Než se mi narodila dcera, nechápala jsem, proč mi pořád dokola všichni opakují, abych spala vždy zároveň s miminkem. V kontextu „malé děti pořád spí“ mi to přišlo jako zbytečná rada. Už první noc mi ale má dcerka dala najevo, že ona „pořád spát“ rozhodně nebude.Nikdy nezapomenu, jak jsem s ní ve čtyři ráno chodila po chodbě na oddělení šestinedělí ve strachu, že vzbudí vedlejší miminko.
A doma to nebylo jiné. Pláč, chování, nošení. Pět set kroků tam a zpět jako lev v kleci, ve 2 + kk. Žluté světlo, kojení, úplná tma. Teplo, zima. Koupání nebo nekoupání před spaním. Bílý šum, ticho, hudba. Společné spaní, postýlka, různé způsoby odříhnutí… Přes den dcera usnula jen za jízdy v kočárku nebo v autě, později v šátku. A víte, co je nejhorší? Ono jí to zůstalo. Mé mateřství je jedno velké nespaní. No, znáte to. Ale je to jen období. Jak si tedy pomoci, když mám malého nespavce?
První 3 měsíce s miminkem
Přinesla jste si domů rozkošný raneček, který pořád jen pláče? Tak to dost pravděpodobně pláčete s ním, nestíháte jídlo, pití, nic. Svět se smrskne na stres, krmení, odříhávání a krátké chvíle úlevy. Nespavé miminko je schopné si dát i jen 10minutového šlofíka. Něco o tom vím.
Co můžete udělat pro sebe?
Nic po sobě nechtějte. Pokud můžete, válejte se celý den v posteli, usínejte, kdykoli to na vás přijde. Využijte, že máte dobu hájení a dítě se mimo pláče nehýbe, nikam vám neodleze. Pokud usínáte u kojení, dovolte si to. Z bezpečnostních důvodů jsem se naučila kojit vleže – to je skvělá věc. Znamená to, že si noční kojení odbudete v polospánku. A je rozdíl spát 6× hodinu, nebo 3× 2 hodiny.
Využijte poporodní hormony. Pokud máte k dispozici výrobky z placenty, užívejte je podle doporučení, jak to jenom jde. Pijte hodně vody a jezte železo. Únavu zhoršuje i dehydratace, stejně jako nedostatek železa. Řekněte si o pomoc a rozdělte si povinnosti. Nechte v noci vstávat a odříhávat partnera, pošlete ho ven s kočárkem, nebo se jděte sama projít a nechte ho uklidit byt, případně najděte paní na úklid.
Co můžete udělat pro miminko?
Vylaďte odříhávání a přebalování. Naučte se odříhávat miminko tak, aby se co nejméně probouzelo. K přebalováku nainstalujte žárovky s upravitelnou intenzitou a barvou světla (tlumená, žlutá), umístěte všechny noční lampy do výšky kolen. Používejte pleny, které něco vydrží.
Jak na odříhnutí, aby miminko nebudilo?
U nás to znamenalo buď „v křesílku“ (ležím na zádech, nohy pokrčené v kolenou, miminko mám zadečkem na klíně a zády o stehna, dá se i „hrkat“) nebo „na savce“ (miminko položím na hrudník na bříško, hlavička a záda jsou v jedné linii mírně nahoru.).
Zaviňte ho. Záleží na přesvědčení – buď sáhněte po klasické péřové zavinovačce, nebo po nosítku či šátku. Miminko bylo zvyklé na těsný prostor, teplo, přítmí. Pohyb vlastního těla ho může děsit a budit.
Nebuďte ve stresu. Citlivé děti reagují i na stres plynoucí z přečtené sms nebo příliš divoké hudby ve sluchátkách. Snižte množství stresu a napětí na minimum. Návštěvy či partner nechť stres odkládají spolu s obuví hned u dveří.
Bezplenkujte.Některé děti odmítají dělat svou potřebu do plínek. Poznáte to snadno – mrně se kroutí a pláče, jdete přebalit, rozepnutá plena je suchá… a najednou není. Pokud se tohle děje, zkuste to vypozorovat a miminko hned svlékněte a podržte nad umyvadlem.
