při porodu chovat animálně, vydávat zvuky, zvracet… Druhá věc je naučit muže nějaké konkrétní úlevové techniky, kterými může své ženě pomoci – ať už je to jemná masáž, společné porodní polohy, kdy se žena o partnera různě opírá, a podobně. Je to tedy jak praktická, tak psychologická příprava.

Je také potřeba, aby si lidé v páru předem otevřeně vykomunikovali, co je pro ně ještě v pohodě a co už ne. Jak na to?

To je moc důležité. Pokud je muž k porodu dotlačený, nemusí to být pro porod dobré. Někdy pak ženy vyprávějí, že musely víc pečovat o muže než o sebe a že jim to spíš bralo síly. V páru musí být vzájemná důvěra. Na předporodních kurzech páry učím, že je dobré udělat si mezi sebou dohodu, která se dá kdykoliv z obou stran vypovědět. Aby bylo jasné, že pokud muž pocítí, že u porodu nemá být, tak tam být nemusí. Dobré je to říct včas, aby si žena mohla vzít k porodu někoho jiného. Úplně nejlepší je mít u sebe například porodní asistentku nebo dulu, i když muž k porodu půjde. Muž má pak možnost odejít, žena nezůstane sama a on není pod tlakem, že je všechno na něm.

Navíc nejsou vztahy vždy harmonické, některé ženy partnera nemají, jiné neotěhotněly za ideálních podmínek.

Ano, dynamika párů je různá, takže i žena se může rozhodnout, že muž u porodu nebude. Pokud je pro ženu přítomnost muže nekomfortní, může to totiž porod spíš brzdit než podporovat. Měla by mít muže u porodu proto, že ho tam opravdu chce, ne proto, že to tak dělají kamarádky nebo se bojí, že bude v takovou chvíli sama.

Z čeho mívají muži před porodem obavy?

Často z toho, jestli budou umět svou ženu podpořit a budou jí co platní. Říkám jim, že jejich role spíš je zajistit ženě klid, aby na ni nikdo zbytečně nemluvil, mohou dohlížet na to, jestli pije nebo něco nepotřebuje, aby se cítila dobře, mohou si vzít na starosti administrativní úkony. Na další pomoc pak může muže v reálném čase navést porodní asistentka, která ví, jak ženě ulevit. A také poradí, jak s různými strachy pracovat.

Máme za sebou porod, nastává doba, kdy se život s malým člověkem otočí vzhůru nohama, muž i žena se učí žít v nové roli. Na to se dá nějak připravit?

To je perfektní otázka! Často se tak soustředíme na porod, že nám vůbec nedochází, že porodem teprve všechno začíná. Je dobré vědět, že tohle nastane, život s miminkem bude jiný. Hodně doporučuji, a to i mužům, připravit se předem na kojení, mít o něm informace a vědět, že se může stát, že žena bude kojit 24 hodin denně. Fajn je zajistit si otcovskou dovolenou nebo si třeba vzít home office, volno. Je super, když je alespoň 14 dní po porodu táta doma a pomáhá. Dříve se víc dodržovalo šestinedělí, kdy žena po porodu odpočívala. Narození miminka je zásadní změna, porodní zážitek je intenzivní, žena potřebuje čas, aby vše vstřebala, a je fajn, když to partner chápe. Dnes máme mylný pocit, že žena bude tři dny po porodu běžně fungovat…

Co byste si v Česku pro rodící maminky i jejich muže ještě přála?

Přála bych si, aby se zdravotníci více školili v tom, co je zdravé a co funguje, a to podporovali, než aby se báli a soustředili se jen na komplikace. Nejvíce si ženy stěžují, že v porodnicích nemají dost času a klid. Máme představu, že čím rychlejší porod je, tím je lepší, ale tak to není. Ze zkušenosti vím, že pomalý a jemný porod může být pro ženu i miminko bezpečnější. Většina žen krásně porodí, když mají důvěru, klid a čas. Mužům bych ještě přála opravdovou svobodu v tom, aby si bez tlaku a s radostí mohli vybrat, zda u porodu budou, nebo ne. Jako společnost jsme totiž zapomněli, že porod je intimní záležitost a dál ovlivňuje sexualitu ženy a páru. Když nerespektujeme intimní podstatu ženy a nepřistupujeme k ní s úctou, vznikají traumata.

O poporodních traumatech žen se už mluví, řeší traumata i muži?

Určitě, i muži se mohou po zážitku z porodu potýkat s traumatem. Trauma vzniká, když člověk zažívá strach o svůj život a zdraví nebo o život a zdraví někoho blízkého. A muž má u porodu hned dva své blízké lidi – ženu a dítě. Pozorovat porod zvenku může být navíc někdy ještě náročnější než rodit, protože muž v tu chvíli neví, jak se žena opravdu cítí. Zvenku může něco vypadat hrozně, a pro ženu je to přitom v pořádku.

A co vás osobně na porodu fascinuje?

Porod je úžasný zázrak a zároveň je vlastně strašně jednoduchý. Miminko je uvnitř, projde porodními cestami a je venku. Na celé planetě se to děje úplně stejným způsobem.

Kristina Zemánková je porodní asistentka a psycholožka, maminka Rozárky, Damiána a Adriana. Porody ji přitahovaly od dětství, profesionálně jimi další ženy a jejich muže provází od roku 2007. Je členkou profesní organizace Unie porodních asistentek a věnuje se také oborovému vzdělávání.