Asi každá žena, která v životě plánuje mít děti, se čas od času zamýšlí nad tím, jaké to asi jednou bude. Malujeme si to v nejrůznějších podobách ‒někdy víc dorůžova, jindy v reálných obrysech. Některé z nás třeba původně s mateřskou rolí nepočítaly, a přesto jim ji nakonec život připravil. Všechny se ale určitě shodneme na tom, že mateřství dokáže život doslova roztočit. A to jsme si možná dřív myslely, že nejvíc to dokážeme roztáčet na tanečním parketu.
Já jsem si vždycky myslela, že až se stanu mámou, moc věcí mě nepřekvapí, protože mám tři výrazně mladší sestry a hodně jsem se zapojovala do všeho, co se kolem jejich péče už od narození týkalo. Když se mi ale před třemi lety narodil syn, najednou to bylo úplně o něčem jiném.
Kromě velké únavy a slz štěstí při každém novém pokroku mě nejvíc překvapil obrovský kontrast té nekonečné lásky a zároveň nového strachu, který se objevil v první vteřině, kdy jsem poprvé držela v rukou to novorozené miminko. A ani jedno mě zatím nepustilo, i když mám občas pocit, že bych nejraději utekla na týden sama někam pryč. – Jana D.
A to je jedna velká pravda. Mateřství je plné kontrastů. Chvíle vyčerpání a starostí střídají pocity naprosté euforie a lásky. Můžeme spát klidně jen tři hodiny za noc a stejně nakonec stačí jeden malý úsměv nebo kouzelná věta: „Maminko, mám tě rád!“, a roztajeme jako led.
Bojíme se, ale je to normální
Obavy jsou přirozené, protože najednou tady nejde jenom o nás. Když se v něčem špatně rozhodneme, „nespadneme na nos“ samy, ale spadneme minimálně dva. Je ale důležité vědět, že děti, i když jako miminka působí tak křehce, nejsou z porcelánua jsou na ty naše drobné rodičovské přešlapy od přírody docela dobře vybaveny. Jen potřebují vědět, že i když spadneme, podáme si ruku a spolu se zase postavíme na nohy.
Budu dobrá máma? Zvládnu to? Tyhle otázky a ještě spousta dalších prolétne hlavou nejedné nastávající mamině a i já o tom takhle před rokem přemýšlela… ale já říkám JO! Intuice a hlavně ta mateřská je něco taaaak silného.
Najednou je to tady a já přesně vím co dělat. Je to dokonalé a někdy až nepochopitelné, kde se to v nás bere. Všechno jde tak nějak samo, a i když se mi život v mnoha ohledech za ten rok změnil… cítím, že tohle je teď moje nejlepší hlavní životní role. Přesto se nevzdávám práce, cestování ani dalších koníčků, které před mateřstvím zaplňovaly můj život. ‒ Zuzka Z.
Každý jsme jiný a to je vlastně skvělé
Často slýcháme názor, že v rodičovství víc než kde jinde platí „jaké si to uděláš, takové to máš“. Pravdou je, že každé dítě i každý rodič mají úplně jinou povahu a potřeby. I proto se různí naše radosti a starosti. Někomu se život s příchodem
Byli jsme připraveni na obří změnu. Nevyspíš se, nenajíš se, zuby si nevyčistíš! A pak sedíme doma, koukáme večer na seriál, najedení i s vyčištěnými zuby, jen s tříměsíčním klíštětem v náručí a divíme se, jak málo se změnilo – jen jsme získali další rozměr života a poznali bezpodmínečnou lásku. Změny se totiž vkrádají postupně, po špičkách. A najednou zjistíte, že už jste někdo jiný.
Říká Anna H., která má dnes doma už skoro tříletého syna a k němu čerstvé miminko, a zamýšlí se nad tím, co se tedy doopravdy změnilo v jejím životě, když se stala mámou:
Nejzásadnější rozdíl je asi v nové schopnosti neustálého ohledu na potřeby někoho jiného. Um brát druhého vážně, i když mu je rok a dělá něco pro dospělý mozek nepochopitelného. Brát vážně, že on potřebuje dloubat klacíkem do spáry mezi dlaždicemi na chodníku třeba úplně stejně silně, jako já potřebuju být někde včas. Větší pokora a otevřenost k ostatním dospělým. Větší sebevědomí v tom, co dokážu zvládnout s klidem. Menší sebevědomí v tom, jak zvládnu návrat do práce a mimo mateřská témata.
Být mámou, to nás ve skutečnosti neuvěřitelně posouvá, ačkoliv si někdy i přehnaně kriticky myslíme, že to vůbec nemáme pod kontrolou. Anna H. o tom také ví své:
Znovu jsem objevila chuť se vzdělávat nikoliv z povinnosti, ale z vlastní potřeby. Nový pohled na moje dětství, mou výchovu, (vy)léčení starých ran. Vzpomínky, které by se mi – nebýt mateřství – asi nikdy nevybavily. Teď je synovi dva a půl, a když kouknu zpátky, dívám se snad na cizí život. A přesto tu sedím teď s dalším tříměsíčním mládětem v náručí, píšu a omámena láskou si naivně říkám – tyjo skvělý, zatím se s jeho příchodem život zas tak nezměnil.
Holčičko moje, až budeš máma, zjistíš, že…
V mateřské roli se většina z nás ve vzpomínkách často vrací i do dětství a porovnává svůj přístup s přístupem vlastních rodičů. A některé z nás od nich možná dostaly spousty rad, stejně jako sledující na našem Facebooku. Rady se na novopečené mámy hrnou ze všech stran a někdy je vážně těžké se v nich zorientovat, ale právě ty rady od našich vlastních maminek bývají nejsrdečnější a takové, které si ukládáme v hlavě na speciálním místě. Někdy až po letech pochopíme, jak moc důležité byly.
Mateřství je obrovský dar a velká radost a určitě si to budeš užívat ‒ být maminkou, jako si to užívám já. Nikdy ale kvůli dětem nezapomínej na vztah se svým mužem a sama na sebe. ‒ Mirka C.
Pod tuto radu by se určitě podepsala nejedna z nás. Jak se říká – když je spokojená a šťastná máma, je spokojená a šťastná celá rodina. A to potvrzuje i zkušenost Lucky K.:
Nikdo mi nedal návod, jak dítě vychovávat. Udělala jsem a udělám spoustu chyb, ale vždy jsem se snažila, aby dcera měla vše a krásný život… a že jednou pochopí, že když si chci dát o samotě koupel nebo v klidu vypít kafe, tak to neznamená, že ji nemiluju, jen potřebuju čas pro sebe…
Vše pro naše nejmenší
Hračky, oblečení i výbavu do dětského pokojíčku najdete na Tchibo.cz
Čas pro sebe samu, obzvlášť v prvních letech života našich dětí, ten často bývá vzácný jako šafrán. I když jsme sebevětší superhrdinky, je k nezaplacení, když nám někdo z okolí čas od času ratolest pohlídá a my si můžeme trošku odpočinout a řešit na chviličku i jiné starosti, než pocintané tričko nebo stavění kostek. Jít dětem neustále příkladem je prostě „práce na plný úvazek“, hlavně když víme, že děti se od nás učí jako opičky.
Bára M. napsala: „Můj táta říkal: Jaká mamka, taková dcerka. Možná to myslel všelijak, ale já jsem ráda klonem mojí maminky a jsem taky moc ráda, že moje dcery jsou klonem mým.“– a to je podle nás asi to nejkrásnější, čeho může máma nebo i táta s dcerou nebo i synem, dosáhnout.