Společné spaní může, a nemusí pomoci
Kontroverzní téma, ale pro mámy nespavých dětí to může být záchrana. Při nočním kojení nemusíte nikam chodit, jen nakojíte vleže, miminko se samo odpojí a spíte všichni dál. Výhoda je, že miminko cítí vaši blízkost a bezpečí – a hlavně i vy cítíte, když se vrtí hladem, takže nemusíte čekat na buzení pláčem a brzy se naučíte kojit „automaticky“, bez probuzení kohokoli.
Přendávání spícího dítěte do postýlky je risk. Na druhou stranu některé děti může i nepatrný pohyb rodičů budit. Proto – i kvůli bezpečnosti – je ideální dětská postýlka přiražená k posteli mámy. Miminko a později i batole má svůj prostor, a přesto je vám blízko.
Společné spaní s dětmi
Zajímá vás téma spaní dětí v jedné posteli s rodiči? Přečtěte si zkušenost jedné z maminek.
Větší miminka od 3 do 6 měsíců
Čtvrtý trimestr jste přežily s kruhy pod očima, od neustálého chování vám narostly ocelové bicepsy, domácnost se pomalu rozpadá a vytoužený spánek ještě nepřišel? Nejste samy. Miminko už se naučilo žít ve svém těle, přes den sleduje, kde co lítá, a nemůže zabrat, v noci zpracovává zážitky a mele sebou. A vy byste už taky ráda zase trochu žila…
Co můžete udělat pro sebe?
Odpusťte si. Není to vaše vina. Některé děti spí, jiné ne. Některé se budí s úsměvem, jiné s řevem. Mám doma oba druhy. Ignorujte nevyžádané rady. Prostě máte nespavce, no. To je fakt. Další stres fakt není nutný, to, že se něco kdysi nějak dělalo a vy jste spala hned po uložení do postýlky, je irelevantní.
Pohyb místo kofeinu. Místo jednoho domácího kafe se rozhýbejte – co vám potomek dovolí. Zatančete si, dejte si rychlou jógu, protažení, cokoli. Také se vyhněte alkoholu, protože i jediná sklenička může zhoršovat váš spánek.
Jeďte si svoje, ale na dohled. Pokud potřebujete uklízet nebo vařit, dělejte to, když je dítě vzhůru. Noste ho v nosítku nebo šátku, položte pod hrazdičku, do koše na kolečkách… aby na vás pořád vidělo. Možná dokonce samo usne. A odpočívejte, když odpočívá. To platí pořád.
Jak pomoct miminku?
Omezte podněty. Z oslav odcházejte v dostatečném předstihu, odpoledne se vyhýbejte hluku, ruchu, chaosu. Čím méně toho bude na zpracování v noci, tím větší šance na klidné spaní.
Dodržujte režim– takový, který vám vyhovuje. Vykoupat, zpívat, nakojit a u toho usnout? Proč by ne? Jít spát v jedenáct večer a spát do rána, nebo usnout v sedm, mezi jednou a druhou si pohrát a pak usnout znova? Ignorujte pravidla společnosti, vymyslete si svoje. Umožněte dítěti spánek kdykoli. Pláč možná neznamená potřebu zábavy, ale může to být žadoněním o šlofíka.
Nošení může ulevit rukám i hlavě
Odborná veřejnost je ohledně nosítek a šátků rozdělena na dva téměř nesmiřitelné tábory řešící především vliv na páteř miminka. Pokud nemáte vyhraněný názor, pak doporučuju nošení a vození v kočárku/ležení kombinovat podle vlastních potřeb. Mě osobně půjčený šátek prakticky zachránil. Umožnil mi se konečně najíst, napít, a dokonce i pracovat. Zatímco v kočárku, pokud nejezdil v mraze, usnula dcerka vždy max. na 15 minut, v šátku byla schopna spát i tři hodiny. V postýlce přes den neusnula snad nikdy. Hluboce spící miminko se navíc dá i „odložit“. A to je teprve balzám!
Spánkové změny u mrňat od 6 do 12 měsíců
Už jste si zvykli, že potomek usne několikrát během dne, a když usne, spí 40–45 minut v kuse. Má nějaký spánkový rytmus. No, a najednou… sbohem! V noci si začne procvičovat lezení, sedání, někteří experti se ve snu i postaví. Místo spaní pláče a ryje hlavou v peřinách. Ve tři ráno si chce hrát. Má kruhy pod očima, ale řádí do úplného vyčerpání. A vy už jste z toho dočista vyřízená.
Co můžete udělat pro sebe?
Chvilka o samotě. Nechte mrňouse například babičce a dopřejte si odpoledne ve dvou. V noci si sem tam jděte lehnout jinam, třeba na sedačku. Možná to nebude pohodlné, ale vyspíte se jako za poslední rok nikdy. :-)
Je to jen období.Buďte k sobě laskavá, někdy nejde dělat nic jiného než přežívat v nouzovém režimu. Takže když rostou zuby, rostou zuby a nechápat to může jen totální ignorant, který nikdy neřešil kaz nebo osmičky. Mně nejvíce pomáhalo vyrazit ven. Položit miminko do kočárku nebo vzít do nosítka a jít naprosto kamkoli. Chůze vám umožní nevyspalou situaci trošku ignorovat a miminko venku nakonec buď usne, nebo bude koukat kolem. Na chvíli získáte čas na vypnutí hlavy.
Ve dvou se to lépe táhne. Spojte se s jinou maminkou s dítětem stejného věku, navštivte se, jděte na hřiště nebo do dětského koutku. Děti se zabaví spolu, vy budete praktikovat sdílenou pozornost a odpočinete si.
Jak pomoct mrněti?
Zuby jsou zuby. Svědí, bolí a rostou hlavně v noci. Pokud dítko ryje hlavou v polštářích, má teplotu a/nebo je plačtivé a unavené přes den, problém je pravděpodobně v puse. Zavolejte pediatrovi o radu a v případě nouze aplikujte lék proti bolesti. Dopřejte miminku dostatek příležitostí k odpočinku během dne. A nezlobte se na něj. Vzpomeňte si na ty zatracené osmičky…
Nové pohyby, nové jídlo, nový svět. Všechno je nové, všechno je tak velké! Z příkrmů může bolet bříško, o nových pohybech se zdá ve snu, objevují se první slova, může to být divoké. Nejpozději v tuhle chvíli by mělo mít dítko svůj spací prostor, kde může do libosti rotovat, aniž budí vás nebo vy jeho. Může to být vlastní postýlka, přiražená postýlka nebo jen vyčleněný prostor ve velké posteli.
Zima, horko. Když sebou tak vrtíte, je těžké zůstat pod peřinou. Pro mrňata je ideální pořídit spací vak nebo teplé pyžamo. Nebudete tak muset myslet na přikrývání a vyspíte se o dost líp. Výrazně si můžete pomoci také pozorováním miminka v době, kdy obvykle chodí spát. Vychytáte správný čas, kdy se mu klíží víčka. Ani brzy, ani pozdě. Pokud do 15 minut od uložení neusne, buď není unavené, nebo je přetažené. Za půlhodinku uspávání zkuste znovu.
Když pláče, buďte s ním
Za dob našeho mládí bylo běžné nechat dítko tzv. vyřvat. Na západě se tomu říká trénink spánku/usínání a v zásadě jde o to, naučit dítě, aby se uspalo samo. No. Ono to má něco do sebe. Přetažené děti pláčou, ječí, bojují… až pak najednou odpadnou. A kdo se na to má dívat, že?
Problém je, že pokud u toho nebudete, opustíte své mláďátko ve chvíli, kdy je nejslabší. Takže plakat ano, ale musíte u toho osobně být přítomni tak, aby o vás potomek bezpečně věděl. Odcházet pryč, zhasínat a nedejbože strašit, to není nic pěkného. A že na to nemáte nervy ani ušní bubínky? Mám to podobně. Pokud zrovna není půlnoc a já už nejsem úplně vyřízená, nechám mládě, ať jde spát až se mnou. Dítko je v 99 % případů vzorné a tiše sedí, kouká, čte si. A mě neubude.
Batole s vlastním názorem
Chci mít nohy na stole, jenže… je tu batole. Batole které si ráno vstane v šest, u oběda usíná ale pak ječí „nenene, nebudu spinkat“. Batole, které si chce v noci hrát a číst, které přes den oka nezamhouří a to vydrží třeba 14 dnů. Batole s temnými kruhy pod očima, které chodí a naráží do věcí a ze zoufalství lumpačí. A my rodiče, kteří chceme aspoň chvíli klidu. A kteří máme vážné obavy o zdraví toho tvrdohlavého prcka.
Co můžete udělat pro sebe?
Úklid nechte plavat. Beztak je to jako čistit si zuby a jíst u toho makovec. Místo toho si najděte každodenní radosti. Já jezdím pro chleba, nakrmit nutrie, zkontrolovat co nového v obchodě s přízemi… každá pochůzka zabere dvě hodiny a já si cestou odpočinu.
Máte právo dělat „chyby“.Křičeli jste na své dítko? Oplatili jste mu kousnutí? Nechali jste ho dívat se čtyři hodiny v kuse na televizi? Večeřelo mrazenou pizzu nebo dokonce bonbóny? Neobviňujte se. Občasný úlet nevadí. Ty týdny bez spánku, kdy se únava projevuje agresí potomka, jsou vážně jízda.
Najděte si své „unavené činnosti“. Vymyslete si, co můžete dělat spolu, i když už jste všichni na pokraji zhroucení. Někdo zpívá, někdo tančí, někdo čte pohádky. Někdo peče. Zaměstnejte dítko, aby zapomnělo na zlobení a čas do večerky utekl rychleji.
Napusťte si vanu a do ní dejte pěnu, šumák, potravinářské barvivo. Sobě. Sobě a potomkovi. Potomkovi samotnému. Říkám tomu vana poslední záchrany. 10 minut ticha.
Co můžete udělat pro batole?
Nechte ho vybít stres. Vyběhat se, vykřičet se. Mazlete, objímejte… Láska hory přenáší a strach zahání. I když byste ho v tu chvíli nejraději ani neviděli.
Pohádky jen dopoledne. Pokud už pouštíte pohádky v televizi nebo kdekoli jinde, vyhýbejte se večernímu koukání. Jednak to děti zbytečně rozrušuje, jednak modrá obrazovka narušuje tvorbu spánkových hormonů. A to fakt nechcete. Ticho a tma pomáhají. V době spaní zatáhněte závěsy a nerozsvěcujte. Mimo Prahu dcera usíná i o dvě hodiny dříve. Mějte pochopení. Chtěli byste teď jít spát vy sami? Ne? Projevte empatii a netlačte na potomka. Možná také nespavost zdědil po jednom z vás. :-)
Když už spí, nechte ho spát. Když dítě usíná, nechte ho usnout. Pokud ho vzbudíte po minutě spánku, bude řádit, jako by spalo dvě hodiny. A unavené bude, jako by nespalo vůbec. A to je horší, než sice sedět večer do jedenácti nad knížkou, ale mít u sebe odpočaté sluníčko.
FOMO – aby mi něco neuteklo
Fear Of Missing Out (strach, že mi něco unikne) je výdobytek poslední doby spojený s mileniály a sociálními sítěmi. Osobně si ale myslím, že to je hlavní důvod, proč spousta dětí nespí. Prostě se bojí, že by jim něco důležitého uteklo. Že byste si bez nich dali večeři. Že byste bez nich nakoupili, myli si zuby, cokoli. Dcera spí jen tehdy, když cítí, že se nic nebude dít. V metru. V autě. Na cestě z obchodu domů. Na dovolených dcera přes den prakticky nespí. Protože co kdyby, žejo…
Spánek dětí je komplexní věc. Pokud si nevíte rady, pozorujte své vlastní spací návyky a co na vás zabírá, nebo to nechte přírodě. Každý z nás spí jinak, dokonce se i liší délka biologického dnu (někdo má 22 a někdo 25 hodin). V každé době bylo běžné spát jinak. Ve středověku se o půlnoci vstávalo a následovaly dvě hodiny modliteb, manželských povinností, čtení, nebo dokonce i návštěv sousedů.
Vaše dítě a vy sami nejlépe víte, co potřebujete, netlačte se do žádných vzorů jen proto, že to tak dělá někdo jiný. Protože přidávat si k únavě ještě stres… to za to vážně nestojí.
Výbavička pro ty nejmenší
Oblečení, hračky a nábytek pro nespavce i pro děti, co spinkají celou noc
